Kdo se na vlastní oči seznámí s kouzelnou přírodou
Novohradských hor, pochopí, proč právě tady leží
nejstarší evropské přírodní rezervace. O jejich vznik se zasloužil hrabě
Jiří František August Buquoy (1781–1851), který se v létě 1838 vypravil do revíru Lužnice.
Tamní les jej natolik okouzlil, že svému lesnímu inspektorovi napsal zvláštní služební příkaz:
„Při své dnešní pochůzce v polesí lužnickém našel jsem prales, vzbuzující obdiv a úctu svým stavem. Vzhledem k tomu, že lesy těchto vlastností budou známy brzy jen z historického líčení, rozhodl jsem se zachovat zmíněnou lesní část jako památník dob dávno minulých názornému požitku pravých přátel přírody, vzdáti se v ní veškerého lesohospodářského těžení a přikazuji Vám, abyste dalšími rozkazy uvedl tuto moji vůli v skutek, aby v této části žádné dříví se nekácelo, stelivo nehrabalo a drobné dříví nesbíralo, zkrátka, aby vše bylo ponecháno v dnešním stavu.“ Ta místa dnes známe jako
Žofínský prales a
národní přírodní památku Hojná voda.
Jak najít Žofínský a Hojnovodský prales?
Plocha, které se týkalo hraběcí nařízení, tehdy měla 172,6 hektaru a rostly na ní
150 až 300 let staré smrky a jedle. Přesto ale i poté šla část pralesního porostu k zemi, ekonomické ztráty by byly příliš velké. Právě tak se tu ještě desítky let zpracovávaly vývraty a souše, úplný zákaz těžby začal platit až v roce 1882.
Jak se sem dostanete?
Hojnovodský prales leží asi
4 km od obce Hojná Voda na svahu hory Vysoká (1 034 m) blízko česko-rakouských hranic a prochází jím
naučná stezka. Do jednoho z kamenů podél cesty je vsazena
pamětní deska z roku 1988, připomínající 150 let od vyhlášení rezervace.
Žofínský prales najdete jižněji, na severních svazích Stříbrného vrchu; dostanete se sem z
Pohorské Vsi přes
Žofín anebo z
Pohoří na Šumavě se
zříceninou kostela Panny Marie Dobré rady přes bývalou
Terčí huť a kolem
Huťského rybníku.
Unikátní území, kde si
příroda 
hospodaří sama už bezmála
150 let, chrání asi 4,5 km dlouhý a dva metry vysoký dřevěný plot, místy lemovaný asfaltkou. Dovnitř do pralesa se se speciálním povolením dostane jen málokdo, kromě lesníků jsou to zejména mikrobiologové, botanici, ornitologové nebo mykologové. Obří přírodní laboratoř pod širým nebem požívá zvláštních výsad:
Žofínský prales je jako jedno ze čtyř míst v Evropě součástí mezinárodní sítě ForestGeo a se sebranými daty pracují vědci v rámci globálních studií, například při mapování dopadů klimatických změn.
Boubínský prales
Ještě známější než vrchy
Boubín (1 362 m) a
Bobík (1 264 m) je
přírodní rezervace Boubínský prales s rozlohou 666 ha, nejstarší rezervace na
Šumavě a třetí nejstarší rezervace u nás. Za její vznik vděčíme
vichřicím: ty v šumavských lesích způsobily rozsáhlé škody, ale těžba v
nepřístupných horských polohách byla tak složitá, že stromy zůstaly tak, jak byly. Už v roce 1840 vimperský lesmistr schwarzenberských lesů Josef John navrhl vyčlenit nejstarší část královského pomezního hvozdu jako
rezervaci, o jejím vzniku nakonec kníže
Schwarzenberg rozhodl v roce
1858.
Dnes je Boubín
nejzachovalejším zbytkem původních šumavských lesů se smíšeným porostem. Rostou tu smrky, jedle, buky a javory, nejstarší stromy dosahují stáří 300 až 400 let.
Oplocené je jen staré jádro pralesa, po jeho obvodu a kolem
Boubínského jezírka vede naučná stezka Boubínský prales. Nejkratší cesta do těchto míst vede od
informačního střediska národního parku Šumava Idina Pila. Pokud se vypravíte až k
rozhledně na vrcholu Boubína, zastavte se také u
památníku Josefa Johna; zavede vás k němu červená značka z
rozcestí Pod Boubínem.
Kde najdete další pralesy?
Evropa se mění: i v Česku najdete místa, kde žijí vlci, anebo pastviny s divokými koňmi a pratury. Pralesů sice v naší přírodě objevíte víc, než byste čekali, ale nejsou nijak rozsáhlé a leckdy je nerozeznáte od okolního lesa. Ověřit si to můžete na vlastní oči třeba tady:
- Původní šumavský les si prohlédnete také na zážitkové stezce Duch pralesa, která stoupá od Plešného jezera k pomníku spisovatele Adalberta Stiftera v jezerní stěně. Pokud budete pokračovat dál, dojdete až na Plechý, s nadmořskou výškou 1 378 metrů nejvyšší vrchol na české straně Šumavy. Od hráze na Plechý jsou to necelé dva kilometry s převýšením asi 300 metrů.
Víte, že i Orlické hory mají svou botanickou zahradu? Říká se tak přírodní rezervaci Bukačka se zbytky zakrslého bukového pralesa s rašelinnou loukou, kde rostou stovky druhů rostlin. Leží na hlavním hřebeni Orlických hor, přibližně kilometr od Masarykovy chaty na Šerlichu.- K beskydskému pralesu Mionší vede naučná stezka od Matyščiny louky, do samotného pralesa se ale podíváte jen přes plot. Stezka je přístupná jen v určitých měsících a jedině s průvodcem. Pozor, vede terénem, takže není vhodná pro jízdu s kočárkem.
Pouze pro pěší je přístupný Prales Jizery, nejstarší přírodní rezervace Jizerských hor. Dostanete se sem po žlutě značené odbočce z hlavní červeně značené cesty mezi Smědavou a Knajpou, na nejvyšším vrcholu najdete upravenou vyhlídku.- Poměrně vysoko v horách a daleko od turistických tras: takový je prales Razula aneb původní jedlobukový les typický pro oblast Javorníků.
- První rezervaci na Velké Javořině vyhlásili už v roce 1907 majitelé panství Lichtenštejnové, prales je ale mladšího data. Na ploše 165 hektarů, kde je vyloučen jakýkoli zásah do lesního porostu, byl vyhlášen roku 2008.
Česko sice má výrazný podíl na uchování a obnově divoké přírody, ale Žofínský prales byl první přírodní rezervací „jen“ na evropské pevnině. Prvenství patří rezervaci, kterou si roku 1812 zřídil kníže Wilhelm Malte zu Putbus na německém ostrově Vilm v Baltském moři nedaleko ostrova Rujana. Jméno dostal podle původních lesů s jilmy.- V České republice panenských lesů najdete mnohem více! Nechte se inspirovat našimi tipy a udělejte si pěkný výlet do srdce přírody.