7 věcí, které nevíte o... jarní rovnodennosti

1. Rovnodennost a kdy vlastně začíná jaro?

Pravidlo, že v čase jarní rovnodennosti je den stejně dlouhý jako noc, platí jen přibližně. Na vteřinu přesně to nikdy nevyjde, rozdíl ale bývá jen pár minut. Je to také den, kdy slunce vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. Zároveň také přechází přes rovník a pomalu začne svou cestu k nám na severní polokouli. 21. června pak bude slunce nejdál od rovníku, skončí astronomické jaro, nastane čas letního slunovratu a nejkratší noc a nejdelší den v roce, který je mimochodem dvakrát delší než noc. Po 21. červnu se noci budou opět prodlužovat, překulí se přes podzimní rovnodennost a zvolna dospějí k zimnímu slunovratu, tedy času nejdelší noci a nejkratšího dne.

Jaro přichází každý rok jindy. Přesný začátek astronomického jara je dán okamžikem, kdy střed slunečního kotouče překročí nebeský rovník. Datum jarní rovnodennosti nejčastěji vychází na 20. března. Dříve to bylo často 21. března, ale k tomu ve 21. století došlo naposled v roce 2011. Jako začátek jara se 21. březen vrátí až v roce 2102.
 

2. Zubaté sluníčko

Kdo by se netěšil na jaro, na teplé sluneční paprsky zahánějící dlouhou zimu i pochmurné myšlenky? Jarní rovnodennost znamená prodlužující se den a sluneční světlo, které dává přírodě i nám jedinečnou životodárnou sílu. 

Země se probouzí k životu a láká, abychom se k ní připojili. Využijte to, i když jaro na sebe ještě nechá třeba pár dní nebo týdnů čekat. Na konci března je sluníčko zkrátka ještě trochu zubaté aneb – jak se říká – ještě samo trochu drkotá zuby.
 

3. Sbohem zimo, vítej jaro

Začátek jara a jarní rovnodennost provázelo několik dní svátečních obřadů, které vlastně vykonáváme dodnes: nezbytnou součástí býval třeba důkladný úklid v domech a na zahradách. Se zimou se naši předkové loučili symbolickým vynášením Smrtky, Zimy či Morany, a vzápětí se do uklizených domácností vnášelo léto, pentlemi ozdobené rašící ratolesti.

Důležitým rituálem byla obřadní jarní očista, při níž se lidé šlehali zelenými ratolestmi a polévali pramenitou živou vodou, vykrápění polí coby ochrana klíčících semen, která zajišťovala budoucí úrodu, a také jarní otvírání studánek. Důležitou roli při jarních svátcích hrály obřadní potraviny: sváteční pečivo z nejlepší mouky, vejce, tvaroh, máslo, med, vše doplněno jarními bylinkami jako posly prvních nových jarních sil přírody. Náš tip? Třeba netradiční zelná polévka anebo naopak velmi tradiční velikonoční dobroty.
 

4. Rovnodennost a pranostiky

Pranostika je slovo odvozené z latinského prognosis, což znamená předpověď. Některé nefungují, jiné se ale rok co rok s udivující přesností opakují – a to naši předkové neměli k dispozici přesné meteorologické předpovědi. Nejlépe se nám vybavují ty veršované, třeba „Na svatého Řehoře čáp letí přes moře.“ Řehoř má svátek 12. března, kdy se k nám zvolna začínají ze svých afrických zimovišť vracet čápi. Podobně pranostika „Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl,“ varuje, že není radno jásat nad příliš brzkým jarem a že březnové teplo obvykle netrvá dlouho.
 

5. Rovnodennost a kounovské kamenné řady

O kounovských kamenných řadách se píše jako o nejzáhadnějším místě Česka a nejvýznamnější megalitické památce střední Evropy. Ve zdánlivě obyčejném lese v západních výběžcích Džbánské vrchoviny na Rakovnicku někteří pátrají po tajemství a mystické atmosféře, jiní volí místo k meditaci nebo zkrátka jako cíl běžné jarní procházky.

Na náhorní planině, částečně zarostlé lesem, v pozoruhodně pravidelných řadách leží různě velké křemencové balvany. Řady nejsou stejně dlouhé, některé měří dvě stě, jiné ale bezmála čtyři sta metrů. Jsou téměř rovnoběžné, vedou od severu k jihu a jejich smysl dosud nikdo nevyluštil, alespoň ne tak, aby s výsledkem všichni bezvýhradně souhlasili. Mezi nejbláznivější nápady patří ty, které v kamenech hledají megalitický generátor energie pro blízké hradiště, naváděcí systém UFO nebo vymezení drah keltského závodiště, o něco pravděpodobněji zní ohraničení políček, prehistorický kalendář starých zemědělců nebo symbolické posvátné pole oseté kameny místo obilí. Jisté je, že jde o dílo lidských rukou, ale odpovědi na otázky, čí ruce to byly a kdy a proč řady vytvořily, neznáme. V kounovských kamenných řadách také leckdo hledá sluneční symboliku a existují výklady o vztahu kamenů k postavení Slunce a Měsíce v době rovnodenností a slunovratů. Návody co všechno a jak se dá z kamenných řad vyluštit vyčtete přímo na místě z informačních panelů.
 

6. Karlův most a linie slunovratu

Podobná legenda provází Karlův most v Praze: jako většina velkých staveb vrcholného středověku (a navíc dílo císaře, který vždy dal na doporučení astrologů) je důležitá jeho orientace vůči linii rovnodennosti (tedy světovým stranám) a liniím slunovratu. Bohužel i když v médiích kolují obě verze, nejhezčí nebeský úkaz propojený s Karlovým mostem se vztahuje nikoli k rovnodennosti, ale výhradně k 21. červnu, tedy letnímu slunovratu: když se v podvečer toho dne postavíte do brány Staroměstské mostecké věže, sluneční kotouč nejprve projde velkou jižní věží katedrály sv. Víta na Pražském hradě (pod ní je pochován sv. Václav), pak východní věží (pod ní spočívají ostatky sv. Vojtěcha) a nakonec zapadá nad místem, kde jsou uloženy ostatky sv. Víta.
 

7. Paprsek putující Sedleckou katedrálou v Kutné Hoře

Hru slunečních paprsků v čase rovnodennosti dovedl k dokonalosti Jan Blažej Santini, mistr barokní gotiky, v katedrále Nanebevzetí Panny Marie v Kutné Hoře – Sedlci. Světlo v jejím interiéru čaruje i jindy, ale pouze dvakrát do roka, v den jarní a podzimní rovnodennosti, si vychutnáte skutečný zázrak.

Pomyslné zastavení času, kdy sluneční paprsky vstoupí do chrámové lodi čtrnáctimetrovým západním oknem a pomalu kloužou až k hlavnímu oltáři, se tu staly již tradicí. První ročník se konal už v roce 2011. Také letošní ročník přinese fantastickou podívanou, začne 20. března v 16:30 hodin a sluneční paprsek při jeho cestě katedrálou doprovodí opět varhanní hudba, zpěv a pásmo recitací. Okolnosti, které nedokážeme nijak ovlivnit, nám připomínají křehkost našeho zdraví i samotné existence. V temnotě ale září naděje: bez ohledu na naši lhostejnost, odpor nebo zklamání bude slunce dál svítit, světlo vítězit nad tmou, den nad nocí a život nad smrtí. A ruku na srdce, to vážně není málo.