Co uvidíme v roce 2023 na hvězdné obloze?

Nebeské úkazy provázejí člověka od nepaměti. Komety s ohony táhnoucími se přes půl oblohy, zatmění Slunce či meteorické deště vždy fascinovaly lidstvo. Dochází k nim vzácně, přesto nás i v roce 2023 čekají úkazy, které stojí za pozornost. Vesmír nám i pro rok 2023 připravil krásnou podívanou. Buďte připraveni na její sledování.
 

Leden: oblíbené Kvadrantidy

Oblíbenými pozorovacími objekty jsou roje tzv. Kvadrantid. Jedná se o prach Halleyovy komety s frekvencí až 120 meteorů za hodinu. Letošní maximum roje připadá na noc ze 3. na 4. ledna 2022 (z úterý na středu), okolo 4:40 hodin. Nejlepší bude meteory roje vyhlížet po půlnoci až k rozbřesku. Letos bohužel nebude Kvadrantidám přát Měsíc, který bude v čase maxima ve fázi zhruba dva dny před úplňkem a bude pozorování rušit svým svitem. Kvadrantidy zdánlivě vylétají zmísta (radiantu), které se nachází v již zaniklém souhvězdí Zedního kvadrantu (dnes tato oblast náleží do souhvězdí Pastýře). Na začátku ledna ruší pozorování meteorů jasný Měsíc krátce po úplňku, ale po setmění můžeme očekávat dlouhé meteory ve směru od severu.

Zimní obloze dominuje majestátný lovec Orion bojující s Býkem. Oriona doprovází Velký pes s nejjasnější hvězdou celé oblohy, hvězdou Sírius, třpytícím se příveškem na jeho obojku. Kousek výš je také Malý pes a pod Orionem najdeme malé, ale krásné souhvězdí Zajíce. Nad Orionem je Vozka, vlevo od Oriona Blíženci, ještě výš nad Vozkou a Býkem je Perseus, zachránce princezny Andromedy.

Únor: jasná kometa ZTF a setkání planet s Měsícem

Na přelomu ledna a února si nebeské představení vychutnají zejména ti, kteří vyrazí na pozorování mimo obydlené oblasti. Tam bude pouhýma očima vidět kometu C/2022 E3 ZTF, která byla objevena teprve 2. března 2022 na observatoři Mt. Palomar v Kalifornii. Svépojmenování dostala podle švýcarského astronoma Fritzi Zwickym. Ve středu 1. února 2023 proletí nejblíže k Zemi ve vzdálenosti cca 42 milionů km). V té době bude prolétat blízko severního nebeského pólu v souhvězdí Žirafy, nad „Velkým vozem".

Ve druhé polovině měsíce, ve středu 22. února 2023, dojde k vzácnému nebeskému setkání: nízko nad západo-jihozápadním obzorem bude pozorovatelná trojitá konjunkce. Měsíc bude v téměř rovnoramenném trojúhelníku s dvěma nejjasnějšími planetami na obloze – Jupiterem a Venuší. Jev bude pozorovatelný už za soumraku a v plné kráse si jej vychutnáte při setmění, velice nízko nad západem po 18. hodině.
 

Březen: pozorujte světlo zvířetníku

Začátkem měsíce bude stále pozorovatelná konjunkce Jupiteru a Venuše. Kdo se bude k obloze dívat očima uvidí dva jasně zářící objekty, šťastlivci s dalekohledem se mohou pokochat pohledem na Venuši coby "jasný oválek" a Jupiter obklopený šňůrou 3-4 „hvězdiček“ – svými měsíci.

