Národní park Šumava revitalizoval v minulých stoletích násilně narovnané koryto Hučínského potoka na Stožecku. Stejně jako kdysi, se nyní přirozeně vlní šumavskými loukami v oblasti unikátní přírodní rezervace Vltavský luh.
Kdysi
zvlněný potok Hučina u Černého Kříže na Stožecku byl v minulosti násilně sevřený do uměle napřímených a hluboce zaříznutých kanálů. Nyní je tok pod dozorem odborných pracovníků Správy
Národního parku Šumava znovu vrácený do přírodě blízkého stavu.
Navrácením do původního koryta a obnovou zvlněných meandrů
vzrostla jeho délka o téměř půl kilometru na výsledných 1672 metrů.
Člověk i na Šumavě dříve příliš násilně zasahoval do dějů přírody, většinou s vidinou ekonomických zisků. Po
odvodnění rašeliniště rychleji rostly smrky, které se pak hospodářsky využívaly. S přirozeným tokem se sem vrátila pestrost stanovišť pro vodní živočichy i rostliny a zvýšila se jejich rozmanitost. Hned druhý den po napuštění vody se
v potoce objevili pstruzi.
Potok je pro turisty přístupný. Dostanete se k němu
od informačního střediska ve Stožci po Vltavské cestě
směrem na Černý Kříž a Novou Pec. Trasa je dlouhá zhruba 4,5 kilometru. Lze jít pěšky nebo se projet na kole.
Vltavský luh: horní tok
řeky Vltavy patří nejen k nejkrásnějším splavným řekám pro vodáky, ale zároveň je jedním z nejčistších vodních toků v Čechách vůbec. V samotné řece
žijí organismy,
které už jinde vymizely. Dno pokrývají celé
koberce jinak vzácných rostlin. I břehové porosty patří k domovu mnoha jedinečných druhů ptáků, hmyzu i savců. Vltavský luh je zároveň
nejrozsáhlejším údolním rašeliništěm v celé České republice a organismy zde žijící pamatují ještě dobu ledovou na
Šumavě.
Rozsáhlé
území Vltavského luhu je velmi přísně chráněno a návštěvníci do něj mohou
nahlédnout pouze ze své lodi, když splouvají horní Vltavu a to pouze pokud je v ní dostatek vody.
Chůze po březích řeky je velmi obtížná a je nutno se
prodírat bujnou vegetací. Své teritorium navíc mohou bránit hejna komárů a podobně, proto je nutné počítat na této túře se vším.
Vltavský luh a potok Hučina na Šumavě představují unikátní přírodní rezervaci s bohatou flórou a faunou. Navštívit lze pouze z lodi.
Vltavský luh je horní tok řeky Vltavy a zároveň nejrozsáhlejší údolní rašeliniště v celé České republice.
Revitalizací bylo koryto Hučínského potoka vráceno do přirozeného zvlněného stavu, což přispělo k zvýšení jeho délky a pestrosti stanoviště pro faunu a flóru.
Po revitalizaci se do potoka vrátili pstruzi a zvýšila se i rozmanitost dalších vodních živočichů.
Po odvodnění rašeliniště rychleji rostly smrky, které byly následně hospodářsky využívány.
K potoku Hučina se můžete dostat od informačního střediska ve Stožci po Vltavské cestě směrem na Černý Kříž a Novou Pec, a to pěšky nebo na kole.
Po revitalizaci má potok Hučina délku 1672 metrů.
Vltavský luh je velmi přísně chráněný, návštěvníci ho mohou vidět pouze ze své lodi při splouvání horní Vltavy, a to za předpokladu, že je v řece dostatek vody.
Vltavský luh hostí celé koberce jinak vzácných rostlin pokrývající dno a unikátní břehové porosty.
Organismy v této oblasti pamatují dobu ledovou na Šumavě.
Při návštěvě je nutné počítat s obtížným průchodem bujnou vegetací a potenciální obranou teritoria hejny komárů.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.