Úžasná a plná zážitků je jen samotná procházka po
pražských bytech Jana Zrzavého – a to počítáme jen ty v historickém centru. První samostatný podnájem měl v
Černínské ulici na
Novém Světě; bylo to jen pár kroků od
Loretánského náměstí, kde se prý cítil jako v ráji. Na konci první světové války se přestěhoval na
Malou Stranu, do
domu U Nejsvětější Trojice v zastrčené Šporkově ulici na Jánském vršku, do maličkého bytu ve třetím patře bez elektřiny. Poslední pražskou adresou, kde prožil bezmála dvacet let, pak byl
dům U Pelikána na Zámeckých schodech. Poznáte ho na první pohled, na budově je památník s bustou.
Během života vystřídal Jan Zrzavý několik bydlišť, vždy se ale rád vracel na rodnou
Vysočinu. Proslavil ji mnoha obrazy a kresbami a stala se pro něj trvalým zdrojem inspirace. Kdo chce skutečně slavného malíře poznat, musí se zkrátka vypravit tam, odkud pocházel: na
Havlíčkobrodsko.
Jan Zrzavý: kouzelník, který uměl namalovat duši
Plachý a uzavřený, skromný, tvrdošíjný, pokorný, prchlivý i dobrosrdečný, důvěřivý i podezíravý, vše v jednom: tak na slavného malíře a ilustrátora Jana Zrzavého vzpomínají jeho příbuzní i další rodáci z
Okrouhlice. Právě tam se 5. listopadu 1890 narodil jako šesté dítě v rodině řídícího učitele Jana Zrzavého a jeho ženy, učitelky Vilemíny. Budova bývalé školy stojí prakticky na břehu
Sázavy, je na ní pamětní deska s bustou a informační panel.
Učení mu moc nešlo; střídal školy a postupně studoval v
Havlíčkově Brodě, v
Kutné Hoře,
Přibyslavi a nakonec na stavební průmyslovce v
Brně. Protože vážně onemocněl a hrozilo, že jeho život bude krátký, otec mu povolil do té doby zapovězená studia malířství. V
Praze pak vystřídal několik škol včetně
ateliéru Františka Ženíška a Umělecko-průmyslové školy, poprvé se setkal s díly francouzských impresionistů, občas studoval a hodně maloval.
Na Akademii se pokoušel dostat celkem čtyřikrát, ale neúspěšně – a tak se stejně jako mnozí další slavní malíři stal samoukem. Dodejme, že velmi úspěšným: byl
členem Spolku výtvarných umělců Mánes a
Umělecké besedy, desítky let spolupracoval na scénických výpravách s
Národním divadlem v Praze a několik let také působil jako profesor malby a kompozice na
katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1966 byl jmenován národním umělcem. Těžké nemoci z mládí ho nakonec nedohnaly: dožil se šestaosmdesáti let a téměř do konce života pilně pracoval. Zemřel 12. října 1977 v
Praze.
Vysočina Jana Zrzavého: Okrouhlice a Krucemburk
Rodnou
Okrouhlici měl Jan Zrzavý tak rád, že sem až do konce života jezdíval na sezónní pobyty; podkrovní byt s ateliérem měl v budově pošty, kde jej připomíná pamětní deska. Slavný obraz
Okrouhlice z roku 1960 je chloubou
Galerie výtvarného umění v Chebu.
Jeho srdečním místem ale byl
Krucemburk, kam jezdíval na prázdniny k dědečkovi. Ten se také jmenoval Jan, a protože Janů bylo v rodině Zrzavých příliš, museli je rozlišovat: krucemburskému dědečkovi se proto říkalo Krásný Jan. Jediný, kdo žádné přízvisko nepotřeboval, byl budoucí malíř, díky svému umění snadno rozlišitelný od všech dalších Janů a Jeníků. Z jeho obrazů známe i krucemburské náměstí; dnes nese jeho jméno a Jana Zrzavého připomíná rovněž
pamětní síň v
informačním centru a
pamětní deska s umělcovou bustou. Je na ní nápis:
Narodil jsem se v Okrouhlici, ale za svoje pravé rodiště pokládám Krucemburk. Jan Zrzavý.
Právě tady je také pochovaný, na
hřbitově u kostela sv. Mikuláše a podle svého přání pod kostelní věží, prý proto, aby dobře viděl na hodiny. Náhrobek původně stál nad hrobem jeho matky a bratra v
Čáslavi, sem byl přenesen dodatečně. Autorem výtvarné podoby hrobu byl sám Zrzavý.
Pětkrát o Janu Zrzavém
- V Okrouhlici před několika lety vytyčili poznávací naučnou stezku Krajem malíře – básníka Jana Zrzavého; okruh vede do Lipnice nad Sázavou a zpět. Na začátku října se tu také pravidelně pořádá Jeníkova špacírka, turistický pochod a cyklistický výlet Vysočinou.
- Jan Zrzavý byl celý život obklopen knihami; četl česky a francouzsky, miloval například romány Julese Verna, Waltera Scotta a Julia Zeyera. Jeho jemné pastely řadu knih doprovázely, například Erbenovu Kytici, Máchův Máj, pohádky či Dělníky moře od Victora Huga.
130 let od umělcova narození připomene výstava knižních ilustrací v nově postavené Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě. Nebojte se, neuteče vám: je připravena a čeká na své první návštěvníky, jakmile to situace dovolí. Je to jen pár kilometrů od rodné Okrouhlice, a tak můžete návštěvu obou míst spojit do jediného výletu na Vysočinu.- Obrazy Jana Zrzavého mají obrovskou cenu: například obraz Královna moří se na loňské aukci v Praze prodal za 22 milionů korun. Zrzavého rozměrná tempera na překližce z konce 40. let se původně měla jmenovat Zlatá kráska a loď v popředí měla být potažena plátkovým zlatem, ale nakonec drahý kov nahradila zářivě oranžová barva.
Pro obrazy, na kterých jsou lodě a bárky kotvící v přístavu anebo vytažené na pláži s obřími balvany v okolí, nacházel Jan Zrzavý inspiraci na cestách po světě. Měl malý domek v Paříži a miloval Bretaň. S jeho jménem jsou spojeny malé přístavy Camaret, Kermel, La Fret a Locranon. Ikonickým místem je rovněž La Pointe du Raz, Konec Evropy aneb skalnatý ostroh trčící do Atlantiku, věčně obklopený burácejícími vlnami. Odtud Jan Zrzavý vídal majáky a Ile-de-Sein, oblíbený ostrov s rybářskou vsí. Z jeho obrazů poznáte, jak vypadala kdysi, než zpustla a nakonec zase ožila jako exkluzivní letní sídlo boháčů.