Kdy začíná advent 2025? Období očekávání a příprav na Vánoce

Advent připomíná, že se blíží Vánoce

Slovo „advent“ pochází z latinského „adventus“, což znamená „příchod“. Barvou adventu je temně fialová, po třetí adventní neděli ji nahrazuje barva symbolizující radost, barva růžová. Pro věřící je toto období časem velkého očekávání a nadějí. Jeho historie adventu sahá až do 5. století do Itálie. Zatímco zde byl advent chápán jako doba přípravy na oslavy narození Páně, v Galii byl pojímán jako příprava na druhý příchod Kristův.
 

Kdy začíná advent v roce 2025?

V roce 2025 začíná adventní období v neděli 30. listopadu a končí na Štědrý den, 24. prosince. Každou neděli se na adventním věnci zapaluje jedna svíčka – celkem tedy čtyři svíčky, které symbolizují čtyři adventní týdny. V různých zemích má advent své specifické tradice. Například v Německu jsou populární adventní trhy, ve Skandinávii slaví svátek svaté Lucie a v Itálii přináší dárky děti tzv. Befana. V Česku je adventní období jedním z nejkrásnějších časů v roce, kdy se města i vesnice rozzáří světly a lidé se scházejí na trzích či u betlémů.

Adventní neděle se označují jako zlatá, stříbrná, bronzová a železná, v tomto období se obvykle konají vánoční trhy a objevuje se adventní výzdoba. V dobách minulých byl advent spojen spíše s přípravami a očekáváním na příchod Spasitele. Občané rozjímali, modlili se, drželi půst, kterým vyjadřovali zármutek zesnulým a částečné truchlení po nich. Toto pokání bylo dodržováno dle Starého zákona. Naproti tomu Nový zákon půst odmítal a tvrdil, že prospěje pouze k očištění těla. Dle tohoto zákona advent trvá 40 dní, od svátku svatého Martina. Křesťané drželi půst vždy v pondělí, ve středu a v pátek a po celý advent jej dodržovali pouze řeholníci. Počet čtyř adventních nedělí se prosadil v 10. až 11. století. Pravoslavná církev dodnes dodržuje šestitýdenní advent.

Kromě půstu a radostného očekávání příchodu Krista byl advent i obdobím, kdy ožívaly různé magické rituály a postavy. Například na svátek svatého Ondřeje (30. listopadu), dívky vyhazovaly svinuté šátky z necek, aby zjistily, která z nich se nejdříve vdá. Té, které šátek vyletěl nejdřív nebo nejvýš, měla první skončit pod čepcem. Obdobné předvídání budoucnosti se váže i ke svátku svaté Barbory (4. prosince), kdy dívky uřízly větvičku třešně. Ta když rozkvetla na Štědrý den, tak to bylo znamení, že se dívka vdá. Zajímavostí je, že se tento zvyk v mnoha domácnostech udržel dodnes, nejhojněji se s ním můžeme setkat na jihozápadní Moravě.
 

S adventem je neodmyslitelně spojen adventní věnec. Tradice adventních věnců byla založena v prvé polovině 19. století německým protestantským teologem Johannem Hinrichem Wichernem v Hamburku. V roce 1838 pověsil Johann Heinrich na dveře sirotčince, kde byl správcem, věnec, na který připevnil každý den svíčku. U věnce stála pokladnička a lidé mohli v předvánoční čas přispět na opuštěné děti. Symbolika adventního věnce se v meziválečném období dostala do ostatních zemí Evropy a získala propracovanější a zdobnější podobu.

Plamen svíčky vydává světlo, které je označeno jako Kristův plamen lásky. Tento plamen má za úkol osvítit každého člověka. Svíčky mají i svou barevnost a to ne klasickou červenou, kterou si zakoupíte v každém obchodě, ale fialovou a růžovou, dle starobylého adventního zvyku, jak již bylo zmíněno výše. Fialová označuje obřad (liturgii) a růžová potěšení z příchodu Ježíše Krista. Růžovou barvu je dovoleno použít na svícnu třetí neděli, která je označována jako Gaudete.

K adventu patří i adventní kalendář, který se zrodil v Mnichově v roce 1908 v podobě papírové vystřihovánky. Gerhard Lang nechal zhotovit dvojlisty papíru s 24 políčky básniček, které na druhé straně doplňovaly obrázky. Tento kalendář nesl název „V zemi Ježíškově“ a nebyl příliš úspěšný, ale v průběhu 2. světové války byly adventní kalendáře v Německu nástrojem propagandy, a po válce se rozšířily do celého světa.

 

Rozsvícení svící je známo také v židovské tradici staré více než 2000 let, je to slavení svátků světel zvaných Chanuka. Na židovských chanukových svícnech se rozsvěcuje postupně osm světel. První noc Chanuky se podle aškenázské tradice rozsvítí jedna svíčka na pravé straně chanukije. Následující noc se umístí další svíčka nalevo od ní, ale jako první se zapaluje svíčka nejvíc vlevo. Tak se postupuje i následující noci. Chanuka vychází z židovského kalendáře a začíná každý rok v jiný den (v období od konce listopadu do konce prosince), slaví se po osm dní. Podle židů se Chanuka dává do souvislosti s Vánocemi jen kvůli období, ve kterém se odehrává, ale má zcela jiné poslání. Zapalování svíček symbolizuje víru ve vítězství dobra nad zlem, svobodu nad útlakem a poznání nad nevědomostí.

Svátek připomíná opětovné vysvěcení jeruzalémského chrámu v době povstání Makabejských před více než 2100 lety. Chrám byl předtím znesvěcen pohanskou bohoslužbou syrsko-helenistických vládců. Chanuka rovněž připomíná zázrak oleje. Podle talmudu našli Židé po příchodu do chrámu pouze jednu nádobu s olejem, která stačila pro chrámovou menoru na jeden den. Zázrakem však olej hořel po osm dní, což stačilo, aby byl připraven nový olej. Na paměť zázraku se zapalují svíce a jí se jídla připravená na oleji.