Jan Drda pocházel z velmi chudé rodiny; maminka záhy zemřela, otec zmizel neznámo kam. Vychovávali ho prarodiče. Měl se stát klempířem, ale babička prosadila, aby vystudoval
příbramskou reálku a po maturitě v roce 1934 dokonce začal studovat filologii na
Karlově univerzitě v
Praze. Vysokoškolská studia sice nedokončil, ale zato už v pětadvaceti letech coby redaktor
Lidových novin (kde v kulturní rubrice krátce pracoval pod vedením
Karla Čapka) vydal svůj první román,
Městečko na dlani.
Drda během svého života působil v několika redakcích, v letech 1949–1956 byl předsedou
Svazu československých spisovatelů, a stal se autorem řady úspěšných knih, divadelních her a filmových scénářů. Podle jeho povídek a románů byly natočeny například filmy
Němá barikáda a
Vyšší princip, a také
pohádky Hrátky s čertem, Dařbuján a Pandrhola, O princezně Jasněnce a létajícím ševci a
Nejkrásnější hádanka.
V
srpnu 1968 se Jan Drda ostře postavil proti invazi vojsk Varšavské smlouvy a následné okupaci Československa. V Rudém právu vyšel jeho článek „Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody“. Za trest byl vyhozen z týdeníku
Svět práce, který rok předtím založil a jehož byl šéfredaktorem. Drda se stáhl do ústraní, prodělal několik infarktů a zemřel v pouhých 55 letech za volantem svého vozu v
Dobříši. Tam je také pochován.
V
Praze na domě v
Resslově ulici 1982/5, kde
Jan Drda bydel ve stejném domě jako
Eduard Bass, oba spisovatele připomíná pamětní deska. Další pamětní deska je na jeho rodném domě v dnešní Žižkově ulici v
Příbrami.
Možná jsou
Brdy a Podbrdsko skutečně pohádkové místo, možná je to náhoda, ale žádný jiný český autor nevyužil ve svých pohádkách tolik názvů vesnic, říček a kopců ze svého rodného kraje jako právě
Jan Drda. Nespokojil se s pohádkově neurčitým dějištěm „za sedmero horami a sedmero řekami“, ale své čtenáře lákal na výlety do kraje svého dětství. Pro samotnou
Příbram tak sice v románu
Městečko na dlani vymyslel přezdívku
Rukapáň, ale přečtěte si pár Drdových pohádek a využijte je jako inspiraci pro další výlety. Třeba právě k
rybníku Kaňka (kde v pohádce
Vodník v pivovaře žil vodník Mátala), do
Dalskabátů (ty zase znáte z filmové pohádky
Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert), do
Smolotel a na
Makovou horu, do
Čimelic,
Kardavce a
Hluboše, do
Ouběnic a
Dalekých či
Trhových Dušníků, do vísek jménem
Dolní Hbity či
Káciň, na
kopec Třemošnice nebo na
Čertův pahorek.