Kolem jarní rovnodennosti (letos 20. března 2023) nastává zvláštní astronomický jev. Při dobrých světelných podmínkách (obloha bez světelného znečištění) lze pozorovat tzv. zvířetníkové světlo. Jedná se o sluneční světlo rozptýlené na částicích meziplanetární hmoty v rovině Sluneční soustavy. Částice, s rozměry 0,001 – 0,1 milimetru, pocházejí hlavně z ohonů komet nebo z drcených meteoritů. Zjednodušeně řečeno, jde o prach v okolí Slunce soustředěný do rozsáhlého disku, na který se ze Země díváme z boku. Jev získal název kvůli tomu, že jsou tyto částice rozprostřeny zejména v rovině Sluneční soustavy a ekliptiky – světelný kužel se tak promítá na oblohu do zvířetníkových souhvězdí. Když zapadne Slunce, skončí soumrak a obloha ztmavne. Tehdy lze nad západním obzorem proti hvězdnému pozadí najít mlhavý kužel neostré záře. Kužel se navíc na konci března a počátkem dubna na opravdu tmavé obloze nese až k hvězdokupě Plejády a vytváří se slabým obloukem zimní Mléčné dráhy pozoruhodnou kompozici. V období kolem jarní rovnodennosti lze u nás zvířetníkové světlo pozorovat po soumraku nad západním obzorem. Dopoučujeme pozorování světla zvířetníku v některé z oblasti tmavé oblohy, kterou najdete např. v Beskydech, Jizerských horách a na Manětínsku.

Duben: roj Lyridy uvidíte skvěle

V druhé polovině dubna rozzáří hvězdou oblohu meteorický roj Lyridy. Běžná hodinová frekvence v maximu dosahuje 20 meteorů za hodinu, ale výjimečně stoupá i k několikanásobku běžné frekvence. Nejaktivnější budou 16. – 25. dubna; maximum se pak očekává 23. dubna 2023 ve 3 hodiny ráno. Radiant roje se dostává nad severovýchodní obzor až před 21. hodinou a v průběhu noci stoupá do výšky přesahující 60° (před svítáním). Proto je vhodné i přes svit Měsíce pozorování směrovat do druhé poloviny noci mezi 2. a 5. hodinou ranní. Letos budou k pozorování ideální podmínky – vůbec je nebude rušit Měsíc.
 

Květen: potemnění Měsíce a roj Éta Akvaridy

Během května bude také možné pozorovat částečné zatmění Měsíce, a to v pátek 5. května 2023 okolo 19:30 hodin. U nás bude Měsíc v té době ještě pod obzorem – vyjde zhruba půl hodiny po maximu úkazu, kdy bude ztmavení ještě relativně patrné. Ideální prostředí pro pozorování tohoto jevu bude daleko od civilizace a na místě s dokonale odkrytým východo-jihovýchodním obzorem, ideálně například vysoko v horách.

Dalším rojem meteorů, které nás čekají, jsou Éta Akvaridy. Opět se jedná o ledový prach Halleyovy komety (1P/Halley). Letošní maximum připadá na ranní hodiny 5. a 6. května 2023, nejlepší je jev pozorovat od 3. hodiny ranní až do rozbřesku.
 

Červen: tajemná svítící oblaka

V polovině června 2022 bude opět možnét spatřit mrazivou krásu Nočních svítících oblaků, které úzce souvisí s meteorickým prachem a kolísáním sluneční aktivity. Ta bude v roce 2023 vysoká, což může mít za následek to, že vrstvy zemské atmosféry budou mít méně stabilní podmínky. Noční svítící oblaka se tedy mohou vyskytnout v menší míře než v předchozích letech. Zvláštní mračna jsou ve dne prakticky neviditelná a spatřit je můžeme až v momentě, kdy je nasvěcuje Slunce nacházející se již pod obzorem. Možnost spatřit svítící oblaka z Česka se zvyšuje s příchodem letního slunovratu (úterý 21. června 2023), kdy se stříbřité závoje nesmírně fotogenických vláknitých mraků vysoko v mezosféře roztáhnou až k nám. Dne 21. 6. 2023 v 16:57 vystoupá Slunce k obratníku Raka a u nás na severní polokouli začne astronomické léto.

