K dokonalým Vánocům zkrátka patří sníh a námraza na okenních sklech, zkrátka jako na
obrázcích od Josefa Lady. Ačkoli bílé Vánoce toužebně vyhlížíme každý rok, většinou čekáme marně. Také letos se už meteorologové nechali slyšet, že ve velkých městech je šance na vánoční sníh mizivá a že to vypadá na opakování Vánoc na blátě. A přesto: občas se poštěstí a napadne.
Naděje na bílé Vánoce
Na pomoc si vezměme statistiky – ano, pohádková písnička sice tvrdí, že jsou nudné, ale skutečně se v nich dají najít cenné údaje. Dozvíme se například, že
jen asi dvacet procent českých Vánoc bývá zasněžených (a myslíme zasněžených skutečně od
Smrčin až po
Bukovec, tedy od
nejzápadnějšího po nejvýchodnější bod a od nejsevernějšího po nejjižnější). Podle Českého hydrometeorologického ústavu má na
bílé Vánoce z našich velkých měst nejlépe našlápnuto
Liberec, kde se procenta blíží až k padesátce. V
Brně,
Plzni a
Olomouci se šance pohybují mezi dvaceti až třiceti procenty, v
Praze,
Zlíně a
Ostravě to je deset až dvacet procent. Ještě méně se mohou na sníh těšit v
Českých Budějovicích a
Hradci Králové, tam se pravděpodobnost pohybuje dokonce pod deseti procenty.
Na vině prý je takzvaná
předvánoční obleva, tedy teplé oceánské proudění z jihozápadu, pro střední Evropu typické obvykle od 23. prosince do 1. ledna. Rozhodně neplatí, že dřív bylo sněhu víc a že bílé Vánoce byly pravidlem. Pranostika
Na Adama a Evu čekejte oblevu vznikla už v 17. století a potvrzuje, že i pro naše předky býval vánoční sníh vzácností.
Ladovská zima
Kdo si naopak užíval krásné zimy se spoustami sněhu byl
Josef Lada. Narodil se v prosinci 1887 a jak potvrzují historická data z
pražského Klementina, kde pravidelná meteorologická měření probíhají od poloviny 18. století,
od roku 1887 do roku 1905 prožívaly české země zimy s dostatkem sněhu i mrazivých dnů. Osm zim za sebou dokonce ležel sníh déle než šedesát dnů; právě takové zimy prožíval malý Josef Lada a vzpomínkou na ně jsou i jeho pozdější obrázky, provázející české Vánoce.
Sníh a led z Ledové jámy
Připadá vám dvacetiprocentní šance na bílé Vánoce malá? Buďte rádi alespoň za dvacet procent, podle klimatologů bude hůř. Bílé Vánoce v Evropě budou stále vzácnější a naplní se tak slova slavné písně Irvinga Berlina White Christmas „Já sním o Vánocích bílých“. Pravděpodobnost zasněžených svátečních dnů zkrátka od Ladovských zim před sto lety výrazně klesla a během další stovky let se rozhodně nezlepší.
Za sněhem se tak musíte vydat někam do hor anebo do míst, která sníh slibují alespoň svým názvem. Třeba do
Ledové jámy na jihozápadním úbočí
Blatenského vrchu nad
Horní Blatnou. Až dvacet metrů hluboká puklina je velmi úzká, což omezuje proudění vzduchu. Na jejím dně tak vzniklo zvláštní mikroklima, díky němuž se tu hromadí sníh a led. Často neroztával ani během léta, a tak například v roce 1813 posloužil led od Horní Blatné při léčbě vojáků raněných v bitvě u Lipska. V posledních letech i tady ale bývá sníh vzácností, a to vinou sucha. Do pukliny se dá pohodlně nahlédnout, úzké a strmé kamenné schodiště na dno jámy vybudoval Krušnohorský spolek z Horní Blatné už na začátku 20. století.
