Hroznová koza je vcelku milé a laskavé stvoření. Občas sice s vinaři trochu poťouchle špásuje, ale není zlá a neubližuje. Má na starosti všechno, co se
během roku odehrává ve
vinicích. Na konci léta prý s kozlem a kůzlaty prochází vinice a stará se, aby réva dobře dozrála a aby do vinohradů
nechodili zloději. Na podzim mezi
vinobraním a
svatým Martinem bývalo zvykem obdarovat přátele Hroznovou kozou, nejlépe spletenou z révového proutí; do stavení takový dar přinášel zdraví a štěstí.
V zimě je ve vinohradech klid, Hroznová koza
odpočívá a zbělal jí kožich, aby nebyla tak nápadná. Hroznový
kozel zeslábl, jeho rohy zmizely, a tak ho svobodní mládenci chytili a odnesli do hospody. Tam se o něj dobře postarají, aby do jara nabral sil. Na jaře Hroznová koza zase vklouzne do hnědého kožíšku a čeká na
Velikonoční pondělí, kdy se zpět do vinohradu symbolicky vrací odpočatý a znovuzrozený
Hroznový kozel. Společně i s kůzlaty pak svědomitě pečují o úrodu, jen občas potrkají lenochy. A
kůzlata? Ta podobně jako jiná mláďata tráví čas mezi povinnostmi a
taškařicemi, kdy se například lidem zjevují v nejrůznějších šálivých podobách a různě s nimi špásují.
O Hroznovou kozu je na
Znojemsku dobře postaráno.
Jihomoravský kraj ji v roce 2021 zařadil na
seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury, ve
Vrbovci pak věnovali Hroznové koze
vinařskou naučnou stezku. Na přibližně pět kilometrů dlouhé trase se seznámíte se starými vinařskými tradicemi, okolními vinicemi i pověstnou sklepní ulicí, odpočinout si můžete v malém altánu s pěkným výhledem. Za hranicemi v Rakousku Hroznová koza vystupuje jako
patronka úrody a ve vinných sklepech občas narazíte na její
sošku.