7 věcí, které nevíte o… 11. listopadu a Dni válečných veteránů

Den válečných veteránů je svátek věnovaný památce ukončení první světové války. Slaví se každý rok 11. listopadu zejména v západní Evropě, v USA a v zemích Commonwealthu jako Den památky, Den příměří nebo Den veteránů. Česká republika se k oslavám připojila v roce 2004. Den válečných veteránů má ale širší poselství: vedle vojáků, kteří prošli bitevními poli dvou světových válek, připomíná i příslušníky současných ozbrojených sil a ty, kteří se účastnili novodobých armádních misí.
 

1. Proč je symbolem Dne válečných veteránů vlčí mák?

Vlčí mák pochází z Přední Asie, odkud se Evropy dostal společně se semeny pšenice a ječmene. Křehké, jasně červené květy nás provázejí celé léto a někdy až do poloviny října, ale 11. listopad a Den válečných veteránů je pro vlčí mák přece jenom už trochu pozdě. Proč se tedy právě tahle rostlinka stala symbolem podzimního svátku? Květy vlčího máku pokrývaly hroby vojáků padlých na západní frontě první světové války a dnes se stejná rostlinka vysazuje u válečných památníků. Například u Westminsterského opatství každoročně „rozkvete“ dojemné Pole vzpomínek, vytvořené z malých dřevěných křížků ozdobených právě květy vlčího máku.
 

2. Vlčí máky v ulicích i na šatech

Pravé vlčí máky už v listopadu neseženete, proto oslavy provází symbolické květy umělé. Prodávají se v kavárnách, knihovnách, obchodech, muzeích, informačních centrech nebo na úřadech, od 7. do 11. listopadu pak také přímo v ulicích měst od dobrovolníků s kasičkami. Zakoupením drobného kvítku a jeho připnutím na oděv přispíváme do charitativní sbírky na podporu válečných veteránů a těch, kteří riskovali vše, aby nás ochránili.
 

3. Co se stalo 11. listopadu 1918?

Ten den v 11 hodin bylo ve vlakovém voze u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi zeměmi Dohody Spojenci a Německem. Smlouvu podepsali za spojence maršál Ferdinand Foch, za Německo pak Matthias Erzberger. Ten den na západní frontě skončila první světová válka.

Pro české země, které tehdy byly součástí Rakouska-Uherska, skončila válka už dřív, a to uzavřením mírové smlouvy v Brestu Litevském ze dne 3. března 1918. Popularita maršála Focha (1851–1929) se ovšem odrazila v názvu dnešní Vinohradské třídy v Praze, která se v letech 1920–1940 a 1945–1946 jmenovala Fochova. Město Brest, nazývaný též Brest-Litovsk, leží v západním Bělorusku poblíž hranic s Polskem a je nejvýznamnějším hraničním přechodem mezi Běloruskem a Evropskou unií.
 

4. Jak se slaví Den válečných veteránů?

Den válečných veteránů se jmenuje a slaví různě. V USA se například symbolické květy vlčího máku nosí na oděvu vždy poslední pondělí v květnu, kdy se koná Memorial Day. Ve Francii provází pietní oslavy stylizované květy chrpy a ve Velké Británii se vždy 11. listopadu přesně v jedenáct hodin na dvě minuty zastaví život. Zvyk se udržuje od roku 1919 jako symbol uctění památky padlých v den podpisu příměří na konci první světové války. Vlčí máky se k tradici dvouminutového ticha připojily v roce 1921, kdy byla založena Královská britská legie / Royal British Legion. Organizace, která pomáhá všem bývalým vojákům a účastníkům válečných konfliktů, má rudý mák zakomponovaný přímo ve svém logu.
 

5. Máky z flanderských polí a básně kanadského lékaře

Vzpomínkové oslavy by zřejmě neprovázely vlčí máky, nebýt kanadského chirurga Johna McCrae (1872–1918). Za první světové války sloužil na západní frontě ve Flandrech v dnešní Belgii.

Úlevou od každodenních útrap a bolesti raněných vojáků pro něj bylo psaní básní. Když v roce 1915 napsal svoji slavnou báseň, In Flanders fields / V polích flanderských, útržek papíru zahodil. Kolemjdoucí důstojník jej však zvedl a odeslal do Anglie, kde 8. prosince 1915 báseň vyšla v časopise Punch.

Jeden ze symbolů celé války stál u zrodu záplav květů vlčího máku. Autor samotný válku bohužel nepřežil, zemřel na zápal plic 28. ledna 1918 ve francouzském Boulogne-sur-Mer.
   

6. Váleční veteráni z Kuksu

Každoročně si Den válečných veteránů připomíná mimořádným otevřením svých interiérů Hospital Kuks. Perla českého baroka, založená hrabětem Františkem Antonínem Šporkem, totiž původně byla zaopatřovacím ústavem pro vysloužilé vojáky a přestárlé veterány z okolí. V 18. století jich tu žilo až šest tisíc.

Zprovoznění hospitálu v roce 1743 se sice hrabě Špork nedožil, ale Hospital fungoval až do roku 1938, kdy kvůli mnichovské dohodě museli milosrdní bratři se svými chovanci Kuks opustit. Na čas se barokní areál vrátil k původnímu účelu v 60. letech, kdy tu bývala léčebna dlouhodobě nemocných.
 

7. Invalidovna v Praze a její proměna

Král Ludvík XIV. se narodil roku 1638, v době, kdy v Evropě zuřila třicetiletá válka. Pro válečné veterány a zraněné hrdiny, kteří po jeho boku bojovali ve jménu Francie, nechal postavit pařížskou Invalidovnu, místo, kde vysloužilí vojáci měli vše, co potřebovali. Návštěvníci Paříže se sem chodí podívat na hrob Napoleona Bonaparte, jehož ostatky tu spočinuly roku 1861, ovšem výletníci z Čech mohou obrovský komplex porovnávat s jinou stavbou: ano, přibližně takhle velká mohla být Invalidovna v Praze-Karlíně, kdyby se ji podařilo dokončit.

Architekt Kilián Ignác Dientzenhofer kolem roku 1730 počítal s ubytováním čtyř tisíc válečných vysloužilců i s rodinami. Ačkoli ze zamýšleného rozsahu vznikla pouhá devítina, přesto Invalidovna patří k největším barokním komplexům v Čechách. Původnímu účelu sloužila až do 30. let 20. století, dnes je jejím majitelem Národní památkový ústav (NPÚ). Do konce roku 2027 by měla být budova obnovena a zpřístupněna veřejnosti.

Invalidovna bude sloužit nejenom jako sídlo Územní památkové správy NPÚ v Praze, ale i jako sídlo Pražského filharmonického sboru, který přes 80 let nemá stálé zázemí. Podle návrhu architekta Petra Hájka starší křídla doplní dvě moderní přístavby.  Až se Invalidovna zase otevře, seznámíte se tu s životem vojáků, veteránů a dalších osobností, které tu žily. Patřil k nim například fotograf Josef Sudek, interiéry znáte i z oscarového filmu Miloše Formana Amadeus, z pohádky Anděl Páně 2, kde si Invalidovna zahrála příbytek švadlenky Magdaleny, ze seriálů Marie Terezie, Génius či Freud.