Úvod > Aktuality > Věda a historie není nuda: habánské víno, habánská keramika a 400 let od vyhnání habánů
Věda a historie není nuda: habánské víno, habánská keramika a 400 let od vyhnání habánů
"> "> "> "> "> "> "> "> ">
Kultura

Věda a historie není nuda: habánské víno, habánská keramika a 400 let od vyhnání habánů

  • Vydáno16. března 2022
Habánská keramika, vinné sklepy, víno a několik nezvykle znějících příjmení: to je vše, co na jižní a východní Moravě zbylo po habánech. Provázela je dobrá pověst pracovitých lidí, šikovných vinařů a zručných řemeslníků. Proč tedy byli právě před 400 lety z českých zemí násilně vyhnáni?
Habáni, anabaptisté či novokřtěnci mají své kořeny v 16. století, v dobách radikální reformace. Samotné hnutí, jehož příslušníci věřili v absolutní pacifismus a společné vlastnictví majetku, vzniklo v roce 1525 ve Švýcarsku a Tyrolsku. Po vypovězení z Německa, Itálie i Rakouska novokřtěnci putovali Evropou a hledali nový domov.



Usazovali se tam, kde jim to dovolila vrchnost – a to bylo například na panstvích Žerotínů, Kaňovských z Dubňan, pánů ze Zástřizel a dalších nekatolických šlechtických rodů na jižní a východní Moravě. Právě tam také nejčastěji narazíte na jejich stopy.
 

Habáni a Hustopeče

Jedním z habánských center byly Hustopeče, i když tamní pobyt jim překvapivě povolila ryze katolická vrchnost, cisterciačky z kláštera na Starém Brně. Čelním představitelem zdejších novokřtěnců byl Jakob Hutter, jeden z hlavních vůdců reformačního hnutí. Hustopeče byly prvním místem, kde díky nebývalé náboženské toleranci habáni mohli žít v klidu a míru. Hutter a jeho příznivci tu vytvořili první vzorový bratrský dům, který se později pro moravské novokřtěnce stal typickým prvkem. Žili společně, ve dvorcích měli kromě rodinných dílen vlastní školu i opatrovnu pro nejmenší děti, a jejich propracovaný vzdělávací systém později inspiroval i Jana Amose Komenského. Dvůr v Hustopečích měl vlastní vinný sklep a lisovnu, kde habáni zpracovávali úrodu ze svých vinohradů. Hutter sám byl ve městě prožil jen dva roky, zanedlouho byl zatčen a v roce 1536 upálen. Po jeho mučednické smrti se hustopečští novokřtěnci začali nazývat hutterité.

Úzce spojená s životem novokřtěnců je pietně upravená Rajská studna v ulici Svatopluka Čecha, kam si pro vodu patrně chodil i sám Jakob Hutter. Pamětní deska připomíná, že právě u ní vznikla první usedlost novokřtěnců, motivy z fajánsové keramiky jsou zase symbolem jejich řemeslné šikovnosti.
 

Habánská fajáns

Habánská fajáns, keramika z jemné plavené hlíny, přelitá zářivě bílou glazurou a zdobená v modrých, žlutých, zelených a fialových tónech, je už stovky let oblíbeným artiklem sběratelů. Habánská keramika je k vidění nejenom na četných hradech a zámcích, ale také v Národním muzeu a Uměleckoprůmyslovém museu v Praze a v Moravské galerii v Brně. Vedle baňatých džbánů patřily k nejoblíbenějším kouskům podnosy s bohatě prolamovaným okrajem, nesené na rozšířené nožce; od novokřtěnců jejich výrobu kopírovali další hrnčíři a kolem roku 1600 patřily k běžné výbavě šlechtických a měšťanských domácností. Půvabné tvary se vyrábějí dodnes. Naopak na habánské keramice nikdy nenajdete žádné žertovné tvary, jejich používání bylo zakázáno.

Během stovky let, kterou habáni prožili na jihovýchodní Moravě, založili keramických dílen celou řadu, namátkou v Bučovicích, Kobylí, Mikulčicích, Mikulově, Ostrožské Nové Vsi, ve Slavkově u Brna či Strážnici.
 

Habánské stopy

Pro majitele panství byli habáni požehnáním: byli pracovití, vynikali v mnoha řemeslech a přinášeli nemalé zisky. Povznesli vinařství nejenom v Hustopečích, ale také v Čejkovicích a ve Velkých Bílovicích; tam můžete navštívit Habánské vinné sklepy, založené roku 1614. V Podivíně se dochovaly legendy o tajuplném habánském pokladu, na poklad ale narazíte i ve Velkých Pavlovicích.

V prastarém vinném sklepě rodiny Lacinových kdysi hospodařili habáni; v dolní části zpracovávali víno, nahoře skladovali obilí. Po jejich stopách i životním příběhem předků dnešních majitelů vede nová a do detailu propracovaná interaktivní prohlídka, kde vás čeká nejen plno moderních vychytávek, ale také zapojení všech smyslů.

