Atentát: zvláštní slovo, které se v našich dějinách nejčastěji objevuje ve spojení se
smrtí následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu 1914 nebo v roce 1942, kdy se jeho obětí stal nenáviděný prominentní nacista a
zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Mezi
příběhy o atentátech v českých dějinách 20. století, které vám nabízíme na
Kudy z nudy , hraje atentát na
ministra financí Aloise Rašína z
5. ledna 1923 důležitou roli. Šlo totiž o
jediný dokonaný atentát na vysokého ústavního činitele v našich dějinách a také
první úspěšný atentát v dějinách mladého Československa. Nebyl ale první: už v roce 1919 se stejnému osudu jen náhodou vyhnul tehdejší
předseda vlády Karel Kramář.
Objevte stopy, které
Rašín zanechal v
Praze i v českém státnictví – a vydejte se po nich s
Kudy z nudy.
Rašínova smrt
Vše se odehrálo kolem deváté hodiny ráno
5. ledna 1923, když
přední český politik a ministr financí Alois Rašín vycházel ze svého bytu v
Žitné ulici 10 v
Praze. Svědci uvedli, že se ozvaly dva rychlé výstřely; jedna z kulek uvízla Rašínovi v páteři a poranila mu míchu. Ačkoli ochrnul, přesto ještě několik týdnu bojoval o život v
nemocnici v Podolí. Přes veškerou péči lékařů atentát nakonec nepřežil a zemřel po několika týdnech 18. února.
Vrahem byl levicový radikál
Josef Šoupal, tehdy sotva dvacetiletý zaměstnanec pojišťovny a rodák z
Havlíčkova Brodu. Zjistilo se, že o atentát se pokoušel už v prosinci, ale tehdy se k Rašínovi nedostal. U výslechu uvedl, že chtěl zabít to, co reprezentovalo kapitalismus. Rašínova měnová politika totiž sice pomohla mladému
Československu, ale tvrdě dopadla zejména na chudší vrstvy obyvatel, už beztak vyždímané válečnými útrapami.
Rašín byl nejméně populárním členem vlády, na kterého kvůli rostoucí nezaměstnanosti a dalším problémům soustavně útočil tisk, výhrady měl i
prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Servítky si nebrala komunistická propaganda, která Rašína označila za hlavního nepřítele lidu – a tak se Josef Šoupal rozhodl jednat. Z pohledu tehdejších zákonů nebyl plnoletý, a tak místo trestu smrti dostal za svůj zločin „jen“ osmnáct let těžkého žaláře. Ty si odpykával v
Kartouzích u Jičína, nicméně za špatné chování si odseděl o dva roky víc. Za protektorátu byl propuštěn, změnil si jméno na
Ilja Pravda (variantu Ilja Dněprostroj mu úřady neschválily) a zemřel v roce 1959.
Proč bychom měli znát Aloise Rašína?
Alois Rašín se narodil 18. října 1867 v
Nechanicích. Jako nejnadanější z devíti dětí pekaře a rolníka studoval na gymnáziích v
Novém Bydžově,
Broumově a
Hradci Králové. Už během vysokoškolských studií se angažoval v politice, v roce 1891 ukončil studium práv. Roku 1894 byl odsouzen v procesu s takzvanou Omladinou a byl vězněn ve
věznici v Plzni-Borech. Už o rok později ale byl amnestován a dostal zpět i titul doktora práv. Znovu o něj přišel za první světové války, kdy se zapojil se do protirakouského odboje, byl zatčen za vlastizradu a odsouzen k trestu smrti. Osvobodila jej amnestie vyhlášená po smrti
Františka Josefa I. nastupujícím
císařem Karlem I. a po návratu z vězení mu byl již podruhé vrácen titul doktora práv.
Nebyl by to
Rašín, kdyby se opět po hlavě nevrhnul do politiky; stal se jedním z
mužů 28. října, tedy těch, kteří v
Obecním domě v
Praze vyhlásili vznik republiky a první československý zákon, který sám vytvořil. V první Švehlově vládě nové republiky, jmenované 14. listopadu 1918, Alois Rašín zasedl jako
ministr financí a cílem ekonomicky stabilizovat československou ekonomiku. Času měl pramálo; když první parlamentní volby v roce 1920 vyhrála levice, Rašín musel z ministerstva odejít a do křesla ministra financí se vrátil v říjnu 1922. Heslem „Blaho republiky budiž nejvyšším zákonem“ se však mohl řídit už jen několik týdnů…
Co připomíná Aloise Rašína?
V Žitné 10 v Praze 2, na domě, ve kterém Alois Rašín žil a před kterým byl postřelen, jeho osudy připomíná pamětní deska.- V Praze nese Rašínovo jméno část vltavského nábřeží a v několika městech jej připomínají názvy ulic.
- Alois Rašín je pohřbený v Praze-Dejvicích na hřbitově Šárka u kostela sv. Matěje. Jeho smrt posloužila jako podnět k přijetí nepopulárního zákona na ochranu republiky, který čekal již delší dobu na své schválení.
- V září 1899 se Alois Rašín oženil s Karlou Janskou. Je vám její jméno povědomé? Není divu, jejím bratrem byl Jan Janský, pozdější objevitel krevních skupin.
- Na dvacetikorunové bankovce z roku 1926 byl na jedné straně Alois Rašín, na druhé Milan Rastislav Štefánik. Na podzim 2017 vypsala Česká národní banka soutěž na návrh nové stokoruny, kterou tentokrát Rašín měl sám pro sebe. Stávající stokorunu ale bankovka nenahradila, šlo jen o speciální edici k výročí sta let budování československé měny.
- Po stopách Aloise Rašína Prahou se můžete vydat třeba při jedné z vlastivědných vycházek Prahou.
Za zmínku stojí i to, že sídlem první československé vlády byl Pražský hrad, Ministerstvo financí tehdy nesídlilo na Letné, ale v Clam-Gallasově paláci na Starém Městě, sídlem národního shromáždění bývalo dnešní Rudolfinum a advokátní kancelář Aloise Rašína měla adresu Křemencova 1. Kousek odtud ve stejné ulici láká k zastavení známý pivovar U Fleků.