Deset dobrodružných výletů za loupežníky, lapky a pašeráky

Za rytířem Toulovcem do skalních maštalí

Přírodní rezervace Toulovcovy maštale láká každoročně na procházky mezi skalními pískovcovými útvary. Vysvětlení podivného jména najdeme v pověstech: podle nich zde měl svůj tajný úkryt loupeživý rytíř Vavřinec Toulovec z tvrze v Jarošově. Pravdu bychom se z této pověsti dozvěděli jen těžko – Toulovec sice existoval, ale jednalo se o erbovního měšťana z Litomyšle. Jeho šlechetné počínání (dotoval městský špitál a výnosy z jeho panství se staly základem pro pozdější městské panství (Litomyšl jich užívala až do 20. století) vytvořilo v romantickém 19. století základ dnešní pověsti, že Toulovec byl loupeživý rytíř a ukrýval kořist na svém panství ve skalách na Budislavsku. Vavřinec Toulovec zemřel v roce 1413 a byl slavnostně pochován v kostelíku při špitále.

Za Ledříčkem do Bartošovic v Orlických horách

Z Bartošovic, obce v podhůří Orlických hor, se dá podniknout skvělý loupežnický výlet do údolí Divoké Orlice. Nejhezčí část se jmenuje Zemská brána, zastavit se můžete u Pašerácké lávky i pod Ledříčkovou skálou. V jeskyni vysoko ve skále kdysi prý žil hodný loupežník, hrdina místních pověstí – na informačních panelech podél cesty najdete příběhy o jeho slavných činech i zločinech. Žil v první polovině 19. století a působil především v okolí Klášterce nad Orlicí. Své loupežnické řemeslo vydržel provozovat přes dvacet let. Nakonec zahynul pravděpodobně pádem, když lezl do své jeskyně. Jeho tělo našli dřevaři až po zimě.
 

Za Rumcajsem a Mankou do Jičína

Jen málo pohádkových postav má tak jasně určené místo bydliště jako Rumcajs, jehož domovem je Jičín, město v Českém ráji. Všechny pohádkové bytosti v čele s Rumcajsem a jeho rodinou ožívají každý rok v září při festivalu Jičín – město pohádky, kdykoliv ale můžete navštívit Rumcajsovu ševcovnu pod Valdickou bránou, kde měl švec Rumcajs domácnost v době, kdy ještě býval počestným jičínským řemeslníkem a loupežnická kariéra na něj teprve čekala. Kromě Rumcajse, Manky a jejich synka Cipíska uvidíte i pravou ševcovskou dílnu, Mančinu bylinkovou zahrádku, hernu pro děti, Cipískovu zoo a další zajímavosti. A projít se můžete také na vrch Přivýšina, kde najdete vyhlídku Václava Čtvrtka.
 

Do Štětí za loupežníkem Štětkou

Kdysi prý byl loupežník Štětka pánem hlubokých lesů, polí i strání v okolí městečka Štětí. Nebyl žádný postrach, chudé a poctivé chránil, nepoctivost a lakotu spravedlivě trestal. Doupě prý míval ve věhlasné jeskyni Mordloch a po jeho stopách vás provede naučné putování loupežníka Štětky. Na jednadvaceti panelech se dozvíte nejenom vše o historii, přírodě, fauně a flóře, průmyslu a zemědělství zdejšího regionu, ale zároveň si po cestě můžete hrát. Na prvních čtyřech zastaveních totiž naleznete interaktivní hry pro malé i velké.
 

Vandrování po Šluknovsku s loupežníkem Vildou

Podobně, jako v Krkonoších mají svého Krakonoše, tak pod hradem Tolštejnem, v krajině Lužických hor, mají dobrotivého loupežníka Vildu. Loupežník Vilda možná není tak slavný jako Rumcajs nebo Ledříček, ale v kraji mezi Varnsdorfem a Krásnou Lípou ho přesto mají rádi. Dohlíží na to, aby se zdejším lidem žilo dobře, bohatým bere a chudým nadává, aby nebyli hloupí. Loupežník Vilda má zřejmě pěkně tuhý kořínek. Jde šuškandou, že jeho život nemá konce prý díky tomu, že uzavřel s čertem smlouvu o nesmrtelnosti. A je to asi pravda, protože lidé si o Vildovi povídají od dob zlatého věku konce rakouské monarchie. Potkat ho prý můžete nejčastěji v okolí hradu Tolštejn a na dobrodružné stezce loupežníka Vildy. Poznáte ho podle rozedraného klobouku, prošlapaných bot a veselé nálady, kterou na potkání rozdává pocestným.
 

