7 věcí, které nevíte o… vánočních stromech a stromečcích

Tradice zdobení vánočních stromků se zrodila v německých městech během 16. století. Nápad možná vyšel ze starogermánských zvyků – o slunovratu si lidé nosívali do domu větvičky nebo stromky, aby uctili boha Odina. Nejprve se tančívalo pod stromy ve volné přírodě, kde byly stromky ozdobeny ovocem, sladkostmi a světly. Pak si lidé přenášeli stromečky do svých domovů – šlo většinou o stálezelené stromky, jako jsou jedle a cypřiše. Zavěšování pamlsků na ně pak chránilo živé obyvatele domu před mrtvými dušemi, které z lesa v době slunovratu přicházely. Věřilo se, že mrtví sní všechny sladkosti a nasycení nikomu neublíží. K tomuto rituálu patřilo i vánoční "nevstávání od stolu", aby duše nezasedla uvolněné místo. Zvykem germánských národů bylo stavět ozdobený strom o svaté noci a k poctě boha slunce na něj umístit "světla". Zvyk byl u Germánů velmi zakořeněný, a to i na našem dnešním území, kde lidé uctívali Wotana (slovanské jméno pro Ódina).

I staří Keltové při svých rituálech zdobili stromy a věřili v moc jehličí. Vypráví se i legenda o irském opatu Kolumbánovi, který při misii do Burgundska zapálil několik pochodní a umístil je na strom, aby přilákal věřící. Světlo přilákalo veliké množství následovníků, kterým se Kolumbán jal vyprávět příběh narození Krista Spasitele. Tak se symbol stromu spojil s rituálem oslavy narození Ježíše. První zmínka o "novodobě" zdobeném vánočním stromku pochází z Brém, kde byl vystaven roku 1570 v jednom cechovním domě. Stromek byl dle dobových zpráv ověšený sladkostmi, ovocem a papírovými ozdobami. Do německých domácností se vánoční stromeček opět dostal v průběhu 17. století; zpráva z roku 1642 hovoří o cukrovinkami a loutkami zdobeném stromečku ve Štrasburku. A co my v Čechách?
 

Slovanská chvojka a první vánoční stromek v Praze

I v našich zeměpisných šířkách docházelo v dávných dobách ke zdobení přírodnin. Stromeček to sice nebyl, staří Slované měli "chvojku" – rozsochatou větev nebo špičku jedle. Zdobila se ovocem, především jablky, ale také vejci a stuhami červené barvy, později dalšími lidovými ozdobami. V dávných dobách starých Slovanů se zavěšovala na vchodové dveře špičkou dolů, aby se mrtví nasytili už venku a netoužili "jít dovnitř".

Zvyk zdobit stromky a chvojky byl natolik silný, že jej nevykořenil ani příchod křesťanství. To naopak muselo vklínit "stromky" do své ideologie. Katolická církev přijala stromek až koncem 16. století a vtiskla mu částečnou náboženskou symboliku. Ponechala pohanský symbol zelených větví jehličnanů jako podobenství věčného života, ale mimoto připodobnila vánoční stromeček k rajskému stromu Adama a Evy, na jejichž svátek se Štědrý den slaví.

První vánoční stromek v moderním pojetí (tak, jako jej známe dnes) se objevil roku 1812 v Praze. Připravil ho jako překvapení pro své štědrovečerní hosty ředitel Stavovského divadla Johann Carl Liebich. Nápad prý přinesl z rodného Bavorska, strom ale nestál v divadle, jak se leckde píše, ale v jeho libeňském sídle. Tím byl letohrádek zvaný Ztracená varta či Šilboch (zkomolenina německého Schildwache, předsunutá stráž) na pověstmi opředené Čertově skále. Letohrádek i s částí skály zmizel kolem roku 1900, jména zůstala: dnes se v těch místech setkávají ulice Na Stráži a Na vartě. Zbyla také plechová postava vartujícího pruského vojáka, jen místo letohrádku teď hlídá Muzeum hlavního města Prahy.
 

