Věda a historie není nuda: 16. září, den objevení Rukopisu královédvorského

Takzvané Rukopisy jsou čtyři a dodnes není jasné, zda jde o falzifikáty anebo významné památky z počátků české literatury. Nejznámější je Rukopis královédvorský, který 16. září 1817 nalezl Václav Hanka ve sklepě kostelní věže ve Dvoře Králové nad Labem, a Rukopis zelenohorský, objevený na zámku Zelená hora u Nepomuku. Jenže rukopisných objevů bylo víc: už v roce 1816 našel Josef Linda takzvanou Píseň vyšehradskou, v roce 1819 pak přibyla ještě Milostná píseň krále Václava. Příběh, jak ji jistý Zimmermann objevil v Univerzitní knihovně v Praze, silně připomíná historky jeho jmenovce Járy Cimrmana.
 

Rok 1817: Rukopis zelenohorský

Zámek Zelená Hora u Nepomuku se několikrát výrazně zapsal do českých dějin. Vznikla tu Jednota Zelenohorská, je dějištěm Švandrlíkova románu Černí baroni a v roce 1817 panský úředník Josef Kovář nalezl v jedné staré skříni dva zaprášené pergamenové dvojlisty. Na první pohled vypadaly jako středověká památka. Protože tehdejší zámecký pán Jeroným Colloredo-Mannsfeld byl odpůrcem českého obrozeneckého hnutí, Kovář dlouho nedělal nic. Když se ale koncem roku 1818 dozvěděl, že v Praze bylo založeno Museum království Českého, dnešní Národní muzeum, a je možné mu zasílat příspěvky a dary, neváhal. Když se ten rok panstvo na zimu stěhovalo do Prahy, hodil pergameny do poštovní schránky na Malé Straně společně s cedulkou, adresovanou nejvyššímu komořímu, hraběti Františku Antonínu Kolowratovi s tím, že jde o dar pro nově založené muzeum. Utajení se ale stejně časem prozradilo, zámecký pán Kováře vyhodil a ve vzteku spálil ostatní dokumenty a knihy, uložené ve stejné místnosti jako rukopis. Ten už ale zničit nemohl.
 

Rok 1817: Rukopis královédvorský

Rukopis královédvorský údajně objevil šestadvacetiletý právník Václav Hanka v kobce věže děkanského kostela sv. Jana Křtitele při své návštěvě ve Dvoře Králové nad Labem. Na rozdíl od Nepomuku známe datum objevu i pár detailů: bylo to 16. září 1817, Hanka sem původně šel pro několik starých šípů z husitských dob (k čemu je potřeboval bohužel netušíme) a událost měla dalších pět svědků.

Ani Rukopis královédvorský není nijak obsáhlé dílo: skládá se ze sedmi pergamenových dvojlistů, popsaných po obou stranách čtrnácti písněmi, prodchnutými českým vlastenectvím. Když se Hanka o pár let později stal knihovníkem Národního muzea, rukopis daroval do jeho sbírek.
 

Rok 1816: Píseň vyšehradská

Poněkud tajemnější původ má list s devatenácti řádky, popsaný po jediné straně. Je rovněž uložený v Národním muzeu s poznámkou, že „19 řádků na pergamenovém listu objevil Linda“. Míněn je Josef Linda (asi 1789–1834), spisovatel, dramatik a novinář. List prý objevil ve svém bytě v Konviktské ulici v Praze na Starém Městě, a to v knize nájemců domu, kterou používal jako podnožku. Ano, také si o tom i o Lindovi na Kudy z nudy myslíme svoje.
 

1819: Milostná píseň krále Václava

Poněkud zamotaný příběh odhaluje objev posledního ze sporných pergamenů, Milostná píseň krále Václava. Z obou stran popsaný ústřižek pergamenu prý ve staré vazbě jedné z knih objevil zaměstnanec Univerzitní knihovny Jan Václav Zimmermann a poslal ho do muzea s tím, že našel zlomek nejstarší české básně z 12. století. Podle Zimmermanna bylo takových kousků víc, ale musel je navlhčit, aby se daly z vazby vyjmout, a při sušení na okně je sfoukl vítr. Zbyl mu jediný: Milostná píseň krále Václava
 

Rukopisy: záhada české literatury a symbol národního obrození

Rukopisy vypadaly autenticky: byly psané rukopisem, jazykem a písmem starým stovky let, byly patřičně omšelé a zaprášené. Čeští obrozenci věřili, že objevili opravdové středověké památky. Brzy se ale objevily pochybnosti, zejména ze strany lingvistů a slavistů. Těm se nezdála celá řada věcí, od volby slov až po celkové pojetí. Ostatně o to, zda jde o autentický středověký text nebo padělek z 19. století, se vědci přou dodnes. Za pravost Rukopisů by dali ruku do ohně například Jan Neruda, Božena Němcová nebo František Palacký, proti pravosti díla vystupovali Josef Jungmann, Jan Gebauer a Tomáš Garrigue Masaryk.