Za zbojníkem Ondrášem a jeho poklady

O zbojníku Ondrášovi kolují dodnes pověsti na celém východomoravském a slezském karpatském území. Žil v letech 1680-1715 a jeho rodina patřila k nejbohatším selským rodům na frýdeckém panství. Ondrášův otec dostal svého času k užívání na 20 let Lysou horu. Ondráš se narodil v době, kdy byli sedláci zle utiskováni vrchností, která pošlapávala jejich odvěká práva, dokonce i nařízení samotného císaře. Ondráš s kamarádem Jurášem a dalšími mladíky vyrazili do hor. Na Lysé hoře založili zbojnickou družinu, jejíž společníci byli z Malenovic, Raškovic, Sedliště, Staříče, Paskova, Starého Města u Frýdku, od Těšína, ale i od slovenské Turzovky. Tak se zrodil legendární zbojník Ondráš, který chodil po beskydských dědinách a se svou zbojnickou družinou napravoval panské křivdy a útisk na prostém lidu. O jeho činech šla pověst širokým krajem. Když bylo lidem nejhůře, vyhledávali ho v lesích, tu na Frýdecku, hned zase na Lysé hoře, jindy zase u Klimkovic, Frenštátu nebo u Opavy.

Časem se ale část zbojníků z Ondrákovy tlupy rozhodla vrátit k pokojnému životu. Dne 29. února 1715, uprostřed zábavy ve sviadnovské hospodě, zabil zbojník Juráš svého druha Ondráše s vidinou vysoké odměny. Pak Ondrášovo tělo dopravil na frýdecký zámek, kde bylo čtvrceno a pro výstrahu rozvěšeno po stromech na frýdeckém panství. V roce 1716 byl pozván zbojník Juráš se svými kumpány do Těšína pro dekret o udělení císařské milosti a měla mu být vyplacena slíbená odměna.  

Po předvedení zbojníků před těšínského fojta jim bylo oznámeno, že budou vsazeni v železech do žaláře. Juráš rozpoutal rvačku, ale nakonec byli zbojníci přemoženi. Juráš byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1716 byl pro výstrahu popraven lámáním pomocí okutého kola. Na výlet po Ondrášových stopách se vydejte do okolí Lysé hory po Naučné stezce Lysá hora – za zbojníkem Ondrášem i za poklady. Pokud se rozhodnete projít stezku celou, ujdete celkem 16,5 km a uvidíte 15 panelů. Dozvíte se o zbojníku Ondrášovi, ale také o jeskyních a pokladech, o těžkém životě na horách, o tom, jak dříve vypadala krajina, nebo o tom, co tu roste a žije a proč.
 

Českou Kanadou ve stopách mordýře a lupiče Jiřího Grasela

Graselovy stezky vedou po obou stranách česko – rakouské hranice, územím mezi jihočeskou Novou Bystřicí a jihomoravskými Novými Syrovicemi, místy, kde loupil a skrýval se Johann Georg Grasel, od jehož jména se dodnes odvozuje označení výtržníků a lumpů "grázl". Ještě jako mladík se tento syn žebračky a rasa stal vůdcem loupežné bandy, které se obával celý kraj. Nejstarší Graselova stezka vede ze Slavonic přes Český Rudolec do Dolního Bolíkova, odkud se výletní okruh uzavře cestou vlakem do Slavonic. Prochází hlubokými lesy, alejemi starobylých cest, údolím Bolíkovského potoka. Často po zaniklých a znovu objevovaných pěšinách. K tomu nej na stezce patří Graselova sluj, vodní pila Peníkov, Psí hřbitov, Francouzský kámen, postupně renovovaný zámek v Českém Rudolci a zaniklé železářské hutě v Dolním Bolíkově.
 

Loupežnické hrady

Hradů, které se alespoň na pár měsíců či let proměnily v loupežnická doupata, byste se v Česku nedopočítali. Krvelačné loupežnické historky obestírají například zbytky skalního hrádku Drábovna v Českém ráji, Housku, Lopatu nebo Přimdu. O loupežnících se zmiňuje i jedna z legend z hradu Kokořín. Zpustlý hrad se prý na nějakou dobu stal doupětem loupeživých rytířů v čele s Petrovským z Petrovic. Při rekonstrukci hradu na počátku 20. století bylo ve sklepení pod věží nalezeno dvaadvacet lidských koster. Podle jedné teorie patřily ostatky lidem, které lapkové unesli a žádali za ně výkupné, podle druhé verze šlo o samotné loupežníky, za trest zazděné hluboko v hradním sklepení.