Národní park Šumava revitalizoval v minulých stoletích násilně narovnané koryto Hučínského potoka na Stožecku. Stejně jako kdysi, se nyní přirozeně vlní šumavskými loukami v oblasti unikátní přírodní rezervace Vltavský luh.
Kdysi
zvlněný potok Hučina u Černého Kříže na Stožecku byl v minulosti násilně sevřený do uměle napřímených a hluboce zaříznutých kanálů. Nyní je tok pod dozorem odborných pracovníků Správy
Národního parku Šumava znovu vrácený do přírodě blízkého stavu.
Navrácením do původního koryta a obnovou zvlněných meandrů
vzrostla jeho délka o téměř půl kilometru na výsledných 1672 metrů.
Člověk i na Šumavě dříve příliš násilně zasahoval do dějů přírody, většinou s vidinou ekonomických zisků. Po
odvodnění rašeliniště rychleji rostly smrky, které se pak hospodářsky využívaly. S přirozeným tokem se sem vrátila pestrost stanovišť pro vodní živočichy i rostliny a zvýšila se jejich rozmanitost. Hned druhý den po napuštění vody se
v potoce objevili pstruzi.
Potok je pro turisty přístupný. Dostanete se k němu
od informačního střediska ve Stožci po Vltavské cestě
směrem na Černý Kříž a Novou Pec. Trasa je dlouhá zhruba 4,5 kilometru. Lze jít pěšky nebo se projet na kole.
Vltavský luh: horní tok
řeky Vltavy patří nejen k nejkrásnějším splavným řekám pro vodáky, ale zároveň je jedním z nejčistších vodních toků v Čechách vůbec. V samotné řece
žijí organismy,
které už jinde vymizely. Dno pokrývají celé
koberce jinak vzácných rostlin. I břehové porosty patří k domovu mnoha jedinečných druhů ptáků, hmyzu i savců. Vltavský luh je zároveň
nejrozsáhlejším údolním rašeliništěm v celé České republice a organismy zde žijící pamatují ještě dobu ledovou na
Šumavě.
Rozsáhlé
území Vltavského luhu je velmi přísně chráněno a návštěvníci do něj mohou
nahlédnout pouze ze své lodi, když splouvají horní Vltavu a to pouze pokud je v ní dostatek vody.
Chůze po březích řeky je velmi obtížná a je nutno se
prodírat bujnou vegetací. Své teritorium navíc mohou bránit hejna komárů a podobně, proto je nutné počítat na této túře se vším.