Rozsáhlé výstavní sály funkcionalistické budovy umožnily dát na ploše 13 500 m² prostor pro více než 2000 exponátů. Expozice představuje práce klíčových autorů českého výtvarného umění v monografických profilech nebo ve výběru stěžejních děl, ale také práce autorů zahraničních. Rozsáhlá expozice českého umění 20. a 21. století je koncipována s důrazem na tvorbu klíčových uměleckých osobností a na konfrontaci jednotlivých směrů a vývojových tendencí. Sbírka francouzského a evropského umění, obsahující jedinečná díla nejzvučnějších jmen jako Pablo Picasso, Georges Braque, Auguste Renoir, Vincent van Gogh, Gustav Klimt a mnohých dalších, je sama o sobě pojmem.
Obraz doby dokreslují ukázky architektury, nábytku, uměleckého řemesla, módy, designu a scénografie. Nechybějí ani fotografie, kresby a grafiky, soustředěné v grafických kabinetech. Jedná se o jednu ze stálých a zároveň velmi oblíbených expozic Národní galerie v Praze.
1939–2021: Konec černobílé doby
Expozice představuje v originálním architektonickém řešení přes 360 exponátů ze sbírek NGP. Název Konec černobílé doby nepojmenovává zpracovávané období, ale je spíše heslem pro přístup zvolený při tvorbě expozice. Expozici tvoří výlučně díla ze sbírky NGP a právě klady i nedostatky sbírkového fondu, kdy se do něj řada děl dostala a řada výstav odehrála na politickou objednávku, by měla ukázat umění v jeho maximální šíři a komplexitě jako svědectví doby, a ne jako ze společnosti, politiky a ekonomiky vyvázaný estetický fenomén. Kategorie dvou protikladů, které černá a bílá metaforicky symbolizují, se nyní po století bojů za rovnoprávnost a tváří v tvář globálním krizím hroutí. Stojíme před nutností překonat polaritu mezi svobodou jednotlivce a zájmem kolektivu, napětím, které utvářelo dvě hlavní společenské ideologie 20. století, a z nich vycházející dvě zcela odlišné koncepce toho, co je umění. Název je tak proklamací směrem k budoucnosti a expozice by měla pomoci ukázat, že oba póly ani v této době neexistovaly jako černá a bílá maxima, ale spíše jako škála různých stupňů šedi.
1956–1989: Architektura všem
Expozice vznikla v prosinci 2022 a zaměřuje se na architekturu a životní styl mezi lety 1956–1989. Životní styl je fenoménem, ve kterém se protínají každodenní zkušenosti a prožitky s architekturou a designem jako tvůrčími disciplínami. Na pozadí modernity, charakterizované přechodem k postindustriální společnosti, růstem terciárního sektoru, služeb, významným pokrokem v oblasti (tele)komunikace a audiovizuálních médií, se specifická česká situace jeví jako zvláštní případová studie s odlišnými aspekty politického vývoje studené války. Výstava prezentuje významná díla ze Sbírky architektury Národní galerie Praha autorů a autorek, jako jsou Václav Aulický, Věra a Vladimír Machoninovi, František Cubr, Karel Prager, Alena Šrámková, tvůrčích kolektivů jako Sial Liberec a další, doplněná o fotografie, filmy z Národního filmového archivu a dobové publikace.
1918–1938: První republika
Expozice představuje bohatou výtvarnou tvorbu a umělecký provoz mladého státu v letech 1918–1938. Součástí expozice jsou vedle obrazů a plastik předních českých, slovenských, českoněmeckých a karpatoruských umělců (Václav Špála, Josef Čapek, Jindřich Štyrský, Toyen, August Brӧmse, Maxim Kopf, Wenzel Hablik ad.) také díla z proslulé francouzské sbírky (Paul Gauguin, Henri Rousseau, Pablo Picasso, Vincent van Gogh, ad.), kterou československý stát nakoupil krátce po svém založení ve 20. a 30. letech 20. století.
1796–1918: Umění dlouhého století
Od listopadu 2019 je ve Veletržním paláci otevřena nová expozice s názvem "1796–1918: Umění dlouhého století". Představuje například slavnou Pannu Gustava Klimta i díla Egona Schieleho, Edvarda Muncha, Paula Gauguina, Vincenta van Gogha či Pabla Picassa! Koncepce expozice je založena na důležitých tématech, která jsou pro umění dané doby typická a charakteristická (portrét, krajina, historická, náboženská tématika apod.). Součástí expozice jsou i obrazy Gustava Klimta, Egona Schieleho, Edvarda Muncha a díla z tzv. Francouzské sbírky, která byla doposud vystavována samostatně. Jedná se např. o díla Eugena Delacroixe, Camilla Corota, Paula Gauguina či Pabla Picassa a André Deraina.
Společně s obrazy jsou vystavena i sochařská díla Václava Levého, Josefa Václava Myslbeka, Josefa Mařatky, Ladislava Šalouna, Františka Bílka, Stanislava Suchardy, Michala Powolneho, Constantina Meuniera, Augusta Rodina.
Prostor pro pohyblivý obraz
Dlouho opomíjené prostory přízemní haly Veletržního paláce se od února 2015 proměnily v tzv. Prostor pro pohyblivý obraz. Národní galerie v Praze v něm prezentuje projekty zaměřující se na film a video. Součástí stálé expozice je také Ateliér Sekal – rekonstruovaný vídeňský ateliér jednoho z nejvýznamnějších českých umělců druhé poloviny 20. století. Prezidentský salonek Veletržního paláce se stal prostorem pro prezentaci nejmladší umělecké generace. Každé dva měsíce se v něm střídají kurátoři a umělci v rámci projektu Introducing.
Z historie budovy
Budova Veletržního paláce byla postavena podle projektu Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse v letech 1925-1929. Do roku 1951 se zde konaly vzorkové veletrhy, později palác sloužil jako sídlo několika podniků zahraničního obchodu. V roce 1974 tuto funkcionalistickou stavbu zničil požár. Po rekonstrukci palác slouží jak stálé expozici Národní galerie, tak také k pořádání menších veletrhů. V průběhu roku se zde koná celá řada výstav.