Hrad Špilberk byl postaven byl ve 13. století králem Přemyslem Otakarem II. z dynastie Přemyslovců. Ve 14. století sloužil jako sídlo moravských vojenských velitelů. V průběhu staletí se význam a úloha Špilberku podstatně měnily. Z předního královského hradu a sídla moravských markrabat se postupně staly mohutná barokní pevnost, nejtěžší vězení rakouské monarchie – proslulý "žalář národů" – a vojenská kasárna. Dnes je sídlem Muzea města Brna a mimo prohlídkové okruhy je zde možno navštívit stálé expozice, Galerii města Brna i zajímavé časově omezené výstavy z našich depozitářů a sbírek.
Příběh hradu v Brně
V rámci tohoto okruhu mají návštěvníci možnost zavítat na místa, která byla dosud veřejnosti nepřístupná. Jedná se například o renesanční salonek s jediným zachovaným renesančním oknem na Špilberku a rozměrnými obrazy habsburských panovníků. Dále je možné vstoupit do tzv. Vlaštovčího hnízda, společenský prostor vybudovaný v letech druhé světové války pro důstojníky wehrmachtu s původními, krásně zdobenými kachlovými kamny, a mnoho dalších míst. Prohlídkový okruh není bezbariérový, není vhodný pro dětské kočárky, vstup se psy je zakázán. Jde o fyzicky náročnější trasu.
Bastion – opevnění
Jihozápadní bastion vznikl v rychlosti, během pouhých dvou let, aby byl Špilberk připraven na návrat dobyvačných Švédů k Brnu v květnu 1645. Navštivte vnitřek bastionu, impozantní ukázku pevnostního stavitelství, díky níž se Brno ubránilo a kterou Napoleon o mnoho let později raději vyhodil do povětří.
Kasematy – věznice na Špilberku
Kasematy, jaké jsou na Špilberku, jen tak nikde nenajdete. Systém dlouhých temných chodeb přitom vznikl až v době baroka, kdy se hrad Špilberk měnil na pevnost. Původně chodby sloužily jako úkryt pro vojsko v době obléhání, později však prosluly jako jeden z nejtěžších žalářů v Evropě. Jako vězení se kasematy sloužily necelé století, přístupné veřejnosti jsou již více než 130 let.
Vodojemy na Špilberku
Chrám kamene – uvnitř východního opevnění hradu v opravených vodojemech, které původně zásobovaly město Brno vodou, se vám otevírá “chrám” plný kamenných svědků brněnské historie.
Rozhledna - Královská kaple – Hranolová věž
Prohlídkový okruh bez průvodce. Rozhledna – nejkrásnější výhled na město Brno z nárožní věžice Reprezentativní prostory hradu – Královská kaple, kde vás uchvátí barevné vitráže, které jsou posledním realizovaným dílem dvojice Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Hranolová věž s jedním z našich největších exponátů – Moravskou orlicí z 18. století.
Stálé expozice na Špilberku
Špilberk – žalář národů
Stálá expozice v přízemí severního křídla hradu Špilberk, tematicky navazuje na expozici kasemat a seznamuje návštěvníky se Špilberkem jako pověstným žalářem habsburské monarchie, proslulým v 18. a 19. století po celé Evropě. Vedle skutečných zločinců, z nichž je připomenut zejména pověstný loupežník Václav Babinský, věnuje expozice hlavní pozornost osudům vězňů, jejichž jediným proviněním bylo úsilí o změnu politických poměrů, např. sjednocení své země a vytvoření vlastního státu. Připomenuta je zde i tragická doba nacistické okupace, kdy se v letech 1939-1940 stal Špilberk věznicí brněnského gestapa, odkud odcházeli čeští vlastenci do koncentračních táborů, káznic a na popraviště.
Od hradu k pevnosti
Jedinečná možnost poznat stavební vývoj a osud hradu Špilberku od jeho počátků přes barokní přestavbu až do vzniku jeho současné podoby v 19. století. Část expozice je věnována zajímavým nálezům z hradní studny a cisterny na velkém nádvoří. Expozici doplňují středověké i novověké archeologické nálezy. Závěrečná část je věnována problematice a dokumentaci špilberských vodních zdrojů, zejména hluboké studny v nádvoří, jejíž nedávný průzkum přispěl k objasnění dosavadních dohadů a přinesl řadu poznatků i prezentovaných nálezů.
