Dominantou
Pražského hradu je
katedrála sv. Víta: impozantní gotický chrám, postavený na místě někdejší románské rotundy a baziliky na třetím hradním nádvoří. Na první pohled se nezdá, že byl dokončen až ve 20. století, ale je to tak: jeho posledním stavitelem byl v roce 1929 architekt Kamil Hilbert. V témže roce 28. září při výročí tisíciletého výročí zavraždění svatého Václava byla za účasti prezidenta T. G. Masaryka katedrála slavnostně otevřena. Na její výzdobě se podílela řada známých umělců 20. století, od
Alfonse Muchy přes
Karla Svolinského, Vojtěcha Suchardu a
Maxe Švabinského až po
Františka Bílka. A perlička? Ruku k dílu přiložil i budoucí československý prezident
Antonín Zápotocký, byť jako pouhý kameník.
Stará gotická a nová novogotická
Na první pohled není příliš zřejmé, kde končí novogotická dostavba a začíná starší,
originální gotická část. Nejlepším orientačním místem je příčná loď; u ní končí
novější hlavní loď a začíná ta starší, historická část s věncem kaplí kolem gotického kněžiště. Nejmladší je západní část lodi se
dvěma osmdesátimetrovými věžemi a průčelím s
rozetou; ta vznikla až kolem roku 1925, zobrazuje biblické téma stvoření světa a s průměrem 10,4 m je
největším oknem svého druhu v Praze.
Srdce katedrály a Korunní komora
Duší i srdcem katedrály je
kaple sv. Václava, postavená nad jeho hrobem. Byla vysvěcena už v roce 1367 a během následujících let vyzdobena; dnes připomíná překrásnou gotickou relikviářovou skříň. Ve dveřích v severním portálu spatříte
bronzový kruh, jehož se údajně zachytil
sv. Václav těsně před svou smrtí. Strop zaklenula klenba s hvězdicovým vzorem, stěny zdobí podobně jako v
kapli sv. Kříže na
Karlštejně polodrahokamy v pozlacené omítce.
Dveře v jihozápadním rohu svatováclavské kaple vedou do
korunní komory, v níž jsou uloženy
české korunovační klenoty. Dveře mají sedm různých zámků a ke každému patří jeden klíč. Aby se daly otevřít, musí se sejít všichni majitelé klíčů: prezident republiky, předseda vlády, pražský arcibiskup, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu, probošt svatovítské kapituly a pražský primátor. O královské koruně se říká, že
pokud si ji nasadí na hlavu někdo, kdo není z královského rodu, do roka zemře. Legendu jako by potvrdila smrt říšského protektora Reinharda Heydricha: korunovační klenoty si prohlížel 19. listopadu 1941, následkům atentátu podlehl 4. června 1942. Důkaz, že si korunu skutečně nasadil, sice neexistuje, ale k potvrzení dávné pověry bohatě stačí fotografie, na níž si klenoty prohlíží.
Stříbrný poklad
Ve starší části katedrály si mimo jiné prohlédnete
dvě rozměrné barokní dřevořezby, znázorňující pustošení chrámu roku 1619 a útěk Zimního krále roku 1620. V chóru před hlavním oltářem stojí
bílé mramorové královské mauzoleum z konce 16. století, kde jsou uloženy tělesné ostatky Ferdinanda I., Anny Jagellonské a Maxmiliána II. Najdete tu rovněž
impozantní náhrobek sv. Jana Nepomuckého, zhotovený z mramoru a čistého stříbra, jehož návrh vypracoval dvorní stavitel Johann Bernhard Fischer z Erlachu.
Kromě sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava jsou v katedrále uloženy také
ostatky sv. Vojtěcha. V dubnu 1997 k tisíciletému výročí světcovy smrti se zasvěcení katedrály rozšířilo o další svaté, oficiálně se od té doby nazývá
katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Těm byla zasvěcena již původní románská bazilika v roce 1074.
Zlatá brána
Původní hlavní vstup do katedrály vedl přes jižní předsíň vedle nejvyšší věže; dnes se
Zlatá brána používá jen při zvláštních příležitostech. Název získala podle
mozaiky Posledního soudu, kterou vytvořili kolem roku 1370 snad benátští mistři. Potřebovali k tomu téměř milion skleněných kostiček a kamínků ve více než třiceti barevných odstínech. Obdiv si zaslouží i jemné žebroví gotických kleneb ve vstupním prostoru a konečně
hlavní věž, tyčící se přímo nad ním. Stavět ji začal Petr Parléř, ale do původně zamýšlené výšky 96,5 m vyšplhala až v 16. století díky renesanční helmici. Dnešní podobu získala v 18. století. Když zdoláte 287 schodů, dostanete se na
ochoz ve výšce 56 metrů a budete odměněni nádherným výhledem.
Svatovítské zvony
Na jižní věži katedrály je zavěšeno sedm zvonů, a to včetně
Zikmunda, vůbec největšího zvonu v Česku. Váží asi 15 tun, má průměr 2,56 m a roku 1549 jej vyrobil Tomáš Jaroš. K jeho rozhoupání je třeba
šesti zvoníků: čtyři rozhoupávají zvon, dva obsluhují srdce. Když mu při vyzvánění k svátku sv. Víta 15. června 2002 puklo srdce, leckdo si vzpomněl na dávnou pověst, že je to zlé znamení a věští blížící se pohromu. Předtucha se naplnila o dva měsíce později, kdy naši zemi postihly katastrofální povodně. Kromě Zikmunda visí v katedrále zvony
Václav z roku 1542,
Jan Křtitel z roku 1546,
Josef z roku 1602
a tři nové zvony z dílny Dytrychových z Brodku u
Přerova, odlité roku 2012,
Dominik,
Maria a nejmenší
Ježíš.
Kdy se sem podíváte?
Areál
Pražského hradu je otevřený denně od 6 do 22 hodin,
návštěvnické objekty a katedrála pak
od 9 do 17 hodin kromě neděle, kdy je v katedrále otevřeno od 12 do 17 hodin. Poslední vstup do katedrály je vždy v 16:40 hodin. Pro návštěvníky
bez vstupenky je vymezen prostor
pod západní kruchtou, prohlídky nejsou možné během církevních obřadů. Na
velkou jižní věž katedrály můžete vystoupat denně od 10 do 18 hodin, poslední vstup je vždy v 17.30. Katedrála je zahrnuta v
prohlídkových okruzích A a B (vstupné 350/250 Kč, kromě katedrály na okruhu A navštívíte
Starý královský palác, expozici Příběh Pražského hradu, baziliku sv. Jiří, Zlatou uličku, Prašnou věž a Rožmberský palác.