Tajemství, zajímavosti a poklady katedrály sv. Víta na Pražském hradě

Dominantou Pražského hradu je katedrála sv. Víta: impozantní gotický chrám, postavený na místě někdejší románské rotundy a baziliky na třetím hradním nádvoří. Na první pohled se nezdá, že byl dokončen až ve 20. století, ale je to tak: jeho posledním stavitelem byl v roce 1929 architekt Kamil Hilbert. V témže roce 28. září při výročí tisíciletého výročí zavraždění svatého Václava byla za účasti prezidenta T. G. Masaryka katedrála slavnostně otevřena. Na její výzdobě se podílela řada známých umělců 20. století, od Alfonse Muchy přes Karla Svolinského, Vojtěcha Suchardu a Maxe Švabinského až po Františka Bílka. A perlička? Ruku k dílu přiložil i budoucí československý prezident Antonín Zápotocký, byť jako pouhý kameník.
 

Stará gotická a nová novogotická

Na první pohled není příliš zřejmé, kde končí novogotická dostavba a začíná starší, originální gotická část. Nejlepším orientačním místem je příčná loď; u ní končí novější hlavní loď a začíná ta starší, historická část s věncem kaplí kolem gotického kněžiště. Nejmladší je západní část lodi se dvěma osmdesátimetrovými věžemi a průčelím s rozetou; ta vznikla až kolem roku 1925, zobrazuje biblické téma stvoření světa a s průměrem 10,4 m je největším oknem svého druhu v Praze.
 

Srdce katedrály a Korunní komora

Duší i srdcem katedrály je kaple sv. Václava, postavená nad jeho hrobem. Byla vysvěcena už v roce 1367 a během následujících let vyzdobena; dnes připomíná překrásnou gotickou relikviářovou skříň. Ve dveřích v severním portálu spatříte bronzový kruh, jehož se údajně zachytil sv. Václav těsně před svou smrtí. Strop zaklenula klenba s hvězdicovým vzorem, stěny zdobí podobně jako v kapli sv. Kříže na Karlštejně polodrahokamy v pozlacené omítce.

Dveře v jihozápadním rohu svatováclavské kaple vedou do korunní komory, v níž jsou uloženy české korunovační klenoty. Dveře mají sedm různých zámků a ke každému patří jeden klíč. Aby se daly otevřít, musí se sejít všichni majitelé klíčů: prezident republiky, předseda vlády, pražský arcibiskup, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu, probošt svatovítské kapituly a pražský primátor. O královské koruně se říká, že pokud si ji nasadí na hlavu někdo, kdo není z královského rodu, do roka zemře. Legendu jako by potvrdila smrt říšského protektora Reinharda Heydricha: korunovační klenoty si prohlížel 19. listopadu 1941, následkům atentátu podlehl 4. června 1942. Důkaz, že si korunu skutečně nasadil, sice neexistuje, ale k potvrzení dávné pověry bohatě stačí fotografie, na níž si klenoty prohlíží.
 

Stříbrný poklad

Ve starší části katedrály si mimo jiné prohlédnete dvě rozměrné barokní dřevořezby, znázorňující pustošení chrámu roku 1619 a útěk Zimního krále roku 1620. V chóru před hlavním oltářem stojí bílé mramorové královské mauzoleum z konce 16. století, kde jsou uloženy tělesné ostatky Ferdinanda I., Anny Jagellonské a Maxmiliána II. Najdete tu rovněž impozantní náhrobek sv. Jana Nepomuckého, zhotovený z mramoru a čistého stříbra, jehož návrh vypracoval dvorní stavitel Johann Bernhard Fischer z Erlachu.

Kromě sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava jsou v katedrále uloženy také ostatky sv. Vojtěcha. V dubnu 1997 k tisíciletému výročí světcovy smrti se zasvěcení katedrály rozšířilo o další svaté, oficiálně se od té doby nazývá katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Těm byla zasvěcena již původní románská bazilika v roce 1074.
 

Zlatá brána

Původní hlavní vstup do katedrály vedl přes jižní předsíň vedle nejvyšší věže; dnes se Zlatá brána používá jen při zvláštních příležitostech. Název získala podle mozaiky Posledního soudu, kterou vytvořili kolem roku 1370 snad benátští mistři. Potřebovali k tomu téměř milion skleněných kostiček a kamínků ve více než třiceti barevných odstínech. Obdiv si zaslouží i jemné žebroví gotických kleneb ve vstupním prostoru a konečně hlavní věž, tyčící se přímo nad ním. Stavět ji začal Petr Parléř, ale do původně zamýšlené výšky 96,5 m vyšplhala až v 16. století díky renesanční helmici. Dnešní podobu získala v 18. století. Když zdoláte 287 schodů, dostanete se na ochoz ve výšce 56 metrů a budete odměněni nádherným výhledem.
 

Svatovítské zvony

Na jižní věži katedrály je zavěšeno sedm zvonů, a to včetně Zikmunda, vůbec největšího zvonu v Česku. Váží asi 15 tun, má průměr 2,56 m a roku 1549 jej vyrobil Tomáš Jaroš. K jeho rozhoupání je třeba šesti zvoníků: čtyři rozhoupávají zvon, dva obsluhují srdce. Když mu při vyzvánění k svátku sv. Víta 15. června 2002 puklo srdce, leckdo si vzpomněl na dávnou pověst, že je to zlé znamení a věští blížící se pohromu. Předtucha se naplnila o dva měsíce později, kdy naši zemi postihly katastrofální povodně. Kromě Zikmunda visí v katedrále zvony Václav z roku 1542, Jan Křtitel z roku 1546, Josef z roku 1602 a tři nové zvony z dílny Dytrychových z Brodku u Přerova, odlité roku 2012, Dominik, Maria a nejmenší Ježíš.
 

Kdy se sem podíváte?

Areál Pražského hradu je otevřený denně od 6 do 22 hodin, návštěvnické objekty a katedrála pak od 9 do 17 hodin kromě neděle, kdy je v katedrále otevřeno od 12 do 17 hodin. Poslední vstup do katedrály je vždy v 16:40 hodin. Pro návštěvníky bez vstupenky je vymezen prostor pod západní kruchtou, prohlídky nejsou možné během církevních obřadů. Na velkou jižní věž katedrály můžete vystoupat denně od 10 do 18 hodin, poslední vstup je vždy v 17.30. Katedrála je zahrnuta v prohlídkových okruzích A a B (vstupné 350/250 Kč, kromě katedrály na okruhu A navštívíte Starý královský palác, expozici Příběh Pražského hradu, baziliku sv. Jiří, Zlatou uličku, Prašnou věž a Rožmberský palác.