Jakub Arbes se narodil na
Smíchově, části
Prahy, která se během jeho života výrazně změnila.
„Po nynějším rázu velkoměstském, po výstavných budovách nynějších nebylo ani památky,“ psal.
„Bylať to pouhá víska s několika továrnami – z větší části zelinářské zahrady, bělidla na kartouny, několik cihelen, dvě tři větší hostinské zahrady, několik bývalých letních sídel šlechtických, z nichž některé proměněny byly již v továrny, pak asi 150 domků, ba chatrčí, vesměs šindelem nebo došky krytých, tu a tam nějaký dům jednopatrový a jenom dvě tři budovy více než dvoupatrové.“ Arbes se měl stát ševcem stejně jako jeho otec, ale protože se dobře učil, rodiče ho poslali na studia. Během nich ho češtině učil
Jan Neruda, který byl jeho velkým vzorem i přítelem. Stál i u jeho prvních literárních pokusů a na jeho popud začal Arbes svým originálním povídkám s dobrodružným a napínavým dějem říkat
romaneta.
V mládí se Arbes věnoval několika oborům, dokonce studoval na budoucím Českém vysokém učení technickém, nakonec se ale stal novinářem a spisovatelem. Pracoval v několika redakcích a také jako dramaturg
Prozatímního divadla, společně s
Mikolášem Alšem vydával satirický
časopis Šotek, a nakonec se stal zřejmě naším prvním spisovatelem, který si troufnul odejít „na volnou nohu“. Vedle novinářské práce se živil jako překladatel, napsal také několik románů z dělnického prostředí, díky několika historickým studiím je považovaný za
zakladatele literatury faktu a řadí se mezi
první autory sci-fi (romaneto
Newtonův mozek,
Poslední dnové lidstva). Proslavil se také jako ten, kdo rozluštil soukromé intimní deníky
Karla Hynka Máchy a odmítl je zveřejnit.
Častým motivem v Arbesových dílech jsou mrtvé děti: za ženu si vzal
Josefínu Rabochovou, jejíž otec lásce s novinářem bez místa a pevného příjmu nechtěl ani slyšet. Dívka utekla z domova a živila se šitím, za Arbese se provdala teprve poté, co dostal místo redaktora v
Kutné Hoře. Týden před svatbou se jim narodila holčička, ale záhy zemřela a byla pochovaná na
Malostranském hřbitově. Sice měli další děti, ale na malou
Marii Magdalenu Arbes nikdy nezapomněl.
Náhrobek svaté holčičky na stejném hřbitově jej inspiroval k romanetu
Sivooký démon. To společně s dalšími romanety napsal ve vězení v
České Lípě, kde si v letech 1873–1874 odseděl třináct měsíců za protirakouské články v
Národních listech; tam působil jako odpovědný redaktor. Do stejného žaláře později také umístil děj romaneta
Akrobati.
Arbes dlouhé roky žil na Smíchově na Kostelním, dnešním
Arbesově náměstí, kde také stojí jeho pomník. Později se odstěhoval do Švédské ulice do části Smíchova, kde se říká Na Hřebenkách. Za zásluhy o českou literaturu získal členství v
České akademii věd a umění, zemřel ve věku 73 let a je pochován na
hřbitově na Malvazinkách.
Poznejte Jakuba Arbese, zakladatele literárního žánru romaneto, jeho život a vliv na českou literaturu v Praze.
Jakub Arbes byl český básník, prozaik a novinář, který je považován za zakladatele žánru romaneto.
Romaneto je originální literární žánr, který zavedl Jakub Arbes a je charakteristický dobrodružným a napínavým dějem.
Mezi známá díla Jakuba Arbese patří Svatý Xaverius a Sivooký démon.
Jakub Arbes se narodil na Smíchově, části Prahy.
Jakub Arbes byl smíchovský patriot a mnoho svých děl zasadil do této čtvrti.
Původně měl Jakub Arbes následovat otce a stát se ševcem, ale díky úspěchu ve studiích se vydal na literární a novinářskou dráhu.
Motiv mrtvých dětí byl častý v Arbesových dílech, což odzrcadlovalo jeho osobní tragédii se smrtí jeho vlastní dcery, Marii Magdaleny.
Jakub Arbes je pohřben na hřbitově na Malvazinkách v Praze.
Studoval na tehdejším Českém vysokém učení technickém a také byl učen Janem Nerudou v oblasti češtiny.
Arbes přispěl k rozvoji české literatury založením literatury faktu a jako první český autor science fiction.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.