Mikoláš Aleš se narodil v
jihočeských Miroticích a kreslit začal už v útlém dětství. Po studiích v
Písku byl v roce 1869 přijat na
pražskou Akademii výtvarných umění. V roce 1879 si vzal za ženu
Marinu Kailovou, svou lásku z dětství, a také společně s
Františkem Ženíškem vyhrál soutěž na výzdobu foyer
Národního divadla. Aleš předložil návrh na čtrnáct lunet, které pod souhrnným názvem
Vlast zobrazují motivy z českých bájných a raných dějin. Přestože lunety nakonec malovali jiní a přátelství se Ženíškem se kvůli tomu rozpadlo,
cyklus Vlast vyvolal zasloužený obdiv.
V roce 1887 stál
Mikoláš Aleš u zrodu
Spolku výtvarných umělců Mánes a stal se jeho prvním zvoleným předsedou. V roce 1908 byl oceněn členstvím v
České akademii věd a umění a při oslavě 60. narozenin byl jmenován pražským měšťanem.
Mikoláš Aleš se rovněž proslavil jako skvělý ilustrátor. Ilustroval knihy
Františka Ladislava Čelakovského či
Aloise Jiráska, slabikáře, čítanky, učebnice i hrací karty, téměř v žádné české domácnosti nechyběl jeho
Špalíček pohádek, pověstí a přísloví. Kreslil také rozsáhlé cykly na motivy lidové poezie a drobné ilustrace pro řadu různých časopisů, například pro
Květy, Šotka, Světozor, Humoristické listy či
Zlatou Prahu. Podle vzpomínek svých blízkých často kreslil doma v kuchyni, pro větší práce však využíval ateliér ve
Vrtbovské zahradě na
Malé Straně.
Méně známé jsou
Alšovy návrhy domovních fasád, štítů, sgrafit a lunet či výzdoby interiérů, které často vzešly ze spolupráce s architektem
Antonínem Wiehlem. Bohatě zdobené výjevy objevíte jak na řadě
pražských domů (například
Rottův dům na
Malém náměstí,
Wiehlův dům na
Václavském náměstí), tak v
Plzni (dům U Červeného srdce na náměstí Republiky),
Písku, Strakonicích, Vodňanech či na fasádě
Slovenského domu ve
slovenské Skalici.
Alšovi měli tři děti a často se stěhovali z místa na místo. Jak připomíná pamětní deska, v letech 1900–1913 byl jejich domovem byt v domě na Havlíčkově třídě v
Praze 2, dnešní Bělehradské. Sousedem a přítelem Mikoláše Alše byl sochař
Čeněk Vosmík (1860–1944).
Mikoláš Aleš zemřel na mozkovou mrtvici a je pohřben na
Vyšehradském hřbitově. Bustu na jeho náhrobku vytvořil sochař
Bohumil Kafka.
V
Praze je po slavném malíři pojmenováno
Alšovo nábřeží, v rodných
Miroticích jej připomíná
socha a
Památník malíře Mikoláše Alše a loutkáře Matěje Kopeckého v
Alšově rodném domku nedaleko náměstí. Okolím vás provede
Alšova stezka, známá je i
Alšova jihočeská galerie.
Přečtěte si o Mikoláši Alešovi, jeho vlivu na české umění, dědictví a hlavních místech spojených s jeho životem a dílem.
Mikoláš Aleš byl významný český malíř, ilustrátor a dekoratér 19. století.
Narodil se v jihočeských Miroticích dne 18. listopadu 1852.
Alšův význam spočívá ve velkém množství jeho děl, která zahrnují ilustrace, kresby a olejomalby zobrazující české dějiny a báje.
Vytvářel ilustrace, kresby, kartony, olejomalby a také se věnoval dekoraci interiérů a fasád.
Mikoláš Aleš je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze.
V roce 1879 společně s Františkem Ženíškem vyhrál soutěž na výzdobu foyer Národního divadla a navrhl čtrnáct lunet pod souhrnným názvem Vlast.
V roce 1887 byl prvním zvoleným předsedou vzniklého Spolku výtvarných umělců Mánes.
Ilustroval díla autorů jako František Ladislav Čelakovský a Alois Jirásek, stejně jako Špalíček pohádek a mnoho dalších.
Na Alšově nábřeží můžete vidět řadu uměleckých děl a architekturu ovlivněnou Mikolášem Alešem.
K významným místům patří jeho rodný dům v Miroticích, Vyšehradský hřbitov a řada pražských budov s jeho uměleckými díly.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.