Stromeček vzhůru nohama

O dva roky později, tedy v roce 1816, zkrášlil vánoční stromek i císařský dvůr ve Vídni. Nová vánoční móda začala zvolna pronikat do bohatších domácností a o pár desítek let později už bylo nakupování vánočních stromků ve městech považováno za samozřejmost.

Na venkov se hezký zvyk propracoval až v druhé polovině 19. století. Když se zajedete podívat na Lidové Vánoce v Polabí, tradiční vánoční výstavu v areálu Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem nebo na Advent a Vánoce v Muzeu lidových staveb v Kouřimi, možná tu najdete stromek zavěšený špičkou dolů nad stolem .

Původně v dávných dobách starých Germánů se stromek takto zavěšoval, aby oklamal duše mrtvých – zavěšený stromeček se sladkostmi upoutal a nasytil duše zemřelých, které pak již neměly důvod někomu ublížit. I zmíněná staroslovanská chvojka se zavěšovala špičkou dolů ze stejných důvodů. Faktem ale je, že zavěšení stromku ke stropu chaloupky mělo i ryze praktický důvod: ve světnici bylo málo místa, hodně členů rodiny a stromek postavený na podlaze by překážel a stínil.
 

Stromy na náměstích se zdobí od dob první republiky

Víte, že za tradicí vánočních stromů na náměstích našich měst stojí spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek? V předvečer Vánoc roku 1919 se brněnský novinář vydal společně s přáteli do lesa pro vánoční stromek. Cestou zaslechli sténání o kterém si mysleli, že patří umírající zvěři. Ukázalo se ale, že jde o asi 17měsíční holčičku, kterou v lese její matka pohodila, aby se jí zbavila. Děcko muži zabalili do kabátu a odnesli na četnickou stanici. Holčička dostala jméno Liduška a osvojila si ji rodina Polákových z Brna, která se o děťátko vzorně starala.

Rudolf Těsnohlídek byl muž velmi citlivé povahy, kterým příběh (i když se šťastným koncem) silně otřásl. Vymýšlel, jak takovým dětem pomoci, aby nedocházelo k tragickým případům. Nakonec přišel na myšlenku dětského domova, kterou by financoval pomocí sbírky. Inspirací mu byla dánská Kodaň, kde bývalo zvykem pořádat pod vzrostlým stromem uprostřed města sbírku na chudé děti. Myšlenka zaujala i radní města Brna a již 19. prosince 1924 se na náměstí Svobody slavnostně rozsvítil první vánoční Strom republiky, jak jej sám Těsnohlídek pojmenoval. Pocházel z bílovických lesů (na místě dnes najdete pamětní desku) a přišla se na něj podívat i šestiletá Liduška s adoptivními rodiči. Po čtyřech letech byla uskutečněna stavba dětského domova v Brně-Žabovřeskách podle návrhu Bohuslava Fuchse.

A vánoční strom na náměstí Svobody v Brně? Ten stojí na stejném místě jako kdysi a už třicet let se přiváží tradičně z bílovického polesí. O dva roky později se k nové tradici přidala Plzeň, poté i Praha. A koncem 20. let nebylo snad města, kde by nezářil vánoční strom.
 

Další velké vánoční stromy

Zatímco v Brně nemusí přemýšlet, odkud přivezou vánoční strom, jiná města pořádají soutěže a vítězové se vybírají v anketách už od léta. Soutěžit nemusí tam, kde mají živě rostoucí stromy. Přes 30 metrů vysoký a tím pádem nejvyšší živý vánoční strom v Česku najdete v Mladkově v Orlických horách, další rekordně vysoké živé smrky se zdobí také ve Valašské Bystřici a v Postoloprtech. Také smrk ve Žďáru nad Sázavou je přírodní, i když se na náměstí přesazoval už jako velký strom; město jej dostalo od jednoho z obyvatel Bezručovy ulice jako dar. Živé stromy zdobí náměstí i v Humpolci, v Novém Městě na Moravě anebo ve Zlíně: na zdejší náměstí Míru byla vánoční kavkazská jedle zasazena před jedenácti lety.

