Hermína Týrlová se narodila v
Příbrami na
Březových Horách v hornické rodině jako nejmladší z pěti dětí. Její otec byl zručný řezbář a betlémář, ale zemřel v závalu na dole Marie, když byly Hermíně čtyři roky. Právě dětské hry s malými dřevěnými figurkami v ní prý probudily pozdější lásku k loutkám.
Oba rodiče záhy zemřeli, Hermína vyrůstala v sirotčinci a v patnácti letech odešla do
Prahy, kde působila jako tanečnice a herečka. Ve dvacátých letech se setkala se svým budoucím manželem
Karlem Dodalem, kreslířem, režisérem a producentem, považovaným za průkopníka profesionální české filmové animace. Spolupracovali až do druhé světové války, kdy se Dodal rozhodl emigrovat a Týrlová, v té době už zkušená animátorka, nastoupila do
Filmových ateliérů společnosti
Baťa ve
Zlíně. Tady v roce 1942 vznikl její úspěšný
první loutkový film Ferda Mravenec a po něm desítky dalších, kdy Týrlová byla nejenom výtvarnicí a animátorkou, ale i autorkou námětu a scénáře. Přestože její filmy byly určené převážně pro děti, po rozvodu s Karlem Dodalem se už podruhé nevdala a zůstala bezdětná.
Mezi její nejslavnější díla patří film
Vzpoura hraček, oceněný v roce 1947 na
Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách cenou za nejlepší film pro děti a na
filmovém festivalu v Bruselu jako nejlepší loutkový film. Natočila řadu klasických i moderních loutkových pohádek, proslavil ji zejména snímek
Uzel na kapesníku z roku 1958, k němuž dělal výpravu
Kamil Lhoták. Svůj poslední snímek
Pohádka na šňůře Týrlová natočila v pětaosmdesáti letech.
Hermína Týrlová se společně s
Karlem Zemanem a výtvarníkem
Jiřím Trnkou řadí k nejvýznamnějším osobnostem tuzemské filmové animované tvorby. Ve
Zlíně, kde bydlela v domku poblíž
filmových ateliérů a měla vlastní výrobní skupinu loutkového filmu, ji připomíná
Filmový uzel, zastavit se můžete i u jejího hrobu na
Lesním hřbitově.