Počátky pokladu se vztahují k období, kdy
svatý Václav nechal postavit rotundu svatého Víta na
Pražském hradu. Písemně je evidence pokladu doložena v souvislosti s bazilikou sv. Víta, Václava a Vojtěcha již v roce 1069. Význam pokladu však není jen historický –
nedocenitelná je i liturgická hodnota shromážděných ostatků a bohoslužebných předmětů, a zároveň i vysoká úroveň uměleckého řemesla a také
kvalita a materiální hodnota drahých kamenů a ušlechtilých kovů.
Soubor předmětů je nesmírně různorodý: obsahuje mnoho
relikviářů včetně relikviářových bust,
monstrancí a tzv.
korunovačního kříže, liturgického náčiní a mešních
rouch a různé další vzácné památky. Nejznámějším dárcem byl český král a římský císař Karel IV. Již v roce 1333, ještě než se stal králem, postaral se mladý kralevic o rozšíření Svatovítského pokladu, později zavedl i bohoslužby, které umožňovaly prostému lidu pravidelně zhlédnout některé
ostatky v pokladu shromážděné. Expozice, kterou s podporou Správy
Pražského hradu připravily Kancelář prezidenta republiky a Metropolitní kapitula u sv. Víta, představuje
139 relikviářů a liturgických předmětů vysoké historické a umělecké ceny. K nejvzácnějším exemplářům patří například
půlmetrový zlatý relikviářový kříž, jež byl využíván při korunovacích, a který nechal zhotovit Karel IV. Ve Svatovítské pokladnici je například
ostatek sv. Valentina vložen do gotického relikviáře. Ve skvostné schránce tu byla, již za dob sv. Václava vystavena na odiv zejména jedna relikvie -
rameno svatého Víta, které obdržel svatý Václav od německého krále Jindřicha. Kosterní pozůstatky z ruky svatého Víta byly uložené v pozlacené schránce.
Svatovítský poklad je unikátní soubor více než 500 předmětů včetně takových unikátů, jako jsou
prapor svatého Jiří, košile, přilba či meč připisované svatému Václavovi,
korouhev zhotovená svatou Ludmilou. Do pokladu patří i lebka svatého evangelisty Lukáše, ubrus, který podle legendy ležel na stole při poslední večeři Ježíše Krista, či rouška Panny Marie s krví Krista. Tyto ostatky ale součástí expozice v kapli svatého Kříže nebudou s ohledem na jejich křehkost.
Svatovítský poklad byl od 19. století až do roku 1950 vystavován v Hilbertově klenotnici v
katedrále sv. Víta. V roce 1961 byl přenesen právě do překrásných
prostor kaple sv. Kříže, odkud zmizel na začátku devadesátých let kvůli nevyhovujícím bezpečnostním podmínkám. Stálá expozice by měla být na místě alespoň
deset let. Kvůli choulostivým prostorám sem bude mít přístup vždy maximálně 45 osob.