Dnes víme, že sice nejde o nejstarší česky psané literární texty, ale historickou hodnotu rozhodně mají: přinejmenším vznikly před více než 200 lety.
 

Rukopisy jako inspirace v umění

Ať už jim na svět pomohl kdokoliv, Rukopisy měly vliv na české národní obrození a byly nejpřekládanějšími českými díly 19. století. Ovlivnily řadu umělců, od výtvarníků přes spisovatele až po hudební skladatele, například Bedřicha Smetanu a jeho operu Libuše anebo Mikoláše Alše a jeho obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou, výjev popsaný v epické básni Královédvorského rukopisu. Právě Hrubá Skála ale zároveň prozrazuje, že Rukopisy nepochází ze středověku: popsaná bitva mezi markrabětem Siegfriedem von Meissen a českým feudálem Benešem, synem Heřmana, se měla odehrát za vlády Přemysla Otakara I. na počátku 13. století u Hrubé Skály. Hrad ale vznikl přibližně o 150 let později, jenže to autor rukopisů nemohl vědět.
 

Václav Hanka, jazykovědec s pověstí falzifikátora

Záhadnou postavou v celém sporu o Rukopisy je spisovatel, básník a knihovník Václav Hanka (1791–1861), rodák z Hořiněvsi na Královéhradecku. Kvůli rukopisům má jeho sláva trochu hořkou příchuť, ale zkušený jazykovědec byl členem České královské společnosti nauk a několika zahraničních univerzit. Na té pražské se několikrát neúspěšně ucházel o místo profesora, od roku 1848 na ní jako soukromý docent přednášel staroslověnštinu, pak i slovanské literatury a jazyky. Většinu jich znal dobře slovem i písmem.

Hankovy stopy tak či onak najdeme kolem všech rukopisů. S Josefem Lindou chodil do stejného studentského vlasteneckého kroužku, přátelili se a dokonce společně bydleli v pronajatém bytě v Konviktské ulici – ano, tam, kde si Linda dával pod nohy knihu nájemníků. Na zámku Zelená hora u Nepomuku zase v době objevení Rukopisu zelenohorského pracoval v zámecké obrazárně dobrý Hankův známý, malíř a restaurátor František Horčička, známý také jako zručný falzifikátor; jeho role v celém příběhu by si zasloužila důkladnější průzkum. V neposlední řadě pak v rukopisech najdeme úryvky o některých místech z Hankova rodného kraje: dávný „staročeský“ bard v nich vedle Hrubé Skály připomíná třeba lesy kolem Miletína.

V roce 1859 se konflikt o pravost Rukopisů vyhrotil a Hanka, veřejně označovaný za podvodníka, podal žalobu. Spor vyhrál, všichni svědci, kteří s ním byli při nálezu Rukopisu královédvorského, vypovídali v jeho prospěch a nikomu nebyly okolnosti objevu podezřelé. Ačkoli od soudu odešel jako vítěz, prodělaný stres si vybral svou daň. Hanku začaly trápit deprese a pouhé dva roky po procesu zemřel.
 

Jsou Rukopisy padělky nebo originály?

Historie není spravedlivá: jazykovědec Hanka, který vytvořil rozsáhlé vědecké i literární dílo, sice je uveden mezi 72 velikány na fasádě Národního muzea v Praze, současně se však do národního povědomí zapsal jako falzifikátor. Navíc ani po 200 letech nevíme, jak to s těmi Rukopisy vlastně je. Neexistuje jednoznačný důkaz, že jde o podvrhy, ale nemáme ani důkazy o jejich pravosti.

Když v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století Rukopisy prozkoumal z podnětu spisovatele Miroslava Ivanova Kriminalistický ústav, chemický průzkum prozradil, že pergamen pochází ze středověku, ale dřív na něm prý byl jiný text, který kdosi seškrabal.

Jenže v letech 2017 a 2018 další kolečko výzkumu původní závěry zpochybnilo: rentgenové fotografie žádné stopy původního písma neukázaly.

Dodnes tak s jistotou nevíme, jak jsou vlastně Rukopisy staré. Podle některých indicií by autorem básní, jež jsou v nich obsaženy, mohl být rakovnický písař David Crinitus Nepomucký z Hlavačova, žijící v letech 1531 až 1587.