Ve světové databázi je přes 74 000 zapsaných meteoritů. Ten vůbec
největší byl objeven v Namibii v roce 1920. Má rozměry 2,7×2,7×0,9 metrů, váží přes 60 tun a na naši planetu dopadl zhruba před 80 000 lety.
1. Není meteorit jako meteoroid nebo meteor
Tahle tři slova se pletou i těm astronomicky zdatnějším, tak si v těch meteo-pojmech pojďme udělat pořádek – a na pomoc si přizveme
Hvězdárnu a planetárium Brno. Podle jejich vysvětlení se v naší sluneční soustavě kromě planet, měsíců a komet vyskytuje i spousta drobných těles, která velikostí sahají od tělísek mikroskopických rozměrů až po balvany desítky metrů veliké. Takovému
vesmírnému kamení se říká
meteoroidy.
Když se meteoroid dostane do blízkosti Země, při průletu atmosférou naší planety začne „hořet“ a na obloze se objeví zářivá stopa: v té chvíli se z meteoroidu stal
meteor. Většina takových vetřelců shoří v atmosféře na prach a na povrch Země se vůbec nedostane. Ale ty větší neshoří a jejich zbytek dopadne na povrch naší planety. To jsou
meteority.
2. Co když zasáhne Zemi velké vesmírné těleso?
Když dopadne na Zemi
meteorit, většinou nezpůsobí větší škodu. Něco docela jiného ale jsou
asteroidy, vesmírná kamenná tělesa s průměrem větším než jeden metr. Jeden takový se k Zemi právě blíží: má průměr od padesáti do sta metrů a astronomové ho označili jako
2024 YR4. Se Zemí by se mohl srazit v roce 2032. Přestože pravděpodobnost zásahu experti určili s pravděpodobností asi 1 ku 77, pro naši planetu představuje největší riziko ze všech aktuálně známých objektů.
Astronomové, experti a „lovci asteroidů“ ale lidstvo uklidňují: riziko srážky je velmi nízké a 2024 YR4 s největší pravděpodobností pouze proletí v těsné blízkosti kolem naší planety. Trajektorie každého asteroidu je hlavně v počátcích pozorování nejistá a upřesňuje se až během dalších měření a výpočtů. Astronomové budou mít šanci blíž těleso prozkoumat v roce 2028, kdy 2024 YR4 proletí přibližně osm milionů kilometrů od naší planety.
Podobně veliké asteroidy dopadají na Zemi v průměru jednou za několik tisíc let. Těleso podobné (a rovněž přesně nezjištěné) velikosti naposled zasáhlo Zemi v roce 1908, kdy se zřítilo do lesů uprostřed Sibiře; událost se označuje jako
Tunguská událost, tunguský meteorit, tunguská katastrofa či tunguská záhada.
3. Nejstarší objevený český meteorit na hradě Loket
Meteority dopadaly na naši planetu od nepaměti. Některé byly zaznamenány na historických rytinách, například
pád 127 kg těžkého kamene u Ensisheimu ve Francii 16. listopadu 1492. Nejstarší zdokumentovaný meteorit, který spadl na naše území, je k vidění na
hradě Loket. Traduje se, že prý dopadl na hradní nádvoří někdy v srpnu 1422 a brzy se začalo říkat, že podivný kámen je
zakletý purkrabí Botho z Eulenburgu: když se prý jeho zlé skutky nasčítaly, za trest zkameněl. Při dopadu prý vážil 107 kg, protože však fascinoval vědce z okolí i ze světa, nakonec ho rozřezali na kusy. Největší kus (asi 80 kg) je uložen v
Přírodovědeckém muzeu ve Vídni, další kousky jsou v
Národním muzeu v Praze a také v
muzeu v Sokolově. Na hradě mají z purkrabího asi 14,3 kg vážící zlomek, ale kromě toho je v markrabském domě vystavena i
replika celého meteoritu, připomínající koňskou hlavu. Za zmínku stojí i
druhý nejstarší meteorit, který spadl roku 1619 u Odrance.