Brno na Špilberku
Historická expozice přibližující významné momenty z historie Brna od první zmínky o městě z roku 1091 až po vznik tzv. Velkého Brna v dubnu 1919. První tematický okruh je věnován nejstaršímu historickému období Brna. Druhý je zaměřen na život středověkého města, který přibližují výrobky z dílen středověkých hrnčířů, sklářů, kovářů, mečířů a také názorný model tehdejšího Brna. Třetím tématem historické expozice je Brno na přelomu 16. a 17. století. Následující tematický okruh představuje Brno v 18. století, kdy si upevnilo postavení hlavního zemského města, odolalo blokádě pruského vojska v roce 1742, a kdy zde bylo v roce 1777 zřízeno biskupství. K nejpočetněji zastoupeným exponátům náleží cechovní památky, které předkládá sedmý tematický okruh. Řemeslo hrálo v minulosti Brna, až do 19. století, významnou ekonomickou, ale i společenskou roli. Předposlední osmý okruh zavede návštěvníka do světa techniky a do významného období Brna, kdy město bylo nazýváno díky rozmáhající se průmyslové, zejména textilní výrobě „rakouským Manchesterem“. Závěrečná část expozice pojednává o společenských, politických a kulturních vztazích ve městě v 19. století až do vzniku Velkého Brna v roce 1919.
O nové Brno – brněnská meziválečná architektura
Meziválečná architektura všeobecně známá schematicky pod pojmem brněnský funkcionalismus je dodnes bezesporu mezinárodním fenoménem. Výjimečnou tvůrčí atmosféru iniciovala osvícená stavební politika města a přítomnost vynikajících protagonistů, jejichž konstelace byla v daném okamžiku a na daném místě naprosto excelentní. Bohuslav Fuchs, Jaroslav Grunt, Jindřich Kumpošt, Ernst Wiesner, Emil Králík, Josef Polášek, Oskar Poříska, Jan Víšek, Otto Eisler, Josef Kranz, Jiří Kroha, Vilém Kuba, Mojmír Kyselka st., Jan Vaněk, Jindřich Halabala, Karel E. Ort i další architekti a designéři při hledání nového stylu ve své tvorbě osobitým způsobem reagovali na řadu domácích i zahraničních podnětů.
Vysoký standard bytové kultury zajišťovaly renomované brněnské nábytkové firmy. K nejprogresivnějším a největším patřily Spojené uměleckoprůmyslové závody. Výrobky nesoucí značku UP se staly synonymem kvality a dobrého vkusu.
Avantgardní objekty, jejich interiéry i vnitřní zařízení přispěly velkou měrou k tomu, že se z Brna ve sledovaném období stalo moderní velkoměsto, které svou myšlenkovou a výtvarnou hodnotou patří k ohniskům nejen československé, ale i evropské moderní architektury. S odstupem času dnes vnímáme nejen architekturu, ale celou kulturu Brna mezi válkami jako jedno z nejplodnějších období v historickém vývoji města.
Galerie města Brna
Rakouská Morava: Galerie starého umění
Stálá expozice starého umění představí nejvýznamnější malby a sochy ze sbírek Muzea města Brna do konce 19. století. Navodí představu, s jakými výtvarnými díly se Brňané ve své době setkávali, a jak se umění v Brně v období Habsburské monarchie vyvíjelo.
Moderna: Galerie moderního umění
Expozice klade důraz na díla umělců působících ve 20. a 30. letech ve Skupině výtvarných umělců v Brně, v jejíž činnosti se spojily nejpokrokovější osobnosti brněnské kultury – malíři, sochaři, architekti, ale také významní historici umění a sběratelé. K jednomu z nejvzácnějších muzejních fondů patří dílo Antonína Procházky, ale i Aloise Kalvody, Jakuba Obrovského i Jaroslava Krále.
Od moderny po současnost: Galerie současného umění
Tato stálá výtvarná expozice mapuje výtvarnou situaci v brněnském prostředí v období od konce druhé světové války po současnost. Expozice je koncepčně rozdělena do sedmi prostorů, z nichž každý je věnován určitému vývojovému období.
Barokní lékárna
Největší exponát jedné z nejstarších částí sbírky Muzea města Brna, unikátní soubor lékárnického inventáře z 18. století s více než 500, mnohdy až fantaskními, položkami. To jsou superlativy, které vystihují znovuotevřenou expozici Barokní lékárny, kterou si mohou návštěvníci prohlédnou v nových prostorách hradu Špilberku.
Kaple křížů
V roce 2025 si celý svět připomínal 80. výročí konce druhé světové války. Muzeum města Brna pro tuto příležitost připravilo v bývalé barokní kapli otevření nové protiválečné expozice „Kaple křížů“. Kromě popisu historie tohoto sakrálního prostoru se stala součástí muzejní prezentace umělecky pojatá zvuková a světelná instalace. Autoři se pokusili využít genius loci bývalého posvěceného i zneužitého místa a evokovat emoce zmaru i naděje, jež se zde během staletí prolínaly.