Možná vám v dětství také vrtalo hlavou, proč dospělí mluví o dlažbě v
křivolakých uličkách starých měst jako o
kočičích hlavách. Je to díky jejich tvaru: staří kameníci samozřejmě vysekávali hranaté kvádry, ale koňské podkovy a kola kočárů a povozů postupně odlamováním okrajů „opracovaly“ kameny do
oblých tvarů. Protože nášlapné ploše dlažebních kostek se říkalo
hlava, stačilo, aby někomu připomněly
kočičí hlavičky – a originální název byl na světě. Kostky se dnes vracejí do módy, navíc jejich použití v historických centrech měst nařizují památkáři. Nejstarší kočičí hlavy pocházejí
z přelomu 18. a 19. století a projdete se po nich třeba v
Praze na
Malé Straně.
Kočičí hlavy možná můžou i za to, že se
Praze říká zlatá. Dlažba pro pražské ulice se totiž vyráběla z
křemence s medově okrovými odstíny, který se lámal v lomech na
Berounsku. Ulice a náměstí vydlážděné
zlatavou dlažbou v jiném městě nenajdete, dláždilo se obvykle šedým a béžovým
pískovcem a
vápencem.
Praha v kostce
Kámen je trvanlivý a vydrží stovky let. Důkaz najdete, když z
Malé Strany přejdete přes
Karlův most na
Staré Město: u
viničního sloupu se sochou sv. Václava před kostelem sv. Františka Serafinského na Křížovnickém náměstí najdete vůbec nejstarší dlažbu v Praze. Pochází z
Juditina mostu, který v těchto místech vedl přes Vltavu už od druhé poloviny 12. století. Dlažba samotná je o něco mladší, vznikla někdy po roce 1272 a podařilo se ji objevit při stavbě kanalizace v roce 1903. Mimochodem, je vyrobená z
diabasu neboli doleritu, vulkanitu z oblasti Barrandienu. Odborníci zjistili, že horniny použité na dlažbu Juditina mostu i část portálu
kostela sv. Jiljí pocházejí z Karlíku, Malé Chuchle a dalších lomů podél
Berounky.
Za povšimnutí stojí také
mozaiková dlažba pražských chodníků. Mramorové kostky mají tři typické barvy, růžovou, šedou a bílou. Jejich používání město zavedlo v roce 1879 a stavební firmy i dnes při opravách chodníků používají přesné vzorníky. Ty se hemží speciálními názvy, například
kříže, draci v rámech nebo
sedmdesátka s dámou, některé originální skladby objevíte jen v jediné ulici nebo před jediným domem. Mozaika skvěle doplňuje atmosféru
Prahy a její genius loci. Prohlédněte si třeba složitou mozaiku s tvarem hvězdy před
poštou v Jindřišské ulici a pár zajímavých artefaktů, ukrytých v pražské dlažbě, namátkou
poledník nebo
dvacet sedm křížů na
Staroměstském náměstí či
pamětní kameny zmizelých, které připomínají oběti holokaustu.
Kouzlo starých kamenných cest
Ještě starší jsou
silnice, vyskládané z valounů z řek a kamenů posbíraných v polích. Takovým cestám se říká štětové či štětované; jejich vznik provázela dřina, fortel a dokonalá znalost řemesla, protože ze stejného materiálu jsou často i obrubníky, odvodňovací žlábky, propustě a můstky. Dochovaly se z nich jen zlomky, obvykle na těžko přístupných a málo využívaných místech.
Kde je najdete?
Třeba v
Broumovských stěnách, zejména v úsecích se strmým stoupáním, dodnes objevíte cesty z mohutných pískovcových kvádrů, které tu v 18. století budovali
broumovští benediktini. Štětovaný povrch má
prastará cesta ke kostelíku Svatého Ducha u Dobrušky a po obřích kamenech, s neobyčejnou péči vyskládaných do roviny, vede závěrečný úsek cesty na
rozhlednu na Kraví hoře nad
Hojnou Vodou v
Novohradských horách.
Zachovalý kus štětové cesty najdete i u
Kostelce nad Orlicí, když se vydáte po červeně značené
turistické trase Jiřího Gutha-Jarkovského. Příjemná lesní cesta, která vede po vrstevnici při okraji
lesoparku Lipová stráň směrem k
Suché Rybné, má štětový povrch z opuky, která se těžila v okolních lomech; ty už připomíná jen zvlněný terén. Cesta je téměř celá překrytá lesní hrabankou a v původní kráse ji uvidíte jen na malém úseku.
Jako technická památka je chráněná
stará cesta zvaná Dlážděnka, postavená v roce 1630 z
Pavlovic do Popelova ke Knížecí studánce, tehdy jedinému místnímu zdroji vody. Cestu vylámanou ve skalách kryje čedičová dlažba a podél ní vede ve skále vylámaný žlab pro
odvod dešťové vody.
Další kostkované a kamenné cesty
Kdyby se u nás jezdil podobný cyklistický závod na kostkách jako je Paříž-Roubaix, pořadatelé by nepochybně zařadili do trasy úsek silnice dlážděné úhlednými drobnými kostkami z Kropáčovy Vrutice do Mělnického Vtelna nebo lesní cesty dlážděné pískovcovými bloky u Dolního Žlebu v oblasti Labských pískovců, které dali v 18. stoleté postavit zřejmě Thunové. Nejznámější kamenka vede k rozcestí pod kopcem Vidlák.- Legendou mezi dlažbami jsou zvonivky, keramické dlažební kostky. Je s nimi vydlážděná například celá obec Šatov na Znojemsku – ostatně právě tady v roce 1876 vznikla továrna na výrobu keramických dlaždic, obkladů a dalšího zboží. Zvonivku dodnes objevíte v ulicích a na náměstích dalších vesnic na jižní Moravě i v sousedním Rakousku.
- Stavba štětovaných stezek, kdy se kameny do cesty pokládají a „klínují“ na výšku, je sice pomalá, ale výsledek vydrží věky a odolává i drsnému počasí. Na to sází v Krkonoších, kde se technikou štětování opravují a budují cesty na hřebenech hor. Krásné kamenné chodníčky obtáčejí třeba úbočí Sněžky a postupně se objevují na celé řadě míst.