Klášter Plasy – první cisterciácky panovnický klášter v Čechách

Klášter Plasy, první panovnický cisterciácký klášter v Čechách, byl založený roku 1144 knížetem Vladislavem II., a výrazně přeměněn za posledních přemyslovských králů. Po vypálení husity na počátku 15. století, byl v letech 1661 – 1785 velkolepě barokně přestavován podle plánů Jean Baptist Matheye, Jana Blažeje Santiniho-Aichela a Kiliána Ignáce Dientzenhoffera. Dne 9. listopadu 1785 byl plaský klášter, v té době již jako nejbohatší a nejvýznamnější české cisterciácké opatství, zrušen císařem Josefem II., aby se k roku 1826 stal rezidencí kancléře Metternicha a jeho rodiny, kteří si zde zřídili rodinnou hrobku. Areál kláštera byl v roce 1995 prohlášen národní kulturní památkou. Reprezentativní budovy areálu spravuje Národní památkový ústav.
 
Hlavní prohlídkový okruh Cisterciácký klášter zavede návštěvníky do nitra bývalého cisterciáckého opatství – románské baziliky Nanebevzetí Panny Marie a bývalé obytné budovy, konventu, jež reprezentuje Santiniho umění stavět na vodě. Výklad o historickém vývoji kláštera a životě v něm je doprovázen informacemi o technickém řešení základů budovy konventu, o vodním a vzdušném systému. Prohlídka trvá zhruba 70 minut. Pro rodiče s dětmi je na prohlídkové trase připravena hra Pátrání po Plaz(s)ech, na kterou se zeptejte v pokladně při nákupu vstupenek.

Výběrový prohlídkový okruh Vodní systém je zaměřený na fungování vodního, větracího a tepelného systému budovy konventu. Dozvíte se zde informace o základech budovy, která je postavená na vodě. Prohlédnete si dvě vodní zrcadla, vzdušníkové chodby a klášterní separace (vězení).  Prohlídky jsou určeny osobám starším 10 let, bez klaustrofobie, podpatků a s vlastní baterkou. Pro jednotlivce jsou na oficiálních webových stránkách objektu předem vypisovány termíny, na které si lze zakoupit vstupenky. Okruh lze objednat i mimo tyto termíny, a to pro skupiny o minimálním počtu 10 osob (maximální počet na jednu skupinu je 15 osob). Konkrétní termín pro skupiny je třeba konzultovat se správou objektu na plasy@npu.cz. Prohlídky vychází z pokladny a trvají zhruba 60 minut.

Výběrovým okruhem bude od poloviny léta 2023 okruh Zámek Metternichů, který zavede návštěvníky do budovy nové prelatury, jež bývala rezidencí opatů a po zrušení kláštera se stala sídlem šlechtické rodiny Metternichů. Instalace nacházející se v prvním patře bude prezentovat šlechtický apartmán druhé poloviny 19. století, kdy zde působil manželský pár Richard a Paulina Metternichovi. Okruh bude přístupný bez průvodce, k dispozici budou tištěné i audio materiály, které vás interiérem provedou. Délka prohlídky tak bude záležet jen na vás a omezena bude pouze otevírací dobou památky.

Další výběrový prohlídkový okruh Hodinová věž je nyní nepřístupný veřejnosti kvůli probíhající rekonstrukci. Zahrnuje všechny tři části barokních sýpek – patrové kaple sv. Václava a sv. Máří Magdalény, třípatrový špýchar a fyzicky náročnější výstup na věž k hodinovému stroji, který je jedinečnou ukázkou ručně natahovaných věžních hodin. Tématem tohoto okruhu je historie a stavební úpravy budovy, zajímavosti hodinového stroje a místní cisterciácké hospodářství. Budovu barokních sýpek je možné si prohlédnout alespoň zvenku při procházce areálem, kterou co čtvrt hodiny obohatí odbíjení zmíněného barokního stroje.
V nabídce prohlídkových okruhů se mimořádně objevují také prohlídky Monastýrování, které jsou vždy tematicky zaměřené a nabízejí hlubší poznání vybraných témat různou formou.  Jednak jsou to speciální prohlídky vedené odborníkem na některé konkrétní téma z klášterního života, architektury nebo umění (zhruba dvakrát do roka). A také jsou do tohoto cyklu zařazeny prohlídky Nocí ke hvězdám zaměřené na detaily architektury a výzdoby. Ty se odehrávají v rámci dvou večerů uprostřed léta, kdy mohou návštěvníci luštit tajenku, jejíž zbylé dvě části jsou rozmístěny v klášteře v Kladrubech a v Teplé.
 

