Výlet do Máchova kraje – za králem všech romantiků

Mácha psal básně i prózu, kreslil, hrál divadlo, studoval a bavil se – a podobně, jako žil, také cestoval. V roce 1834 podnikl svou nejdelší cestu přes Rakousko a Alpy do severní Itálie; společníkem při tomto putování mu byl Antonín Strobach, pozdější pražský purkmistr, předseda říšského sněmu a právník. Cesta trvala šest týdnů, někdy ušli až 60 kilometrů denně.

Kratší a méně náročné cesty často vedly ke zříceninám českých hradů. K nejznámějším patří Kokořín, Houska, Bezděz, Valečov, Kost a Trosky, ale Mácha znal i Helfenburk u Úštěku, Kamýk, Ralsko, Košťálov, Házmburk, Doubravskou horu či Střekov. Od dnešních cestovatelů se nelišil jen tím, že cestoval pěšky, ale také tím, že si pečlivě vedl deník a navštívená místa často maloval. Takzvané „hrady spatřené“, jak nazýval jejich seznam, představují úctyhodný soubor 115 kreseb a akvarelů. K raritám patří Máchův podpis z 28. srpna 1833 v pamětní knize na vrcholku Sněžky.
 

Vyprávění o otcovraždě z nešťastné lásky, která se odehrála v roce 1774 v Dubé, prý Mácha poprvé zaslechl ve vinném šenku v Doksech, kam jezdíval na návštěvy k příteli Eduardu Hindlovi. Příběh a okolní krajina se staly předobrazem slavné poémy Máj, kterou Mácha vydal v dubnu 1836. Její vydání hradil ze svých úspor a Máj byl také jedinou knihou, která vyšla ještě za jeho života. Všech 600 výtisků se brzy rozprodalo a Máj se dál šířil v opisech a četných dalších vydáních. Máj je dosud jednou z nejvydávanějších českých knih a provázejí jej ilustrace předních výtvarníků.
 

V září 1836 přijel Mácha do Litoměřic, kde nastoupil jako praktikant v advokátní kanceláři Filipa Durase. Ubytoval se v domku Na Vikárce na Janských schodech a měl napilno; chtěl se tu připravovat k rigorózním zkouškám na právnické fakultě, ale zároveň chystal svatbu s Eleonorou Šomkovou, kterou poznal jako ochotník v Praze. Oba se také těšili na společný život s právě narozeným synem Ludvíkem.
 

Závěr Máchova života by slušel kdejakému romantickému dramatu. 23. října při výletu na blízký vrch Radobýl Mácha zpozoroval požár a běžel pomáhat s jeho hašením. Snad tehdy uřícený prochladl, možná se napil zkažené vody, nicméně skutečná příčina nenadálého úmrtí o dva týdny později se nikdy nevyjasnila. Zemřel pouhých 40 dní po svém příchodu do Litoměřic a jeho pohřeb se konal ve stejný den, kdy se měl v Praze ženit. Zatímco syn po několika měsících zemřel, milovaná Lori se zanedlouho provdala a svého básníka přežila o více než padesát let. Máchův hrob ovšem nenajdete v Litoměřicích, ale na Vyšehradském hřbitově v Praze, kam byly jeho ostatky převezeny před vypuknutím druhé světové války. V atmosféře tehdejší doby se jeho druhý pohřeb změnil v celonárodní vlasteneckou manifestaci.