Šerosvit je výtvarná technika, která vznikla v 15. století v Itálii a ve Flandrech. Mistry využívání kontrastů mezi světlem a tmou, kdy ve stínech na pozadí obrazu víc tušíte než vidíte, se stali zejména
Leonardo da Vinci, Caravaggio, Vermeer a Goya, z českých umělců pak
Karel Škréta. A samozřejmě
Rembrandt (1606–1669), nizozemský malíř, kreslíř, grafik a rytec, jeden z nejlepších malířů a grafiků světa. Zatímco však Rembrandtovo Nizozemí v 17. století prožívalo svůj Gouden Eeuw, zlatý věk rozkvětu společnosti a její kultury, v českých zemích jako by temné barvy a stíny na paletách malířů symbolizovaly třicetiletou válku a dobu temna, duchovního násilí, útlaku a beznaděje.
Pražský Rembrandt: Učenec ve studovně
Jednou z největších atrakcí
Národní galerie je
jediný Rembrandtův originál, který máme v českých sbírkách. Rozměrný obraz s názvem
Učenec ve studovně je obvykle k vidění ve
Šternberském paláci v
Praze, kde
Národní galerie shromažďuje poklady holandského malířství 17. století a další díla starých mistrů. Jak se vzácná malba do galerie dostala? Byla součástí umělecké sbírky Nosticů a posléze Obrazárny vlasteneckých přátel umění.
Nedávné restaurování spojené s vyčištěním a průzkumem malby odkrylo detaily, po staletí skryté za ztemnělými laky. V pozadí – a v šerosvitu, dodejme – tak jsou vidět třeba knihy na polici nebo písařské náčiní v rohu. Odhalil se také Rembrandtův typický energický rukopis, kunsthistoriky popisovaný jako „šermování štětcem po plátně“.
Ani restaurování Učence ve studovně nám ale nedalo odpověď na otázku, kdo byl onen portrétovaný muž. V minulosti se nejčastěji mluvilo o neznámém židovském rabínovi, ale zřejmě nešlo o portrét a už vůbec ne o autoportrét, i když byly pro Rembrandta typické.
Zajímavé vysvětlení ale má poměrně archaické učencovo oblečení: Rembrandt totiž sbíral starožitnosti a svoje modely často oblékal do exotických plášťů a módních doplňků, které už v té doby byly zastaralé a podivné.
Hodina anatomie doktora Tulpa
Rembrandt měl štěstí: jako jeden z mála umělců se dočkal slávy už za svého života. Na vlně zlatého věku jako by plul i
obraz Umělec ve studovně: vůbec první Rembrandtovo velkoformátové plátno je datováno do roku 1634, do období, které patřilo v umělcově životě k nejšťastnějším. Oženil se s bohatou Saskií van Uylenburchovou, společně si koupili velký dům v ulici Jodenbreestraat v Amsterdamu a Rembrandt se zařadil mezi vyhledávané portrétisty. Na svých obrazech dokumentoval vzmáhající se blahobyt amsterodamských kupců a nechával si za to skvěle platit. Za obraz si účtoval tisíc guldenů, což by prý v přepočtu na dnešní měnu znamenalo asi 200 tisíc eur. Začal také své obrazy podepisovat plným jménem: z původního prostého RH či RHL (Rembrandt Harmenszoon z Leidenu) přešel k plnému jménu Rembrandt. Prvním obrazem, který takto signoval, byla světoznámá
Hodina anatomie doktora Tulpa v roce 1632. Zakázku Rembrandtovi zadal ctižádostivý lékař Nicolaes Tulp, který se chystal vykročit na politickou dráhu. Rembrandt ho zobrazil při pitvě zločince, sňatého ze šibenice. Obraz dlouho visel v místnosti cechu chirurgů, dnes je v Mauritshuisu v Haagu.
Barokní Praha a Karel Škréta
Kdybychom hledali českého Rembrandta, protějškem světoznámého Holanďana by mohl být
malíř a kreslíř Karel Škréta (1610–1674). Zakladatel českého barokního malířství je považován za největšího umělce období od konce středověku do 19. století. Narodil se v zámožné evangelické rodině v
domě U černého jelena v
Týnské ulici na
Starém Městě v Praze. Jeho plné jméno mimochodem zní
Karel Škréta Šotnovský ze Závořic; predikát jeho předkové získali už v roce 1570.
Závořice ale už dávno zmizely z map; zaniklá vesnice ležela mezi
Zábřehem a
Šumperkem. Otec záhy zemřel a výchovu malého Karla a jeho sourozenců převzali strýcové. Dostalo se mu skvělé humanistické výchovy, naučil se několika jazykům a vyučil se malířem. Poté, co se jeden z příbuzných zapletl do stavovského povstání, následovala konfiskace majetku a v roce 1628 odchod celé rodiny do exilu.
Návrat ztraceného syna
V saském
Freibergu, jednom z velkých středisek českých exulantů, se Karel zdržel jen rok nebo dva, pak se vydal na zkušenou do světa. Žil především v Itálii, kde studoval díla starých mistrů – Rafaela, Michelangela, Tiziana, Veroneseho a Tintoretta.
Když se roku 1638 vrátil do Čech, konvertoval ke katolictví, čímž se mimo jiné domohl restituce rodinného majetku a získal zpět například domy v
Praze a vinice v
Litoměřicích a
Mělníku. Usadil se v domě na
Ovocném trhu v Praze, oženil se s dcerou malostranského měšťana Veronikou Gröbergerovou a záhy se stal jedním z nejvyhledávanějších umělců své doby. Podobně jako Rembrandt portrétoval bohaté měšťany a šlechtice, vytvářel mytologické a alegorické kompozice, zátiší z měšťanských domácností a oltářní malby, například pro
kostely sv. Tomáše a
sv. Mikuláše na Malé Straně,
kostel sv. Štěpána,
Týnský chrám či
klášterní kostel v Plasech. Škréta se zabýval také kresbou, ilustracemi a návrhy grafických listů, v pozdějších letech začal zdařile experimentovat s využitím hry světla a stínu a technikou šerosvitu. Řadu jeho děl uchovává ve sbírkách Národní galerie v Praze. Pochován je v
kostele sv. Havla.
Rembrandt v karanténě
Že i 350 let po smrti jsou obrazy Rembrandta van Rijna stále „in“ potvrzují výstavy, které provázely loňské kulaté výročí umělcova úmrtí.
Výstava Rembrandt: Portrét člověka, kterou
Národní galerie společně s Wallraf–Richartzovým muzeem v Kolíně nad Rýnem připravovala pět let, měla premiéru v Německu loni na podzim, koncem března se měla stěhovat do Prahy. Jarní termín se ale kvůli nouzovému stavu odložil, exponáty zůstaly za zavřenými hranicemi. Rembrandtova výstava v
paláci Kinských na
Staroměstském náměstí se tak posunula až na září:
začíná v pátek 25. září a končí 31. ledna 2021.
K vidění budou díla z řady významných tuzemských i světových muzeí a galerií i ze soukromých sbírek.