Autentická krajina pro chov kočárových koní ve
východních Čechách poblíž
Pardubic zapsaná v roce 2019 mezi památky UNESCO je svět, kterému vládne
zelená, černá a bílá. Zelená je všude: v rovinách podél
Labe, v alejích podél cest, na loukách a pastvinách i na klasicistních fasádách
Národního hřebčína v
Kladrubech nad Labem. Ten se specializuje na chov speciálních starokladrubských bílých a černých koní, kteří se v žádném dalším hřebčíně na celém světě nevyskytují. V samotných Kladrubech nad Labem žijí
bělouši. O
vraníky se Národní hřebčín stará v někdejších
stájích knížecího rodu Auerspergů ve
Slatiňanech u
Chrudimi.
Jak to bylo kdysi?
Historie chovu koní v Kladrubech nad Labem je zřejmě stejně stará jako historie zdejšího osídlení. V roce 1490 získali pardubické panství Pernštejnové, jeden z nejvýznamnějších rodů českého království. O necelé tři desítky let později navázali na středověkou tradici chovu koní založením
speciální koňské obory, kterou roku 1560 zakoupila pro panovníka Česká komora.
Císař Maxmilián II. Habsburský tu v roce 1563 založil hřebčín, který roku 1579 jeho nástupce
Rudolf II. udělil hřebčínu statut císařského dvorního hřebčína; tento rok je brán jako historické založení hřebčína. Ten se od počátku 17. století specializoval na chov
ceremoniálních kočárových koní, určených výhradně pro potřeby císařského dvora.
Starokladrubští koně slouží na královských dvorech dodnes, zejména v Dánsku a ve Švédsku.
Starokladrubáky můžete vidět také při různých slavnostech na
Pražském hradě, využívá je také
jízdní policie v Pardubicích, Ostravě a v Praze. Vynikající jsou i při závodech spřežení a klasické drezuře, pro svou klidnou povahu se také skvěle hodí pro rekreační ježdění a hipoterapii.
Návštěva hřebčína
Srdce areálu
Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem tvoří hlavní stáje, zámek a kostel, vesměs přístupné s průvodcem.
Hlavní stáje představují dokonale uspořádaný klasicistní soubor budov; kromě stáje plemenných hřebců tu jsou stáje chovných klisen i mladých koní ve výcviku, porodny hříbat, jízdárny a dalších stavby. Z hlavního nádvoří vede přes pastviny přímá, více než tři kilometry dlouhá
lipová alej, která končí u hlavního vchodu do
Františkova dvora. To je odchovna hříbat, kde jsou ustájení mladí koně od odstavu v půl roce až do své dospělosti ve 3,5 letech věku.
Při návštěvě můžete projít
stáje, kde se zblízka setkáte s chovanými koňmi, prohlédnete
si kočárovnu, postrojovnu, lesovnu se simulátorem jízdy v kočáře a muzeum, můžete vystoupat na
rozhlednu a v
zámeckých komnatách se vrátit do časů předposledního rakouského císaře Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty Bavorské.
Novinkou je
turistické informační centrum, kromě běžných prohlídek můžete přijet na
některou z mnoha akcí, při nichž uvidíte starokladrubské koně zblízka.
Vzhledem k velkému zájmu o prohlídku je pro nákup vstupenek vhodné využít
elektronický rezervační systém, dostupný z webových stránek hřebčína. Otevřeno je denně kromě pondělí od 10 do 16 hodin, prohlídky začínají vždy v celou hodinu. Prohlídka stájí stojí 200/140 Kč, rodinné vstupné 550 Kč; prohlídka kočárovny, postrojovny a muzea 90/60 Kč, rodinné 240 Kč; prohlídka zámeckých interiérů 90/60 Kč, rodinné 240 Kč; prohlídka lesovny 45/30 Kč, rodinné 120 Kč; prohlídka rozhledny 20/10 Kč, rodinné 50 Kč. Vstupné zdarma mají děti do šesti let a osoby nad 80 let.
Výlet do krajiny koní
Do
krajiny s promyšleným uspořádáním polí, luk, pastvin a lesů, cest, alejí a stromořadí, vodních kanálů a parkových krajinných prvků se můžete
vydat na výlet kdykoliv. Podobně jako v
parku kolem zámku Veltrusy tady na vlastní oči uvidíte
dokonalý typ okrasného statku, ferme ornée, kde jsou v krajině zakomponované okrasné i účelové prvky, určené k chovu kočárových koní. Důležitou roli hraje voda, která
krajinu harmonicky doplňuje a vytváří půvabná zákoutí. Není to jen
Labe, ale i
jezera vzniklá ze slepých ramen řeky,
lužní lesy nebo
Kladrubský náhon. Vznikl koncem 18. století a společně s
Opatovickým kanálem či
Semínským akvaduktem patří mezi významná historická vodní díla a technické památky.
Na co se ještě můžete těšit? Třeba na
chystaný prohlídkový okruh okolím hřebčína anebo obnovený
anglický krajinářský park na Mošnici. Je zajímavým protikladem k přísně geometrické krajině pastvin a právě nyní prochází revitalizací. V roce 1895 jej založil ředitel hřebčína Rudolf Motloch, sloužil k provozování honů a později jako bažantnice.
Starokladrubští vraní koně a další hřebčíny
Přímo v zámeckém parku ve Slatiňanech stojí hřebčín, založený v roce 1898. Už desítky let se tu chovají starokladrubští vraníci, tedy černí koně. Ti měli na rozdíl od běloušů smůlu: jejich chov byl přerušen a téměř zlikvidován. Obnovit se jej podařilo v roce 1939 v Průhonicích a po druhé světové válce ve Slatiňanech.- Francouzskou obdobou kladrubské krajiny jsou dvě místa: oblast ústí Rhôny Camargue, proslavená chovem divoce žijících bílých koní, a Normandie na severu země. Koně tu chovali už Vikingové a najdete tu dodnes činné hřebčíny včetně nejstaršího z přibližně dvou desítek národních hřebčínů Francie, hřebčince s oficiálním názvem Haras du Pin. Vznikl kolem roku 1730, díky jeho kráse se mu říkalo Malé Versailles a vystřídala se tu celá řada plemen koní. Dnes slouží zejména jako chovná stanice pro normandské koby, využívá se i k chovu percheronů, poníků a arabských plnokrevníků.