Mimořádná poloha znojemského hradu, poskytla vhodné prostředí pro člověka již ve 4. tisíciletí př. n. I. Ostroh byl zřejmě
prastarým kultovním místem a v 11. století si jej vybral moravský a později
český kníže Konrád I. a jeho syn Litolt jako místo pro stavbu nového
dřevěno-hlinitého hradu. V 1. polovině 12. století hrad trpěl spory mezi českými a moravskými Přemyslovci. V té době se zde nacházela
mincovna, v níž byly raženy mince znojemského údělného knížectví. Hrad byl
rezidenčním sídlem moravských markrabí Konráda Oty a Vladislava Jindřicha, kteří hrad
přestavěli do kamenné podoby a zpevnili silnými zdmi a netradiční osmibokou věží (tzv. Loupežnická věž, r. 1892 se zřítila). V době husitských bouří byl znojemský hrad
pevnou oporou krále a později císaře Zikmunda Lucemburského, který zde v roce 1437 umírá. V letech 1529-1530 zde pobývala královna Marie, vdova po Ludvíku Jagelonském. Koncem 17. století byl již napůl v ruinách. Dekretem císaře Josefa I. z roku 1709 byla zadní část hradu věnována jako léno
hrabatům z Deblína.
Později byl význam hradu spíše regionální, v 18. století byl
přestavěn na barokní zámek. Přední část hradu s
rotundou, Loupežnickou věží a maštalemi koupili znojemští měšťané, kteří zde v roce
1720 založili pivovar. Když v roce 1784 zemřel hrabě Josef z Deblína, poslední majitel panství, připadl zámek císaři. Inventář byl záhy rozprodán a prázdná zámecká budova pak po celé 19. století sloužila jako občasná
kasárna a vojenský špitál. Od roku
1910 byla budova v majetku města využívána
pro muzejní účely.
V současné době interiéry hradu představují
život raně novověké společnosti prezentací historického nábytku ze sbírek muzea. Návštěvníci zde tak mohou nahlédnout do
pánského salónku s cennými předměty orientálního umění či
salónku dámského s bohatě zdobeným rokokovým zrcadlem.
Empírovému hudebnímu salónu vévodí klavír s loveckou scénou nad klaviaturou vyrobený ve vídeňské dílně Johanna Ehrlicha z 2. čtvrtiny 19. století.
Další působivou místností hradu je tzv.
deblínská kaple s nástropními malbami Jana Michaela Fissého, který svými malbami vyzdobil také sál předků. Po více než 20 letech se do kaple vrátil v původní zrekonstruované podobě barokní oltář s dvojicí andělů. Tyto adorující anděle vytvořil ve 40. letech 18. století známý
barokní sochař Jiří Antonín Heinz původně pro kostel Nanebevzetí Panny Marie při sdruženém klášteře minoritů a klarisek. Na odlišnosti života vrchnostenské společnosti a jejich poddaných pak upozorňuje tzv.
selská jizba vybavená lidovým nábytkem.
Krom historického nábytku je jedna z hradních místností věnována dílu
znojemského sochaře Hugo Lederera (1871 – 1940) či
grafikám Josefa Dorého (1805 – 1878). V císařském sále si pak můžete prohlédnout
galerii habsburských panovníků, která dříve zdobila velký zasedací sál znojemské radnice. O dřívější podobě města Znojma vypovídá veduta města z roku 1688 připomínající i dávno zaniklé architektonické památky.
3D virtuální prohlídka místa