Co o něm tedy víme? Od sedmi let uměl
latinsky, ve třinácti začal studovat na univerzitě v Kodani, v roce 1560 si prožil své první
zatmění Slunce a to prý rozhodlo o jeho budoucím zaměření. Sice věřil, že
středem vesmíru je Země, ale přesto měl pověst
skvělého astronoma, jednoho z nejlepších a nejpřesnějších – a to bez dalekohledu, který
Galilei sestrojil až osm let po jeho smrti.
Muž se zlatým nosem – dánský astronom, jehož pozorování změnila dějiny astronomie
Co naopak není pravda? Třeba jeho jméno. Když se
14. prosince 1546 narodil na statku Knudstrup v kraji Skåne v jižním Švédsku, které v té době patřilo Dánům, pojmenovali jej
Tyge Ottesen Brahe. Teprve polatinštěním ze z křestního jména Tyge stal Tycho či dokonce Tychon. A varianta se
Brahe? Další nesmysl, ač pocházel ze šlechtické rodiny, v
Dánsku se šlechtické přídomky „de“ nepoužívaly.
Zato je pravda, že
v souboji s jiným dánským studentem přišel o špičku nosu. Od dvaceti tak používal na míru vyrobenou nosní protézu, o níž se tvrdilo, že je vyrobená ze stříbra a zlata. Sám prý vymyslel i speciální pastu, kterou si nos lepil na obličej. Podle některých historiků prý měl protéz víc a měnil je podle příležitostí. Každopádně naleštěný kovový nos byl prvním, čeho si na něm lidé všímali – a po staletích posloužil jako důležitý moment pro
identifikaci ostatků v kryptě
Týnského chrámu v Praze.
Vědec rudolfinské doby a pobyt na dvoře císaře Rudolfa II.
Tycho Brahe si nikdy nemohl stěžovat na nezájem mocných; v
Dánsku pro něj král
Fridrich II. na ostrově
Hven dal postavit observatoř Arx Uraniae neboli Uranienborg, kde pracoval plných dvacet let. Působení v českých zemích bylo vlastně kratičké;
v roce 1597 se nepohodl s novým králem Kristiánem IV., vydal se na cesty po Evropě a o dva roky později jej
Rudolf II. pozval do
Prahy, kde následující dva roky působil jako
císařský astrolog.
Císař mu nabídl k bydlení i bádání celkem
tři zámky, v Lysé nad Labem, Brandýse nad Labem a v
Benátkách nad Jizerou. Tycho Brahe si vybral
Benátky; ve druhém patře měl svou pracovnu a v ní dokonce zaměřil takzvaný
benátecký poledník. Při
prohlídce zámeckého muzea si můžete zahrát na astronomy a poledník přesně vyznačený na podlaze vidět na vlastní oči, zapomenout byste neměli ani na
Muzeum historických hraček.
Astronomova smrt a odkaz
Tycho Brahe zemřel 24. října 1601 ve svém
domě na pražském Pohořelci. Protože šlo o úmrtí nečekané a náhlé, vyrojilo se kolem něj několik mýtů. Podle jedné verze na slavnosti pořádané
Petrem Vokem z Rožmberka prý kvůli etiketě nemohl vstát od stolu a zadržoval moč tak dlouho, až z toho onemocněl. Druhá teorie hovoří o stejném problému, nemoc si však Brahe neuhnal při hostině, ale při pozorování důležitého nebeského jevu. Třetí teorie spekuluje o otravě a čtvrtá o nadměrném hodování.
Po roce 2010, kdy hrobku slavného astronoma a jeho manželky Kristýny v
Týnském chrámu prozkoumávali odborníci z různých oblastí, známe odpověď.
Otrava to nebyla, množství rtutě v jeho těle bylo tak malé, že nemohlo ohrozit jeho život. Odborníci se přiklánějí k verzi, že příčinou smrti byl
akutní zánět ledvin, čemuž odpovídají i dobová svědectví a popis příznaků. Kromě ostatků ale byly v hrobce objeveny další zajímavé detaily, třeba kožené zdobené desky modlitební knížky, která patřila Kristýně Brahe, drobné korálky z
růžence či další části astronomova pohřebního oděvu, které doplnily kolekci získanou při posledním
otevření hrobu roku 1901.
Jeho práce znamenala
zásadní posun od středověké k moderní astronomii. Jeho důraz na přesnost, systematičnost a empirická pozorování výrazně ovlivnil další vývoj vědy.