Kilián Ignác Dientzenhofer, narozený
1. září 1689, byl pátým synem stavitele Kryštofa Dientzenhofera. Studoval na
malostranském gymnáziu a poté mu otec dopřál osmiletou studijní cestu do Rakouska a okolí, kde se seznámil se stavbami barokních stavitelů.
V roce 1715 se vrátil zpět do
Prahy a se svým otcem
spolupracoval na řadě projektů a několik staveb posléze sám dokončil. Nejslavnější společné dílo ale hotové nikdy nespatřil:
chrám svatého Mikuláše na Malé Straně v
Praze. Dvakrát se oženil a měl celkem
osmnáct dětí. V posledních letech svého tvůrčího života spolupracoval se svým zetěm Anselmem Luragem, který po jeho smrti dokončoval jeho stavby.
Zemřel dne 12. 12. 1751 v Praze. Mimo
vznosné sakrální stavby navrhoval i zcela
prosté stavby venkovské. K jeho dílu se navraceli tvůrci 2. poloviny 18. století, lidoví tvůrci přenesli znaky jeho tvorby až do 19. století, které nazýváme jako tzv. "
selské baroko".
Stavitelé chrámu sv. Mikuláše
Svatomikulášský chrám byl Dientzenhoferovým průvodcem po celý život. Pracoval na něm v učednických letech, kdy byl hlavní otcovou stavbou, a vrátil se k němu i později,
po letech strávených ve Vídni, Benátkách, Miláně, Florencii, v Římě i Neapoli. Z ciziny se vrátil domů koncem roku 1715 a už v následujícím roce pomáhal otci
vést stavbu břevnovského kláštera. A právě benediktini se nadlouho stali jeho nejdůležitějšími investory.
Z Břevnova do Broumova
Benediktinský opat Otmar byl velkorysý klient a pro Kiliána Ignáce nachystal
řadu monumentálních zakázek. Společně s břevnovským klášterem se přestavoval
broumovský klášter, další práce čekala v
klášteře v Polici nad Metují. Kromě toho se kolem
Broumova začaly budovat a přestavovat
vesnické kostely –
Heřmánkovice, Vižňov, Janovičky, Otovice, Šonov,
Bezděkov a hlavně největší z nich,
svatá Maří Magdalena v Božanově.
Co chrám, to originál; pan Kilián – jak mu jeho kolegové říkali – se prý
nikdy neopakoval a nekopíroval staré osvědčené šablony. Každý kostel například má trochu jiný půdorys, například slavná
kaple Panny Marie Sněžné na Hvězdě v
Broumovských stěnách skutečně má tvar pěticípé hvězdy, do které je vepsán kruhový prostor.
Klášterní kostel v Broumově má zase půdorys lehce protaženého řeckého kříže.
Od benediktinů ke křižovníkům a kapucínům
Práci Kiliána Ignáce Dientzenhofera si přály i jiné
benediktinské kláštery, a tak na
Starém Městě v Praze začal v roce 1732 vyrůstat
kostel svatého Mikuláše a nové konventy navrhl pro
řádové bratry z Kladrub a ze
Sázavského kláštera.
Práci Kiliána Ignáce obdivoval i
Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou; pro ně postavil množství sakrálních, obytných i užitkových budov, monumentálních i úplně drobných, rozesetých po celých Čechách. Oříškem byl zejména nový
kostel sv. Maří Magdaleny v Karlových Varech, a to díky těsné blízkosti
Vřídla. Je to stavba vynikající nejen po architektonické, ale i po technické stránce. Průzkumy koncem 20. století prováděné v souvislosti s obnovou kostela zjistily, že důmyslně vymyšlené základy skutečně zabránily vzlínání vody do zdiva.
Pro kapucíny postavil na
Hradčanech Loretu, pro jezuity
Zrcadlovou kapli v areálu
Klementina, pro
voršilky z Kutné Hory nový
klášter s kostelem a pro
vlastní rodinu nový dům na Smíchově. Vilu na tehdejším předměstí
Malé Strany dnes známe pod jménem
Portheimka; jméno totiž získala až po pozdějším majiteli, židovském továrníkovi Porghesovi z Portheimu.
Kiliánův nástupce – Anselmo Lurago
Podobně jako Kilián Ignác Dientzenhofer dokončoval stavby po svém otci a po Janu Blažejovi Santinim, ale i on měl svého následníka:
zetě – Anselma Luraga. Ten už na malostranském
kostele sv. Mikuláše prováděl jen dokončovací práce a výzdobu chrámu, ale na rozdíl od dvou generací Dientzenhoferů nakonec viděl barokní skvost hotový.
Velmi
rozvětvená umělecká rodina Luragů pocházela ze severní Itálie a nejméně šest jejích členů bylo významně činných v Čechách. Zatímco
ve 30. až 60. letech 17. století to byl Carlo Lurago, s jehož jménem je spojena většina významných staveb té doby u nás, ve druhé třetině
18. století jej vystřídal
Anselmo Lurago. Stal se královským dvorským stavitelem a měšťanem malostranským. Postavil
zvonici chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, a
dovršil tak dílo svého tchána K. I. Dienzenhofera a jeho otce.