Kde stály nejkrásnější řetězové mosty a který z nich můžete vidět dodnes?

Bedřich Schnirch se narodil v roce 1791 v Pátku nad Ohří u Loun, studoval v Hornu, v dolnorakouské Kremži a na vídeňské polytechnice. Jeho osudem se staly mosty: byl autorem prvního řetězového mostu postaveného v kontinentální Evropě a podle jeho projektu byl postaven také jediný zachovaný řetězový most v Čechách, již zmíněný Stádlecký most. V roce 1848 Schnirch zakládal Rakouský svaz inženýrů, roku 1864 Svaz inženýrů a architektů. Byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa, zemřel 25. listopadu 1868 ve Vídni.
 

Řetězový most ve Strážnici

Když v roce 1821 Bedřich Schnirch vstoupil do služeb hraběte Magnise, majitele strážnického panství, záhy dostal zajímavý úkol: hrabě si přál rozšířit zámecký park až za řeku Moravu a vyzval mladého inženýra, aby vymyslel novou přístupovou komunikaci. Schnirch tehdy přišel s převratnou novinkou, která v kontinentální Evropě dosud neexistovala: s řetězovým mostem. Hrabě souhlasil a bezmála třicet metrů dlouhý a čtyři metry široký most byl slavnostně otevřen už v červnu 1824. Podle dobových zpráv byly řetězy vyrobeny ze štýrského železa, na vodorovné nosníky bylo použito železo z Blanska.
 

Složitá údržba řetězových mostů

Kdyby přežil celé 19. a 20. století, měla by Strážnice skvělou technickou památku, jenže řetězové mosty měly spoustu slabin. Složitá byla hlavně jejich údržba: příčné nosníky mostovky se například musely pravidelně obracet, aby se neprohýbaly jedním směrem. Právě kvůli špatné údržbě byl první evropský kontinentální most rozebrán už v roce 1860. Jenže 19. století řetězovým mostům přálo a o problémech se zatím nevědělo, a tak Schnirch projektoval další díla. Podle jeho plánů vznikly řetězové mosty v Žatci a v Postoloprtech přes Ohři, ve Strakonicích přes Otavu a mosty u Jaroměře a v Poděbradech přes Labe. Nepříjemnosti provázely stavbu mostu císaře Ferdinanda v Lokti, který nakonec nechal investor přepracovat. Byl výjimečně vysoký, klenul se dvacet metrů nad hladinou Ohře, a měl dlouhou výdrž: sloužil do roku 1928 a ze světa zmizel až v roce 1931.
 

Řetězový most přes Vltavu a Lužnici

Patrně poslední velký řetězový most v Evropě, dnes známý jako Stádlecký most, dal v letech 1847 až 1848 postavit podle projektu Bedřicha Schnircha a Františka Josefa Gerstnera českobudějovický podnikatel Vojtěch Lanna. Původně vedl přes Vltavu v Podolsku na silnici z Tábora do Písku, ale kvůli rostoucímu objemu dopravy a také strmému klesání a stoupání ve třicátých letech překlenul údolí nový a mnohem vyšší, 510 metrů dlouhý a 8,5 metrů široký železobetonový Podolský most. Vedle sebe či spíše nad sebou oba mosty vedly plných osmnáct let, do roku 1960, než začalo napouštění Orlické přehrady. Protože stařičký řetězový most by skončil na jejím dně, byl v sedmdesátých letech 20. století rozebrán a přemístěn do údolí Lužnice. Za slovem „přemístěn“ se ovšem skrývá obrovská dřina: z údolí Vltavy do údolí Lužnice se postupně přestěhovalo 2 000 žulových kvádrů o váze 1 000 tun a 1 100 ocelových součástek, které představovaly dalších 100 tun. Každý kousek musel být pečlivě očíslován, aby se při opětovném sestavování dostal zpět na původní místo. Slavnostní otevření obnoveného Stádleckého mostu se konalo 25. května 1975.
 

Nejslavnější Schnirchův řetězový most v Praze

Historie není spravedlivá: kdo mohl před více než 170 lety vědět, že se Stádlecký most dožije třetího tisíciletí, zatímco dílo, které Bedřicha Schnircha ve své době proslavilo nejvíce, půjde k zemi už po šedesáti letech? Most císaře Františka I. byl v Praze po Karlově mostě v pořadí teprve druhým trvalým mostem přes Vltavu. Vznikl v letech 1839–1841 u dnešního Národního divadla a jeho stavba stála přibližně 330 000 zlatých. Ze všech Schnirchových řetězových mostů byl největší: délka dosahovala 413 metrů, šířka mezi zábradlím byla 9 metrů a most měl dvě části. Obě podpíral mohutný prostřední pilíř na Střeleckém ostrově, založený na dřevěném roštu a na 156 dřevěných pilotách. Pilíř sloužil také pro kotvení řetězů: po každé straně mostu se táhly čtyři, jejich ložiska byla uložena ve věžích 10,5 metrů nad vozovkou. Povrch i zábradlí mostu byly ze dřeva.

Most, který spojil dnešní Národní třídu s Újezdem a Malou Stranou, byl považován za jeden z technických zázraků své doby a výrazně ovlivnil další rozvoj Prahy, zejména Smíchova. Záhy se ale přišlo na to, že má poměrně malou nosnost: když přes něj v roce 1857 vezly valníky železniční vagony z Ringhofferovy továrny na Smíchově k celnici na dnešním náměstí Republiky, most se prohnul a rozhoupal. Těžké náklady se proto vrátily zpět na Karlův most a i městská dráha, takzvaná koňka, měla na obou stranách mostu konečnou; přes Vltavu se zkrátka muselo chodit pěšky. V roce 1898 byl provoz na řetězovém mostě ukončen a jeho špatný technický stav nakonec vedl k rozhodnutí nahradit jej novým kamenným. Nový most císaře Františka I., roku 1919 přejmenovaný na most Legií byl otevřen v roce 1901.
 

Víte, že…?

• První řetězové lávky nebo visuté chodníky se stavěly již v 17. století v Číně, v posledních desetiletích se často staví pro pěší a cyklisty.
• První řetězový most v Evropě byl 110 metrů dlouhý a 5,5 metru široký most Union Bridge přes řeku Tweed ve Skotsku, navržený v letech 1820 až 1821. Svému účelu slouží dodnes.
• V Děčíně dodnes stojí 30 metrů dlouhá řetězová lávka, jedna z prvních staveb svého druhu v Čechách, která v rámci romantických úprav zámecké zahrady v letech 1829 až 1831 překlenula náhon ze Zámeckého mlýna. Nosné řetězy jsou na jedné straně zapuštěny do skály (místa ukotvení kdysi zdobily lví hlavy), na druhé straně vedou přes portál z pískovcových kvádrů.
• Staré řetězové mosty připomíná most v Kostelanech nad Moravou, 84 metrů dlouhý a 4 metry široký se dvěma pětimetrovými portály. Jeho stavba byla zahájena v roce 1913, ale zprovozněn byl až v roce 1921. Hezkou novodobou tradicí je oslava betlémského světla, která se koná každoročně 25. prosince a při níž most rozzáří stovky svíček.
• Díky vysokému portálu s pylony zakončenými pseudogotickými věžičkami s cimbuřími připomíná řetězové mostní pradědečky také Štěpánský most přes Labe v Obříství. Byl postaven roku 1912 podle projektu Karla Šimka, pozdějšího profesora Vysokého učení technického v Brně.