Sibiř, mrazová soutěska ve skalním městě
Podobný zážitek nabízí
soutěska Sibiř v
Teplických skalách: jakmile tu napadne sníh, zůstává obvykle ležet a běžně se drží až do léta. I když okolní teploty dosahují třeba ke třicítce, v Sibiři málokdy vystoupají nad pět až deset stupňů Celsia. Na rozdíl od
Vlčích jam je soutěska přístupná, dokonce tudy vede značená stezka. Důvody pro vznik zvláštního mikroklimatu jsou ale stejné: poloha, masa skal, minimální proudění vzduchu a také místa, kam se sluneční paprsky nikdy nedostanou, takže se kámen ani země neprohřejí.
Nejkrásnější a nejfotogeničtější jsou skály při oblevě, kdy se v okolí chladných kamenů kondenzuje vlhkost, tvoří se jinovatka a ledové útvary. Zima vane i ze jmen okolních skalních útvarů: je tu například
Polární trůn, Zimní věž, Lední medvěd, Krakonošova lednice, Tuleň či
Ruka se zmrzlinou.
Ledové hotely, sněhové sochy a další studené rekordy
Spoléhat se nedá ani na svatého Martina: meteorologové spočítali, že za posledních deset let se mu podařilo 11. listopadu „přijet na bílém koni“ pětkrát, ale svatomartinský sníh obvykle dlouho nevydrží.- Málo platné, čím vzácnější sněhová nadílka je, tím víc po ní lidé touží. Někdy je ale sněhu příliš: třeba v březnu 1911 ho na Lysé hoře naměřili 491 centimetrů, což byla vůbec nejvyšší sněhová pokrývka u nás.
- Žádným překvapením není naše nejvyšší hora Sněžka a její rekord: nejvyšší průměr dnů se sněhovou pokrývkou za rok dosahuje hodnoty 186. Nedaleko na jižním svahu Studniční hory se navíc drží sněhové pole, kde sníh zůstává ležet vůbec nejdéle v Krkonoších. Podle zvláštního tvaru se mu říká Mapa republiky: připomíná totiž prvorepublikovou mapu Československa i s Podkarpatskou Rusí.
- A jak bývá zasněženo ve světě? V rekordech se předhání hlavně několik míst v Americe a uvádí taková čísla, že je nelze brát vážně. Například v Paradise Mt. Rainier ve státě Washington na severozápadě USA prý od roku 1971 do roku 1972 mělo napadnout celkem 31,1 metrů sněhu.
- Největší sněhuláky staví nadšenci v Maine: ten z roku 1999 se jmenoval Angus, měřil zhruba 35 metrů a na jeho výstavbu bylo potřeba asi šest tun sněhu. Ještě o dva metry vyšší prý paní sněhuláková, postavená ve stejném státě v roce 2008.
- Proslulou skandinávskou atrakcí je sněhový hrad ve finském městě Kemi. Jeho zdi zdobí sněhové reliéfy zvířat, pohádek a vánočních motivů, hosté tu najdou kapli (hrad je totiž oblíbeným místem svateb), restauraci, bar i sněhový hotel. Vůbec poprvé hrad vyrostl v roce 1996 a každý rok vypadá trochu jinak; nejvyšší věže bývají přes 20 metrů vysoké, mívá až tři poschodí a zdi měří až jeden kilometr.
Město Jilemnici každou zimu střeží obří sněhová socha Krakonoše. Stává na hlavním náměstí a každý rok je trochu jiná: obvykle měří od šesti do osmi metrů, ale když je méně sněhu, bývá menší anebo dokonce žádná. Sněhovou sochu vládce hor můžete obdivovat také ve Špindlerově Mlýně.- Pastvou pro oči bývají festivaly sněhu a ledu; konají se například v japonském Sapporu nebo v čínském Charbinu. Sochy a obří stavby ze sněhu a ledu, inspirované pohádkami i nejznámějšími světovými památkami, můžete vidět i u nás, například na festivalu sněhových a ledových soch na Pustevnách.