4. Vesmírné tajemství vltavínů
Vltavíny či moldavity jsou
jediné šperkové kameny na světě, které vznikly dopadem meteoritu. Jméno prozrazuje, že se vyskytují hlavně v
jižních Čechách v oblastech kolem
řeky Vltavy mezi
Pískem a
Novými Hrady. Vznikly přetavením hornin po dopadu velkého meteoritu a vymrštěním této roztavené hmoty do velké vzdálenosti. Jejich barevná škála nabízí odstíny od zelené až po hnědou a mají nezaměnitelnou povrchovou strukturu.
Muzeum vltavínů mapující příběh jejich vzniku si můžete prohlédnout v
Českém Krumlově, další vzácné kousky jsou k vidění v
Městském muzeu v
Týně nad Vltavou.
5. Drama na Broumovsku
S udivující přesností je popsán příběh o
dopadu meteoritu ze 14. července 1847, kdy se za rozbřesku před čtvrtou hodinou ranní v okolí
Broumova zřítily nejméně dva železné meteority. Několik lidí neobvyklý úkaz později shodně popsalo jako
let svítícího objektu v několikakilometrové výšce; kromě tmavé kouřové stopy zaznamenali i ohnivý záblesk a dvě silné detonace. První část vážící 23,6 kg byla objevena v lukách u Hejtmánkovic, druhá část s hmotností 17,08 kg natropila větší škodu: meteorit dopadl na domek cihlářského dělníka v Křinicích, prorazil šindelovou střechu, proletěl stropem a roztříštil pelest postele, na níž spaly tři děti. Nakonec se jej podařilo nalézt až ve sklepě. Obě tělesa získal do sbírky
benediktinský klášter v Broumově: za první kus opat vyplatil odměnu jak nálezci, tak majiteli louky, druhý kus o váze spadl na klášterní majetek. Z obou meteoritů byly krátce poté pořízeny sádrové odlitky a kopie. Těžší exemplář byl později rozřezán a dnes je součástí mnoha světových muzeí, menší meteorit z křinické cihelny je uložen v
Národním muzeu v Praze.
6. Smrt po zásahu meteoritem?
Před časem si vědci dali tu práci a spočítali, že
pravděpodobnost zásahu člověka meteoritem a následné smrti je asi 1 : 200 000. Takové případy jsou popsány, většinou ale padající kámen způsobil jen lehčí poranění. Například v rukopisu z roku 1677 z italského města Tortona se píše o milánském mnichovi, kterého prý zabilo těleso z nebes. Skutečně se to stalo? Nevíme, pravdivost zápisu není prokázaná. Jiný případ se odehrál 30. října 1954 v USA, když střechu domu v americkém městečku Oak Grove prorazil letící kámen o velikosti grapefruitu a zasáhl do boku čtyřiatřicetiletou
Ann Elizabeth Fowlerovou Hodgesovou. Byla krátce hospitalizovaná, ale nic vážného se nestalo. Poslední případ se odehrál v roce 2016 v Indii, kde neznámý předmět dopadl do areálu soukromé vysoké školy. Při výbuchu byl zraněn nedaleko stojící muž, který při převozu do nemocnice zemřel. Příběh ale má několik verzí a je otázka, zda skutečně šlo o meteorit.
7. Kde meteority uvidíte?
Sledování meteoritů je oblíbená zábava a vesmírnému kamení se věnuje každá
hvězdárna. Speciální
Muzeum meteoritů najdete ve
Frýdku-Místku, pád meteorického deště z roku 2018 dokumentuje
Muzeum meteoritů ve Stonařově. Více než 80 unikátních meteoritů, které po celém světě nalezl a posbíral cestovatel a dobrodruh
Jiří Šimek, nabízí
Štefánikova hvězdárna na
pražském Petříně. K vidění tu je například
170 milionů let starý meteorit z Marsu, meteorit z Měsíce, jehož stáří se odhaduje na čtyři miliardy let, nebo tunový
meteorit Muonionalusta. Meteorit byl podle odborníků kovovým jádrem planetky, které se při střetu se zemí roztříštilo na mnoho kusů. Jeho pozemské stáří je téměř milión let, ovšem první kousek byl objeven ve Švédsku za polárním kruhem roku 1906. Jiří Šimek ho objevil v roce 2006 v hloubce přibližně dva metry, což je unikátní, protože meteority se obvykle nacházejí na povrchu. Muonionalusta se ale pod povrch dostal díky tání ledovce, na který dopadl.