Červenec a srpen: Perseidy, Mléčná dráha a superúplněk

Když přijde teplé počasí, můžete pozorovat letní noční oblohu, na kterém vám učaruje krásná Mléčná dráha. V červenci i srpnu bude ideálním pozorováním druhá půlka měsíce, kdy bude Měsíc v novu a nebude vás rušit svým svitem. Letní úsek Mléčné dráhy je pozorovatelný v průběhu letních měsíců celou noc. V srpnu doplní pozorování planeta Saturn, která bude v opozici se Sluncem 27. srpna 2023 (bude pozorovatelný celou noc). Pouhým okem vidět nebude, ale zajděte se na něj podívat do nejbližsí hvězdárny.

Největší úplněk roku 2023 se na nebi objeví hned dvakrát! První z nich nastane v noci z 1. na 2. srpna 2023. V úterý 1. srpna ve 20:33, v čase úplňku bude u nás Měsíc ještě pod obzorem. Vyjde až chvíli před 21. hodinou. K Zemi se bude teprve ještě přibližovat a nejvíce se k ní přiblíží 2. srpna v 7:53, a to na vzdálenost 357 309 km. V té době bude ale už zase pod obzorem, protože po 5. hodině ranní zapadne. Druhý srpnový úplněk nás čeká ve čtvrtek 31. srpna ve 3:37. Tehdy bude Měsíc ve fázi úplňku jen zhruba 9,5 hodin poté, co se nejvíce přiblíží k Zemi. Konkrétně ještě ve středu 30. srpna v 17:52 na vzdálenost 357 181 km. I v té době bude ale Měsíc ještě pod obzorem. Nejzajímavější bude Měsíc během svého východu 30. srpna okolo 19:30, jen hodinu a půl po největším přiblížení k Zemi a asi 8 hodin před fází úplňku. Nečekejte ale nějaký velký výkyv ve velikosti Měsíce. Ten si můžete dopřát formou optické iluze – počkejte si na východ červencového Měsíce nad obzorem. Tehdy náš mozek porovná velikost Měsíce se vzdálenými objekty na obzoru a vyhodnotí jej jako „obrovský“. Nenechte si tedy ujít východ červencového „superúplňku“ za nějakým vzdáleným architektonickým skvostem!

Nejoblíbenější meteorický roj Perseidy neboli slzy svatého Vavřince se letos konečně budou těšit příznivým podmínkám (po dvou nepříznivých letech). Měsíc bude těsně před novem a nebude pozorování rušit svým světlem. Nejvíce meteorů uvidíte před maximem o víkendové noci z 12. na 13. srpna, kdy se roj vyplatí sledovat celou noc. Mezi půlnocí a 4. hodinou ranní je frekvence meteorů obvykle nejvyšší. Za dobrého počasí zazáří 50-80 meteorů v každé hodině. Meteorický roj Perseid je aktivní přibližně od 17. července do 24. srpna 2023. Naši předkové nazvali srpnové létavice „slzami svatého Vavřince“ podle světce, který zemřel mučednickou smrtí 10. srpna roku 258.

Září: rovnodennost a zvířetníkové světlo

Okolo podzimní rovnodennosti, jež nastává 23. 9. 2023 v 8:49, se noci rychle prodlužují, takže po setmění zůstávají nad obzorem letní souhvězdí. V první polovině a pak na konci září lze rovněž na časné ranní obloze opět vyhlížet neostrý kužel zvířetníkového světla, který letos nebude přehlušovat měsíční svit. Za pozorováním zvířetníkového světla je nutné se vydat daleko od velkých měst či míst, kde na východ nesvítí žádné velké město. Jako odměnu vám hvězdná obloha nabídne hned dvě jasné planety – vysoko nad jihem Jupiter a nízko nad východem ještě výraznější Venuši.

