Edita Keglerová – cembalo, Iva Kramperová – housle. Johann Sebastian Bach – komorních instrumentální skladby z Köthenského období.
Pro okolnosti vzniku komorních instrumentálních skladeb J. S. Bacha v období před jeho odchodem do Lipska (1723) máme málo zdrojů. V Köthenu, kde Bach mezi lety 1717-1723 zastával funkci kapelníka, měl k dispozici výborné instrumentalisty a nemusel se tolik věnovat urgickým účelům. Sám byl v mládí zdatným houslistou a díky přátelství s Johannem Georgem Pisendelem, který se později stal koncertním mistrem drážďanského dvorního orchestru, se Bach seznámil s tvorbou A. Corelliho a A. Vivaldiho, což mělo na jeho instrumentální tvorbu nemalý vliv.
Sonáta e moll BWV 1023 je pozoruhodná svým úvodem připomínajícím virtuozní toccatu. To vede k úvaze, zda sonáta nevznikla ze setkání Bacha s Pisendelem, stejně jako Sonáta G dur BWV 1021. Jediný dochovaný rukopis sonáty BWV 1023, vytvořený Jacobem Heinrichem Lindnerem, který vznikl někdy mezi lety 1709-1727, je umístěný v Drážďanech a byl připraven na Pisendelovu žádost.
Sonáta c moll BWV 1017 je čtvrtá z řady šesti sonát pro housle a cembalo, které pravděpodobně vznikly mezi lety 1720-1723 v Köthenu. Sonáta má strukturu italské sonáty da chiesa s větami pomalu-rychle-pomalu-rychle, cembalo zde zastává s houslemi už rovnocenný part. Úvodní Siciliano patří k nejkrásnějším Bachovým melodiím.
Slavné Bachovy Sonáty a Partity BWV 1001-1006 jsou dnes jedním z nejzásadnějších děl houslové literatury. S jejich kompozicí Bach pravděpodobně začal v roce 1717, existují však domněnky (podobnosti s Fugou g moll BWV 1026, jejíž kopie pochází z roku 1714), že jsou v Sonátách a Partitách předpracovány i starší kompozice z výmarského období. Dochovaný Bachův köthenský rukopis pochází z roku 1720. V této době se repertoár pro sólové housle významně rozšiřoval, dokládají to i kompozice např. Georga Philippa telemanna nebo Heinricha Ignaze Franze Biebera.
Certifikace a další informace