Zřícenina hradu Přimda – nejstarší kamenný hrad v Česku

Zřícenina hradu Přimda stojí na vrcholu skalnatého hřebene nad stejnojmenným městečkem v severní části Českého lesa. Přimda je považována za nejstarší kamenný hrad na našem území.

Dodnes se přesně neví, kdy a kdo tento hrad postavil. Podle informací uváděných v kronikách Hájkově, Dalimilově, Kosmově a ve ztracené německé kronice byl postaven původní dřevěný hrad v r. 925 německý hrabě Altenburg. Dokladem o německém původu tohoto hradu je i srovnání s některými stavbami podobného charakteru na bavorské straně. V držení Přimdy se vystřídalo více majitelů. V roce 1675 koupil panství i s hradem Jan Václav Novohradský z Kolowrat. V majetku tohoto rodu je území dodnes, s výjimkou asi 50 let nacistické a komunistické vlády v zemi.

 

Mohutná hradní věž, kterou nechali zpevnit pilířem již Švamberkové, se uchovala v původní podobě do r. 1711, kdy se po zásahu blesku sesunula její jihozápadní část. V roce 2000 byla zřícenina staticky zajištěna a restaurována, v roce 2004 prošly opravou hradby.
 

Zřícenina nejstaršího kamenného hradu v Čechách je přímo opředena tajemnými pověstmi a bájemi. Kroniky uvádějí, že Přimdu založil Vladislav I. roku 1121, ale místní legendy vyprávějí o založení hradu odlišně.
Hrad byl dle starých bájí vystavěn dvanáctero obry, kterým kameny na stavbu nosily v zástěrách jejich ženy. Dle jiných pověstí postavil hrad na skále neznámy Němec. Když se to kníže Vladislav dozvěděl, sebral vojsko a hrad dobyl. Vladislav chtěl německé obránce hradu pro výstrahu pověsit, ale přímluvou jim zachránil životy hrabě Albrecht.

Legenda o Černém rytíři vypráví o jednom z majitelů hradu Dětřichu Špačkovi z Kostelce. Ten vlastnil hrad od roku 1289 do roku 1295. Ale Dětřich byl neurvalec, chamtivec a násilník a terorizoval přilehlé okolí svými loupežnými výpady. Po své smrti prý nedošel klidu a zjevuje se mezi ruinami hradu dodnes jako Černý rytíř.
Dalším strašidlem na Přimdě je Bílá paní. V 15. a 16. století drželi Přimdu páni ze Švamberka. Jednoho dne se manželka hradního pána vydala za starou porodní bábou do lesa, protože se jí krátce před porodem přitížilo. Bohužel potratila a dítě zahrabala za hluboké noci mimo hradní zdi. Její duch nenašel klid a dodnes se toulá v podobě Bílé paní v hradních ruinách a vzdychá a pláče nad svým smutným osudem.

Poslední z legend s sebou nese šťastný konec. Příběh o velkém pokladu na Přimdě vypráví, že se čas od času otevře skála na hradě a zjeví se ohromný poklad. Alespoň tak to dokládá pověst o chudé vesničance. Žena sbírala se svým dítětem v okolí hradu dřevo, když se před ní skála otevřela. Všude kolem bylo zlato. Žena odložila dítě a rychle do zástěry sbírala poklad. Venku ho vysypala na hromadu a chtěla se vrátit zpět pro další zlato. V tom se skála zavřela a zaživa pohřbila i její milovanou dcerku. Dlouhé hodiny a dny bědovala před skálou, ale marně. Každý den se vracela ke skále a prosila boha o odpuštění za svoji chamtivost. Až přesně po roce se skála znovu otevřela a šťastná matka našla svoje živé dítě. Radostně spěchala domů a děkovala Bohu, že jí vrátil její milovanou dcerku.