Zcela podle cisterciáckých zvyklostí je plaský klášter založen v údolní nivě řeky Střely, která svým meandrem vymezuje hranici areálu na jižní a západní straně. Na řece mniši již ve středověku vybudovali umělý kanál vedoucí klášterním areálem, tzv. Královskou štolu, díky které naháněli vodu na mlýn a poháněli pilu. Výjimečností plaského vodního systému je dokonalé řešení základů konventu, které bylo kvůli bažinaté půdě zpevněno 5 100 dubovými kůly zatlučenými do země. Přes ně byl položen trámový rošt a teprve na něj vystavěno zdivo budovy. Aby rošt nezačal hnít a budova se propadat, byla do základů přivedena voda z několika pramenů, která zamezila přístupu vzduchu ke dřevu, a to de facto zkamenělo. Varovný nápis "Aedificium hoc sine aquis ruet" je odkazem generacím. I proto se dnes čtyřikrát denně pečlivě kontroluje výška, teplota a kvalita vody v základech ve dvou barokních bazénech uvnitř budovy samotné.
 

Systém větrání a vyhřívání budovy
Po obvodu rajského dvora, navýšeného 4,5m nad vnější terén, je v jeho útrobách schován unikátní vyhřívací systém budovy. Ten představuje dlouhá klikatá podzemní chodba, která má vývod na rajském dvoře a další výduchy jsou vyvedeny pod okna v přízemí a vyústění má tato chodba v přízemí budovy na dvou místech. Přes léto se v zemi kolem chodby akumuluje teplo a rozdíly teplot a tlaků v chodbě spouští intenzivní větrání. Přes chladnější měsíce se pak v těchto chodbách udržuje teplejší vzduch, který proniká skrze výduchy do budovy.
 

Santiniho architektura
Budova konventu je postavena dle plánů architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela, který spolu s opatem Eugenem Tyttlem vytvořil velmi originální architektonické řešení stavby, do které jsou vtisknuty principy cisterciáckého řádu. V budově konventu byla realizována čtyři samonosná schodiště – dvě spojující přízemí s půdním prostorem a dvě trojramenná v rizalitech rajského dvora. V průhledu jednoho z točitých schodišť vymaloval Jakub Antonín Pink fresku znázorňující boj archanděla Michaela s ďáblem. Ve spodních partiích schodišť trojramenných nechal Santini zbudovat zrcadla – barokní bazény pro kontrolu vody v základovém roštu.
 

Klášterní vězení
V přízemí konventu se nacházela temnice, tedy místnost pro provinilce, který byl izolován vždy dvojitými dveřmi od ostatních mnichů. Jídlo mu bylo podáváno nejčastěji ze zimního refektáře prostřednictvím otočného dřevěného bubnu, který se ve fragmentech dochoval dodnes. Pro těžší arest byla v místnosti vyhloubena šachta 3,5 m pod zem a obložena pískovcovými kvádry. Odsouzený byl přivázán na žebřík a spuštěn do šachtice, v níž je po pás vody, a zřejmě zaklopen velkým kvádrem. V pozdějších klášterních dobách byla vybudována v přízemí konventu ještě jedna taková šachta – již o něco přívětivější (hloubka 3 m a vody jen po kolena).
 

Lékárenství
Jednou z výdělečných činností kláštera byla výroba a prodej tzv. Plaského prášku. Tento bílý minerální prášek proslavil zdejší cisterciáky zvláště na počátku 18. století, kdy jej vyváželi i za hranice českých zemí. Zpracování hlavní suroviny – vitriolové břidlice získávané z lomu v Hromnici (dnešní Červené jezírko) podléhalo přísnému utajení. Tehdejší lékárník Lucas Martin Gottlieb přípravu tohoto žaludečního léku pečlivě střežil. Není divu, jeho přípravek nebyl hořký jako většina žaludečních léků, ale naopak pro svou dobrou chuť velmi oblíbený.