Říjen: vyhlížeje Orionidy

Měsíc říjen pravidelně přináší na hvězdnou oblohu meteorický roj Orionidy, vůbec nejhojnější roj spojený s Halleyovou kometou. Jejich maximum nastane v sobotu 21. října a v neděli 22. října, podmínky pro jejich pozorování by měly být příznivé. Nejlepší je pozorovat "padající hvězdy" cca mezi 1. a 5. hodinou ranní několik nocí před maximem a po něm. V průběhu maxima roje se dočkáte na tmavé obloze daleko od měst až desítky rojových meteorů za hodinu. Aktivita roje je pozvolná, trvá déle než měsíc, od 2. října až do 7. listopadu 2023. Své jméno získal roj proto, že jejich radiant – bod z nějž meteory zdánlivě vylétají, leží v souhvězdí Oriona. Na státní svátek 28. října nastane v pozdních večerních hodinách, okolo 22:14 částečné zatmění Měsíce. Budou jej provázet velmi dobré pozorovací podmínky a úkaz bude krásně vidět pouhýma očima.
 

Listopad: zářivé Tauridy

Na konci října a zejména na začátku listopadu by se mohly o několik velmi jasných meteorů postarat dvě větve, severní a jižní, meteorického roje Taurid. Zatímco mateřským tělesem jižní větve je kometa 2P/Encke, u severní je to nejspíše drolící se asteroid 2004 TG10. Jižní Tauridy mají období aktivity trvající zhruba dva měsíce (mezi 10. zářím a 20. listopadem). Severní Tauridy bývají nejaktivnější necelý měsíc později (28. 10. až 17. 11., s maximem kolem 2 až 3. listopadu). Společné maximum Taurid nastane kolem 4. listopadu 2023. Měsíc bude v té době ve fázi krátce před poslední čtvrtí, takře pozorování bude dobré, hlavně začátkem večera. S Tauridami se pojí velmi jasné meteory – takzvané bolidy. Někdy nastane i takový případ, kdy bolidy Taurid dosáhnou jasu Měsíce v úplňku a rozzáří noční krajinu!
 

Prosinec: Geminidy a vánoční šestiúhelník

Okolo poloviny prosince pravidelně vrcholí aktivita meteorického roje Geminid. Meteory tentokrát zdánlivě vylétají ze souhvězdí Blíženců (latinsky Gemini). U většiny meteorických rojů je zdrojem prachových zrnek kometa. V případě Geminid je mateřským tělesem asteroid (3200) Phaeton, jenž byl objeven v roce 1983. Má velmi protáhlou dráhu, která jej přivádí do blízkosti Slunce i Země – proto dostal asteroid jméno podle syna boha Slunce, který měl podle starověké báje právě na Zemi dopravní nehodu s „vypůjčeným“ otcovým slunečním vozem. V roce 2023 jsou pro pozorování Geminid přímo ideální podmínky (Měsíc bude 3 dny po novu a zapadne ještě za soumraku). Maximum je předpovězeno na noc ze 14. na 15. prosince ve 21:00 hodin. Frekvence Geminid by v maximu měla dosáhnout okolo 150 meteorů za hodinu.

Vánoční svátky můžete věnovat za jasného počasí pozorování nádherné nebeské „vánoční výzdobě“. Vidět by měl být tzv. Zimní šestiúhelník. Na nebi totiž zazáří nejjasnější hvězdy noční oblohy poblíž souhvězdí Orionu. V jeho rameni leží načervenalá hvězda Betelgeuze, velký rudý obr na sklonku svého života. Betelgeuzi pak ve velkém nebeském prostoru obklopují jasné hvězdy Rigel (noha Oriona), Aldebaran (souhvězdí Býka), Capella (souhvězdí Vozky), Pollux (souhvzědí Blíženců), Procyon (souhvězdí Malého psa) a Sírius (nejjasnější hvězda noční oblohy v souhvězdí Velkého psa). Tyto výrazné hvězdy utváří na nebi velký obrazec, odborně asterismus, nazývaný „Zimní šestiúhelník“. Nejlépe je útvar viditelný okolo půlnoci, dokonce i z měst. Mimo města jej „protíná“ Mléčná dráha.