Některá města vyřešila každoroční problémy tím, že pořídila stromy umělé: zdobí každoročně například Vánoční trhy na pražském Václavském náměstí nebo Vánoční trhy na Masarykově náměstí v Ostravě. Velkou atrakcí je také vánoční strom na Staroměstském náměstí v Praze. Ten každoročně pochází z míst, kde je kácení vysokého stromu nevyhnutelné.
 

Dvacet stromečků z Loučně

Úžasnou přehlídku vánočních stromků mnoha druhů a podob si užijete při speciálních prohlídkách zámku Loučeň. Až do 21. ledna 2024 najdete v každé komnatě jiný stromeček s originálním příběhem: staročeský lidový, zavěšený špičkou dolů, secesní, alpský, viktoriánský či bondovský. Chybět nebude ani stromeček pro lesní zvířátka nebo pošťácký stromeček: Loučeň totiž patřila rodině Thurn-Taxisů, kteří téměř tři století provozovali poštovnictví. Vzhledem k tomu, že Česká republika tento rok předsedá Radě Evropské Unie, bude vánoční povídání obohaceno zajímavostmi z celé Evropy – poznáte, kde vznikla tradice vánočního stromku a jaké byly první stromečky Evropě. Jak vypadaly před sto lety, jak vypadají dnes nebo jak tomu bylo u britské královské rodiny a jak v alpské chaloupce?

Dále zjistíte také proč se na zámku v Loučni pekly obří vánočky, kdy a proč se chodilo koledovat, proč si doma rozvěšujeme jmelí nebo proč zapalujeme adventní svíce. Vánoční atmosféru si vychutnáte všemi smysly i při procházce zámeckým parkem s největším adventním věncem v Čechách a samozřejmě i se všemi bludišti a labyrinty.

Živý nebo umělý vánoční stromeček?

Rozhodnutí, jaký si na Vánoce pořídit stromeček, bývá často ovlivňováno mylnou představou, že s tím umělým chráníme přírodu. Opak je ale pravdou – vánoční stromky z umělých hmot škodí přírodě hned dvakrát. Poprvé, když se vyrábějí, protože k tomu je zapotřebí určitého množství energie, a navíc se při zpracování plastů uvolňují do ovzduší škodlivé látky. Podruhé pak při likvidaci, a to prakticky z totožných důvodů. Naopak živé vánoční stromky jsou přírodní produkt, který během růstu prospívá životnímu prostředí přinejmenším produkcí kyslíku a při likvidaci poslouží buď jako neškodný zdroj energie, nebo se vrátí do přírodního koloběhu například ve formě štěpky při pilařském zpracování. Jak ale dokazuje aktuální nadační průzkum, většina Čechů si na sváteční dny přinese domů stromeček živý. Zdobení si 60 % lidí užívá 23. prosince, jedna čtvrtina pak přímo na Štědrý den. Ostatní si stromeček zdobí už například v už například v den sv. Mikuláše či během první adventní neděle.
 
Existují dva nejčastější způsoby získávání vánočních stromků. V prvním případě se jedná o tzv. prořezávky, které lesníci provádějí za účelem zlepšení zdravotního stavu daného lesa a zvýšení stability porostu. Druhá cesta, která je u nás stále populárnější, je pěstování vánočních stromků na plantážích. K zakládání plantáží jsou využívány neprodukční plochy, které by jinak zarostly. Využívají se například místa pod elektrovody, rekultivované plochy nebo staré lesní školky. Stromky z plantáží sice dosahují vyšší ceny, ale jedná se o stromečky vysoké kvality, které mají zvýšenou péči a nadstandardní podmínky pro pěstování.