Při výletech do
Prahy a na
Pražský hrad málokdo odolá kouzlu
Zlaté uličky. O jednom z
nejromantičtějších míst hradního areálu se mluví jako o bráně do jiného světa nebo místě, kde se
zastavil čas. Vydejte se do Zlaté uličky s
Kudy z nudy a pojďte zjistit, kdy vznikla a jak by vypadala, kdyby se tu před několika stovkami let skutečně
zastavil čas.
1. Kdy vznikla Zlatá ulička?
Až do 15. století chránila
Pražský hrad jen jednoduchá románská hradba z opuky. Jenže změny stylu válčení a dobývání společně s vývojem palných zbraní si vyžádaly změny, a tak na konci 15. století nechal
král Vladislav Jagellonský na severní straně Hradu nad
Jelením příkopem vybudovat nové opevnění s dělovými baštami. Jeho autorem byl
architekt Benedikt Rejt.
Mezi
Bílou věží a
Daliborkou Rejt novou hradbu rozšířil řadou do oblouku zaklenutých pilířů, které nesly krytou střeleckou chodbu. Když v roce 1541 Hrad vyhořel, oblouky byly ještě víc zesíleny přizděním. Výklenky byly už tehdy hluboké přes dva metry a patrně záhy našly praktické využití jako kůlny nebo chlívky. Dekretem z 16. září 1597 pak
císař Rudolf II. dovolil, aby si střelci střežící Pražský hrad oblouky „ve zdi zámku proti zahradě“ zazdili a postavili si tam malé příbytky.
2. Jak by vypadala Zlatá ulička, kdyby se v ní opravdu zastavil čas?
Skromné komůrky se brzy staly domovem dalších lidí mimo okruh
hradní posádky, převážně z řad nejchudšího hradního služebnictva – těm je střelci dál pronajímali a prodávali. Vlastníci se postupně měnili, nicméně každý obyvatel svůj domek nenápadně rozšiřoval a zveleboval. Nakonec došlo ke kuriózní situaci, kdy v některých místech ulička měřila na šířku stěží jeden metr – potvrzují to slova
Jana Nerudy, podle něhož byla v roce 1860
Zlatá ulička „sotvaže na půl druhého kroku široká“. Žilo se tu nesmírně chudě: šlo o maličké příbytky s předsíňkami a světnicemi, jejichž výměra většinou nepřesáhla patnáct metrů čtverečních. Pro vodu se chodilo k jedné z hradních kašen, i když později byla voda zavedena přímo do Zlaté uličky a stávala tu pumpa. Obyvatelé měli oficiálně
jediný společný záchod (stával u domečku č. 13), další byl v
Bílé věži.
3. Kolik domů je ve Zlaté uličce?
Kolik bylo domečků dřív nevíme,
Zlatá ulička se vyvíjela živelně a bez plánu. Dnes jich tu napočítáte šestnáct. Poslední obyvatelé se odtud vystěhovali v roce
1953. Následovala celková úprava Zlaté uličky pod vedením
architekta Pavla Janáka. Na pitoreskním vzhledu Zlaté uličky a jejím jedinečném geniu loci se podílel i
malíř a filmový výtvarník Jiří Trnka, který navrhl barevné řešení jednotlivých fasád. Podle nejrůznějších zpráv ale Zlatá ulička nikdy nebývala nudně šedivá a domky mívaly už před stovkami let jasné a veselé barvy.
4. Víte, že Zlatá ulička se nejmenuje Zlatá?
Zlatá ulička je opředená spoustou povídaček a pověstí. Bohužel k nim patří i ta, jak přišla ke svému jménu: ne, skutečně tu nežili ani drobní
zlatotepci, ani
alchymisté, kteří se pro
císaře Rudolfa II. pokoušeli vyrobit zlato. Patrně v tom nehrály velkou roli ani
zlatem vyšívané kabáty hradních střelců, prvních obyvatel uličky, anebo barva moče a výkalů, kterými prý byla ulička neustále zaneřáděná. Mnohem pravděpodobnější je to, že těm nejubožejším a nejchudším koutkům měst lidé často dávali honosná jména jako Zlatá nebo Stříbrná. I na
Starém Městě najdete
Zlatou ulici, nijak honosnou, ale zajímavou. Jejím zvláštním znamením je, že se na noc
zamyká. A že se
Zlatá ulička nejmenuje Zlatá? To je naopak pravda, její oficiální název zní
Zlatá ulička u Daliborky.
5. Kdo ze slavných osobností žil ve Zlaté uličce?
Úzká ulička dlážděná kočičími hlavami a lemovaná domečky jako pro panenky patřila už v druhé poloviny 19. století mezi
pražské kuriozity. Pamětní deska na domečku č. 22 s výhledem do
Jeleního příkopu připomíná pobyt
Franze Kafky, který zde v letech 1916-1917 pobýval a tvořil. Domek tehdy obývala jeho sestra Ottla. V domku č. 12 se později scházeli spisovatelé a básníci, například
František Halas, Jaroslav Seifert nebo
Vítězslav Nezval.
6. Jak se můžete podívat do Zlaté uličky a dá se sem jít zadarmo?
Do
Zlaté uličky se můžete podívat se
v rámci hlavního návštěvnického okruhu Pražkého hradu. V ceně vstupenky je kromě Zlaté uličky také vstup do nejcennějších částí Hradu, tedy do
Starého královského paláce, baziliky sv. Jiří a
katedrály sv. Víta. V letní sezoně od dubna do října jsou návštěvnické objekty otevřené od 9:00 do 17:00 hodin, v zimní sezoně od listopadu do března od 9:00 do 16:00. Po skončení otevírací doby je Zlatá ulička přístupná bezplatně až do 22:00, expozice v jednotlivých domcích jsou však již uzavřené.
Ty připomínají život v této části Hradu během několika staletí její existence. V
domku číslo 12 u
Daliborky ožívá domácnost amatérského filmového historika
Josefa Kazdy, který za druhé světové války zachraňoval československé filmy určené k likvidaci.
Domek č. 13 představuje renesanční obydlí hradního střelce, jednoho z prvních obyvatel Zlaté uličky. Modrý domek s
číslem 14 a s vývěsním štítem s motivem sovy, křišťálové koule, karet a kočky byl před druhou světovou válkou domovem věhlasné pražské
věštkyně, kartářky a jasnovidky Matyldy Průšové. Další domky přibližují život a řemesla někdejších obyvatel Zlaté uličky.
7. Dům U Poslední lucerny aneb největší tajemství Zlaté uličky
Do
Zlaté uličky umístil
spisovatel a mystik Gustav Meyrink mytický
dům U Poslední lucerny. Údajně bývá vidět jen za jistých nocí, jinak je na jeho místě pouze hradební zeď. Po překročení prahu tohoto domu prý vkročíte do oné druhé, magické literární
Prahy, jež podle
legend paralelně existuje jako „druhé město“ ve městě. Tak co, budete mít štěstí?