Věda a historie není nuda: Česká koruna, mince a bankovky jako neotřelé pozvánky na výlety

Od směnného obchodu až po mince z duhy

Ve směnném obchodě se dalo platit téměř vším – už zmíněnými mušlemi či domácími zvířaty, úrodou, vlastními výrobky i drahými kovy. Ty si postupně získaly největší oblibu, až se kvůli usnadnění i odhadu hmotnosti začaly razit do tvarů mincí. Ty měly vždy stejnou velikost, hmotnost i ryzost – a postupem času tak vznikly peníze tak, jak je známe dnes.

Pokrok se sice zastavit nedal, ale nepostupoval všude stejně. Zatímco Keltové už od 3. do 1. století před naším letopočtem razili keltské zlaté mince, na Velké Moravě se ještě v polovině 10. století používaly jako platidlo malé plátěné šátečky. Plátýnka prý sice neměla žádnou užitkovou hodnotu, ale od slova „plátno“ si prý současná čeština odvodila současné slovo „platit“. Šátečky se používaly k menším obchodům, hodnotnější věci se kupovaly za hřivny – kovové a bronzové předměty, které se používaly jako platidlo a také jako náhrdelníky.
Proč se keltským mincím později začalo říkat duhovky? Když je lidé našli obvykle při orání polí na místě starých keltských hradišť, často to bylo po prudkých deštích, které omyly povrch mincí. Ty se pak většinou prozradily třpytem ve slunečních paprscích. Lidé si je spojovali s duhou a domnívali se, že právě z ní mince padají anebo je najdou tam, kde se duha dotkla země. Zkrácený český název duhovka ale vychází z mnohem delšího, méně poetického, ovšem výstižnějšího německého označení stejných mincí Regenbogenschüsselchen, tedy duhové mističky.

Znáte příběh Podmokelského pokladu, největšího zlatého pokladu Evropy? Několik tisíc duhovek by dnes mělo cenu přibližně půl miliardy korun, jejich historická hodnota by ale byla nevyčíslitelná. Nezbylo z něj ale téměř nic.
 

Denáry, groše, tolary a dolary

Přestože byly české země rozlohou malé, šlo o území neobyčejně bohaté na nerostné suroviny. Čechy se tak staly stříbrnou pokladnicí střední Evropy. První české mince, které nechal razit Boleslav I. koncem 10. století, se nazývaly denáry, tedy stejně jako stříbrné mince ražené už od roku 211 před naším letopočtem v antickém Římě. Ražba denárů v Čechách skončila až v roce 1300 mincovní reformou krále Václava II., který nechal následně razit v mincovně v Kutné Hoře pražské groše.

Na svou dobu poměrně tlustá a velká stříbrná mince měla po celou dobu své ražby stejnou podobu, ale občas ztrácela na váze i ryzosti, a v době husitských válek (1419–1434) byla dokonce ražba přerušena. Ražbu pražských grošů obnovil až král Jiří z Poděbrad po roce 1469. Razit se přestaly až za krále Ferdinanda I. Habsburského v roce 1547, kdy pražské groše vystřídaly stříbrné tolary z Jáchymova. To byly velmi hodnotné a tudíž populární mince, které se šířily po celé Evropě, a dokonce od nich odvozuje svůj název americký dolar. Pražské groše ale platily dál, jejich oběh definitivně ukončil teprve patent Ferdinanda III. roku 1644.
 

Florény, grešle a krejcary

Slyšeli jste někdy o florénech či florinech? Byla to první česká zlatá mince, kterou nechal razit český král Jan Lucemburský. Do té doby se razily mince pouze ze stříbra, zlaté mince do Evropy proudily pouze z byzantské říše a islámských států. Jméno mince inspirovalo italské město Florencie, kde se podobné zlaté mince razily už od poloviny 13. století a používaly se především pro velké mezinárodní transakce. Také na českých florénech byste našli lilii coby znak italského města, ovšem vyrazilo se jich jen málo: králi jeho zlato rychle došlo. Florény se tak sice dostaly do oběhu, ale příliš se nevyužívaly.



Naopak průvodcem tolarů byly grešle, malé stříbrné mince, s nimiž se platilo několik stovek let. Jedna grešle měla cenu 3/4 krejcaru, a protože na její zadní straně bylo vyobrazeno říšské jablko a číslovka 3, říkalo se jí hanlivě trojník. Díky této minci také vzniklo okřídlené rčení, že něco „nestojí ani za zlámanou grešli“. Měděná grešlička totiž měla sama o sobě tak malou hodnotu, že pokud se rozlomila, byla prakticky bezcenná.

