Filosofská historie spisovatele
Aloise Jiráska (1851–1930), věnovaná „staroslavné Litomyšli s láskou“, patří mezi vrcholná díla české krásné literatury. Čte se jedním dechem, nenudí, a baví jemným humorem. Jde o příběh z časů, kdy studenti byli charakteristickým živlem maloměstské
Litomyšle, příběh horkokrevného mládí, lásky, odhodlanosti i touhy po svobodě. Zasazením do let 1847 až 1848 a líčením revolučních událostí roku 1848 novela nabízí i zajímavý dobový portrét časů, které známe jen z hodin dějepisu. A také jiný pohled na slavného spisovatele: když psal Filosofskou historii, bylo Jiráskovi pouhých 26 let.
Historie studentstva, které dlouho stálo v popředí kulturního a společenského života
Litomyšle, je spojené s
Frebonií Helenou Eusebií z Pernštejna, která panství zdědila roku 1631 a do města přivedla
řád piaristů. V jejím díle pokračovali i
Trautmannsdorfové, kteří nechali postavit
piaristický kostel a školy. V první polovině 18. století byla při gymnáziu zřízena jako samostatný ústav filozofie. Neudržela se dlouho, jen do roku 1754, ale nakonec byla po téměř padesáti letech opět obnovená. V těch časech se odehrává i Jiráskův příběh; po něm, roku 1849, se filozofická speciálka proměnila na septimu a oktávu gymnázia.
Knížka pro Jiráska netypicky útlá (například komentované vydání, které nabízí
informační centrum v Litomyšli, má pouhých 168 stran) sklidila velký zájem a dočkala se divadelní, rozhlasové i baletní adaptace, na její motivy vznikly kantáty, zpěvohry i úspěšný stejnojmenný muzikál
Zdeňka Petra. Zfilmovat knihu
Aloise Jiráska toužilo mnoho autorů, práva ale vlastnila
Česká obec sokolská, která nakonec dala své posvěcení až
Otakaru Vávrovi. Natáčelo se v roce 1937 přímo v
Litomyšli a výsledkem byl film s hvězdným obsazením, uvedený roku 1938 na
filmovém festivalu v Benátkách. Pamětníci vzpomínají, že se do natáčení zapojili občané města i studenti litomyšlských škol, a město se najednou vrátilo téměř o sto let zpět. Po
náměstí, v
parcích a kolem
zámku se opět procházely dámy v krinolínách, muži nosili nezbytné hůlky a cylindry, děti honily obruče a hrály dobové hry, a na vývěsních štítech se objevily staré nápisy. Ulicemi chodily zástupy filozofů, ze
zámecké zahrady na ně shlížely dívky s nezbytnými slunečníky, a ožil i
Nedošínský háj, někdejší dějiště slavných studentských majálesů.
Vydejte se proto s
Kudy z nudy a seriálem
Česko mezi řádky do Litomyšle a připomeňte si profesora Jiráska i jeho kouzelný příběh. Vivat Majales, vivat profesores a vivat Alois Jirásek!