Dům "U šlechtičen" byl postaven v letech 1682-1690 ve stylu městského barokního paláce brněnským stavitelem
Janem Křtitelem Ernou. V letech 1790-1791 byla původní jednopatrová budova rozšířena a zvýšena V. J. Eitelbergerem o další poschodí a
propojena se sousedním Althanským palácem. Do ulice je obrácen výrazným portálem s bosáží. V interiéru je zajímavá kaple s
pozdně barokními freskami. Palác sloužil jako
nadační zařízení pro výchovu opuštěných šlechtických a měšťanských dívek.
Po americkém náletu na
Brno v roce 1944 byl Althanský palác natolik poškozen, že došlo po roce 1948 k jeho demolici, stejný osud hrozil i Paláci šlechtičen.
V průběhu 50. let 20. století se však tuto cennou
stavbu podařilo zachránit pro kulturní účely a budovu získalo
Moravské zemské muzeum.
Rekonstrukce podle projektu Bohuslava Fuchse, respektovala historický ráz, současně vycházela vstříc muzejním potřebám.
Nové expozice 2022 a tajemství Černé madony
Mezi lety 2017 – 2022 byly v paláci provedené náročné úpravy. Jejich součístí bylo vytvoření dvou nových stálých expozic -
Loutkářské umění aneb příběhy českého loutkářství a
Tradiční kultura na Moravě v zrcadle času. V rámci současné rekonstrukce paláce vstoupili restaurátoři i do prostor kaple Očišťování Panny Marie, zrekonstruovali se zde fresky a také vzácnou sochu Černé madony z oltáře.
Černá madona je drobnější dřevěnou plastikou, vysokou cca 110 cm. Její současná podoba pochází z konce 17. století. Povrchovou úpravu tvoří lazurované stříbro a zlacení. Původní korpus je z
lipového dřeva a pomocí datace radiokarbonovou metodou bylo zjištěno, že jde o sochu z 15. století. Na konci 17. století byla tedy použita starší, patrně výrazně zničená socha jako základ pro novou sochu. Došlo k
opláštění novou řezbou a byla zhotovena i
nová hlava. Část ze 17. století byla, dle průzkumů povrchových úprav, restaurována dvakrát.
Loutkářské umění
Stálá expozice Loutkářské umění je završením výzkumu českého tradičního loutkářství v Oddělení dějin divadla s důrazem na exponáty a jevy moravské provenience. Představuje hlavní prvky charakterizující české loutkové divadlo, jak se konsolidovaly v 19. století, přetvářely se v 1. polovině 20. století a vyústily v uměleckou přeměnu tvarosloví loutek a scénování pulzující mezi tradicí a avantgardou. V prvním úseku nabízí loutky a další exponáty z éry kočovného marionetového divadla, ve druhém pak loutky, divadla a jiné z tzv. amatérské etapy českého loutkářství první poloviny 20. století.
Tradiční kultura na Moravě v zrcadle času
Stálá expozice tradiční hmotné a duchovní kultury vychází ze specifických projevů tradiční kultury na Moravě se zaměřením na všední i sváteční život venkovských vrstev, pronikání prvků městské kultury, zánik tradice a na její další existenci v rovině folklorismu. Mezi nejcennější vystavené předměty patří reprezentativní sbírka novokřtěneckých fajáns, lidového umění, podmaleb na skle, textilií, krojů, zvykoslovných předmětů, hraček, malovaného nábytku a dalších předmětů každodenní potřeby. Mezi exponáty zaujme i pluh, kterým oral v roce 1769 císař Josef II.