Zatímco poslední grešle se razily v pražské mincovně ještě v roce 1768, docela jinou kariéru prožívaly krejcary, původně stříbrné mince, ražené od roku 1271 v jihotyrolském Meranu. V českých zemích se používaly od poloviny 16. století a jako drobné mince platily v habsburské monarchii až do zavedení korunové měny v roce 1892. V Praze je jejich hezkou připomínkou park Krejcárek.
 

Zlaťáky a rakouské, československé i české koruny

Jednotnou měnu pro všechny dědičné země Habsburků zavedla Marie Terezie. Výsledkem těchto snah byla mince zvaná zlatý, která volně obíhala v Rakousku, Bavorsku, českých zemích a na celém území habsburské monarchie až do roku 1892. Pak ji vystřídala historická koruna, ražená až do rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918. Na ni navázala československá koruna, platná až do roku 1993, a posléze česká koruna. Česká mincovna ji razí v Jablonci nad Nisou a na našem území platí dodnes.


 

Oficiální platidla, která míří do alb: pamětní bankovky a mince ČNB

Vedle běžných mincí a bankovek vydává Česká národní banka také pamětní a výroční platidla, která připomínají významné osobnosti, instituce nebo historická výročí. V roce 2019 to například byla stokorunová bankovka ke stému výročí měnové odluky od Rakousko-Uherska, a také pamětní zlatožlutá stokoruna s portrétem prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína. V roce 2023 vydala Česká národní banka tisícikorunovou bankovku ke třicátému výročí měnové odluky od Slovenska.
 
Nejde přitom o pouhé sběratelské kuriozity – všechna tato platidla mají platnou nominální hodnotu a lze jimi běžně platit, i když v praxi často končí spíš v albech než v peněženkách. Limitovaný náklad a tematický motiv z nich dělají spíš předmět zájmu numismatiků než běžné oběživo, navíc postupem času jejich sběratelská cena může převýšit hodnotu nominální.
 
Typické jsou bankovky s přítiskem, nejčastěji v hodnotě 100 Kč. Ty mohou vznikat buď jako samostatné pamětní bankovky v limitovaném nákladu (například série Budování československé měny), nebo jako běžné oběžné bankovky doplněné o výroční motiv – třeba k 100. výročí zahájení činnosti Národní banky Československé coby první československé centrální banky v roce 2026 vydala Česká národní banka pamětní bankovku v nominální hodnotě 100 Kč s portrétem prvního guvernéra NBČ Viléma Pospíšila. Přítisk, hologram či drobná úprava designu odlišují výroční emisi od standardní bankovky, aniž by se měnila její funkce.
 
Vedle bankovek hraje významnou roli také bohatý program vydávání pamětních mincí. ČNB plánuje emise v široké škále nominálních hodnot – od stříbrných stokorun věnovaných českým institucím, přes dvousetkoruny k výročím osobností (Tomáš Baťa, Milan Kundera či Josef Gočár) nebo založení Divadla Járy Cimrmana, až po zlaté mince s motivy měst, slavných dopravních prostředků, historických panovníků nebo klíčových momentů státnosti. Zlatých mincí v hodnotě pět tisíc korun s tematickým zaměřením na městské památkové rezervace by se v dalších letech měla dočkat města Plzeň, Jindřichův Hradec, Lipník nad Bečvou, Brno, Nový Jičín, Žatec, Kolín, Pardubice, Františkovy Lázně a Třeboň. Mimořádné stříbrné mince v hodnotě deset tisíc korun pak připomenou katedrálu svatého Víta v Praze a chrám svaté Barbory v Kutné Hoře. Náklady se pohybují v řádech desítek tisíc kusů.
 
Výsledkem je svébytný svět na pomezí peněz, historie a designu: platidla, která vyprávějí příběh státu, aniž by přestala být penězi. A právě v tom je jejich kouzlo – spojují každodenní ekonomiku s pamětí společnosti.
 

Kam za historií českých peněz

• České, dříve československé koruny před pár lety oslavily stovku. Jak se jejich podoba v průběhu času měnila, které osobnosti se na bankovkách objevily a kde si je můžete prohlédnout, shrnuje portál Kudy z nudy.
• Milovníci bankovní historie mohou zavítat také do Návštěvnického centra České národní banky, kde se od roku 2026 kromě expozic Lidé a peníze a Za měnou v Praze otevře i doplňková expozice s pracovnou Aloise Rašína.
• Pokud byste rádi měli některou z historických mincí doma, Česká mincovna vydává repliky historických platidel. Pořídit si tak můžete například keltskou duhovku, denár, pražský groš, florén, tolar nebo i nezlámanou grešli.
• Víte, že největší zlatá koruna na světě by se vám do peněženky rozhodně nevešla? Váží 130 kilogramů a vznikla v roce 2019 k výročí 100 let československé měny.