Magický čas prastarých rituálů
Astronomické jaro nastává obvykle
20. nebo 21. března, vzácně dokonce 19. března. Posun je dán tím, že délka roku neodpovídá celému počtu dní. Kalendář to koriguje takzvanými přestupnými roky, kdy únoru přidává navíc další den, a tím posouvá i začátek jara.
S tímto dnem je také spojeno mnoho mystérií a symbolů. Velký význam přikládaly jarní rovnodennosti národy ve starověku. Začátek jara
slavili Keltové, Germáni, Řekové, Římané, ale i američtí
Májové. Staří
Sumerové a
Babyloňané ve 2. a 3. tisíciletí před naším letopočtem začínali rok právě
jarní rovnodenností.
Záhady megalitických staveb
Aby naši předci poznali, že přišel ten správný okamžik, kdy je
Slunce přesně na světovém rovníku měli k tomu jednoduchou pomůcku – tzv.
gnómon. Jednalo se o dlouhou tyč, sloup nebo vysoký kámen zaražený kolmo do země. Když sledovali, jak
postupuje stín gnómonu, zjistili, že po celý rok je dráha konce stínu zakřivená – s výjimkou dvou dní: jarní a podzimní rovnodennosti. Při
rovnodennosti totiž
Slunce vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. Je velmi pravděpodobné, že přinejmenším některé ze
záhadných megalitických staveb vznikly právě za účelem zjišťování dní rovnodennosti. Takový „kalendář“ si můžete prohlédnout například nedaleko Slaného
ve vesnici Klobouky, kde stojí legendami opředený tzv.
Kamenný pastýř.
Bez zajímavosti není ani stará pověst o kamenném kruhu na pražském
Vyšehradě. Nelze ani vyloučit, že dnešní
Čertův sloup v tamním parku je jeho posledním pozůstatkem. Původ tohoto podivného objektu se dodnes nikomu nepodařilo přesvědčivě objasnit. Jak probíhaly
prastaré rituály se dnes už asi nepodaří přesně osvětlit, určitým vodítkem by mohly být lidové zvyky, které se zachovaly do dnešních časů. K nejzajímavějším pohanským jarním zvykům patřila
rituální hra, jejímž hlavním aktérem byl jakýsi
zvířecí bůh Kuker – muž v
masce zvířete s velkým dřevěným penisem. Symbolicky se spojil se ženou, která pak předstírala těhotenství a porod, zatímco ostatní účastníci obřadu naznačovali polní práce. Výsledkem mělo být magické zajištění dobré úrody...
Morana či Smrtka
Typickou oslavou konce zimy bylo
vynášení Smrti –
Morany. Jméno je odvozené od slovního kořene „mor“, což znamená smrt. Z původně magického obřadu se postupem času stala spíš zábava. Na dřevěnou hůl obalenou slámou se navlékly dívčí šaty, poté se postava zdobila pentlemi a na krk se jí věšely „korále“ z bílých
vyfouknutých vajec a prázdných šnečích ulit (symbolů smrti). Průvod vynesl figurínu, symbol všeho zlého, za vesnici a
hodil ji do vody nebo svrhnul ze skály. Obřad házení do vody vzpomíná Ovidius u
Římanů, nechyběl ani u
Slovanů a Germánů. Zpátky do vsi se pak přinášely svěží rašící větvičky zdobené pentličkami, kterým se říkalo „líto“ a jež symbolizovaly léto. Často byl obřad spojen s prvky
věštění. Někde například měl do roka zemřít ten, kdo po utopení Smrtky přišel zpět do vsi poslední. Návrat průvodu proto míval podobu
divokého běhu o život.
Nenechte si ujít zajímavé akce k oslavě jara!
Rovnodennost v sedlecké katedrále je
neopakovatelným zážitkem. Příležitost pozorovat putování paprsku zapadajícího slunce, prostorem nejstarší stavby katedrálního typu ve střední Evropě –
Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci u
Kutné Hory, se naskytne právě 20. března.
Vynášet zimu se bude na mnoha místech na smrtnou
neděli 22. březne 2026. Vynášení Morany – také Mařeny či Smrtky, je prastarý slovanský lidový zvyk, konaný každoročně na
Smrtnou neděli - dva týdny před Velikonocemi.
Slaměná figura v ženských šatech symbolizuje
zimu a smrt, která se vynáší ze vsi a hází do vody nebo pálí, čímž se rituálně vítá jaro, plodnost a nový život.
Zajímavé tipy máme i pro ty, které jaro táhne do
přírody. Informace o kvetoucích loukách a údolích, dřív předávané jen ústně, už dávno nejsou tajemství. Během jara můžete
obdivovat bledule v
Pekelském údolí u
České Lípy nebo do
údolí Chlébského potoka na
Svratecku.
Koberce bledulek uvidíte také v
Písteckém lese.
Nedaleko
Roudnice nad Labem objeví milovníci přírody lužní les
Dobříňský háj s unikátním
masovým výskytem chráněné a ohrožené
sněženky podsněžníku a ohrožených druhů hmyzu. V moravské metropoli se brzy z jara o slovo hlásí
koniklece v přírodní rezervaci Kamenný vrch. Fialová kvítka pokrývají každoročně i
Havranické vřesoviště.