S habány se setkáte také ve Vacenovicích, kde Habánský sklep ze 16. století upravili jako malé muzeum: je tu expozice habánské keramiky, model habánského domu i staré habánské pece. Kromě výroby fajánse tu novokřtěnci měli i nožířskou a kožešnickou dílnu, pěstovali a vyráběli víno a chovali dojné krávy a ovce.
 

400 let od vypovězení novokřtěnců

Život vacenovických habánů zkomplikoval majitel milotického panství Albrecht z Valdštejna, který je nutil k těžkým robotám, na nichž zničili své koně, a odmítal jim platit za zboží. Jejich dvůr byl v letech 1619–1620 vypleněn, po znovuvybudování v roce 1621 vyhořel, ještě horší rána ale přišla o rok později.

Po bitvě na Bílé hoře zasáhla české země vlna protireformace a habáni byli vypovězeni ze země. Zůstat mohli jen ti, kteří byli ochotní přijmout katolickou víru, ostatní museli během čtyř týdnů zmizet. Dodejme, že v té době habáni sídlili ve 108 obcích na Moravě a odhadem šlo o několik desítek tisíc lidí. Letos si tak Hustopeče, Velké Pavlovice a další místa připomínají 400 let od vyhnání novokřtěnců z celé jižní Moravy.
 

Zlatá jablka v Lanžhotě

Hezký příběh o odchodu habánů se dochoval v Lanžhotě: protože si s sebou nesměli vzít nic jiného než šaty, co měli na sobě a jídlo na cestu, očesali jablka ze svých sadů a vyrazili. Převozníkovi, který je měl převézt přes řeku Moravu na Slovensko, tak neměli čím zaplatit. Nabízeli mu jablka, to se ale převozníkovi zdálo málo; nakonec se ale slitoval a převezl je na druhou stranu. Habáni mu nechtěli zůstat nic dlužni, a tak mu pár jablek vnutili, rozloučili se a odešli. Když převozník večer dostal chuť na jablko a zakousl se do něj, uvnitř objevil několik schovaných zlaťáků – tak si habáni dokázali odnést velkou část svého majetku s sebou. Převozníkovi mohlo být jen líto, že si nevzal celý koš, když mu ho nabízeli.
 

Víte, že…?

  • Kromě pár historických střípků se u nás dochovalo i jméno Jakoba Huttera: v Česku dodnes žije asi stovka lidí s příjmením Hutter či Hutterová, z toho třetina na Hustopečsku.
  • Z českých zemí habáni odcházeli na západní Slovensko, do Sedmihradska, později do rumunského Valašska a na Ukrajinu. Později emigrovali především do USA a Kanady, kde dodnes žije přibližně 50 tisíc hutteritů. Mnozí žijí podobně jako známější amišové převážně ve farmářských komunitách a dosud hovoří starým německým dialektem s tyrolskými, slovanskými i anglickými prvky.
  • I když se žádný habánský poklad nikdy nenašel, legendy o tajemných sklepeních a chodbách žijí dodnes. Habáni nám ale zanechali něco mnohem cennějšího než zlato. Na Moravě po nich dodnes zůstalo vinařské umění, pečlivost, houževnatost, pracovitost i úcta k přírodě, půdě a révě.
Habánské sklepy Velké Bílovice

Habánské sklepy Velké Bílovice

Vinařství Habánské sklepy bylo založeno roku 1614 ve Velkých Bílovicích, v tradiční moravské vinařské obci v dobách největšího rozmachu vinařství na Moravě. Zakladateli vinařství byli Habáni – skupina reformních novokřtěnců, mírumilovných a pokrokově smýšlejících lidí.

Sklepení v Podivíně s habánským pokladem

Sklepení v Podivíně s habánským pokladem

V 16. století se v Podivíně usadili novokřtěnci, neboli habáni. Byli velmi pilní, pracovití, střídmí a spořiví, dobře zpracovávali pole a vinohrady, měli nejlepší dobytek, zakládali dílny soukenické a hrnčířské. A mohli být tudíž i bohatí.

Zážitková expozice Tajemství habánského sklepa Vinařství Lacina

Zážitková expozice Tajemství habánského sklepa Vinařství Lacina

Staňte se hlavní postavou příběhu Habánského sklepa Vinařství Lacina a dopřejte si tak k vínu to, co baví. Dozvíte se mnoho zajímavostí o Velkých Pavlovicích, víně i habánech. Díky hravosti a prvkům z legendy je prohlídka atraktivní nejen pro milovníky vína a historie, ale také pro děti.

Habánský sklep ve Vacenovicích u Kyjova – muzeum habánské kultury

Habánský sklep ve Vacenovicích u Kyjova – muzeum habánské kultury

Habánský sklep ve Vacenovicích odkrývá odkaz novokřtěnců na jižní Moravě. Představuje jejich osud, zvyklosti i výrobky, které po nich v obci zůstaly.