Antonín Švehla se narodil v selské rodině ve vsi
Hostivař, která je dnes součástí
Prahy. Absolvoval gymnázium a Zemskou hospodářskou školu v
České Lípě, v roce 1893 založil v Hostivaři místní organizaci
Sokola a po otcově smrti převzal rodinné hospodářství. Od roku 1902 byl místopředsedou Sdružení českých zemědělců, v letech 1908–1913 působil jako poslanec českého zemského sněmu za
Českou stranu agrární. Vedle sokolských sportovních aktivit věnoval volný čas ochotnickému divadlu a hře na housle.
Za první světové války byl
Antonín Švehla společně s
Karlem Kramářem a
Aloisem Rašínem jedním z vůdčích představitelů domácího odboje. Na konci války řídil organizační přípravy k převzetí moci a vytvoření nezávislého československého státu, zvláštní pozornost věnoval hospodářským problémům, distribuci potravin a dalšího životně důležitého zboží. V říjnu 1918 patřil k organizátorům a vůdcům pražského převratu a společně s
Aloisem Rašínem, Františkem Soukupem, Jiřím Stříbrným a
Vavro Šrobárem k takzvaným
Mužům 28. října, kteří podepsali Zákon o zřízení samostatného státu československého a vyhlásili jeho samostatnost.
Antonín Švehla byl jmenován ministrem vnitra první československé vlády, od roku 1922 do roku 1929 byl s výjimkou několika měsíců roku 1926 předsedou celkem tří československých vlád. Pravidelně se setkával s prezidentem
Tomášem Garrigue Masarykem, roku 1927 odmítl kandidovat na funkci prezidenta a podpořil kandidaturu TGM. Z aktivního politického života odešel v roce 1929 kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Přesto až do smrti roku 1933 zůstal předsedou
Agrární strany.
V poslední vůli
Antonín Švehla odmítl státní pohřeb a přál si být pochován jako „hostivařský sedlák“ na
Hostivařském hřbitově, poslední rozloučení se odehrálo na dvoře jeho statku.
Prezident Masaryk si ho vážil jako mravní a ideové autority, uznávané celým národem. V posmrtné vzpomínce na bývalého premiéra uvedl:
„Našel jsem v něm při budování nové republiky a demokracie spolutvůrce loajálního a dovedného. Náš stát je šťasten, že mu osud v pravý čas dal pracovníka a státníka, jako byl Švehla.“
První
Švehlův pomník byl odhalen 14. července 1929 v
Dlouhé Loučce u
Uničova, další pomníky má v
Praze (kde je po něm pojmenována
Švehlova kolej na
Žižkově), v
Klatovech či v
Kuklenách. Jeho jméno nese
Švehlův most v
jihočeském Táboře, monumentální památník vznikl nedaleko
Ždánic u
Kouřimi. Ačkoli původně šlo o
pomník Antonína Švehly, po několika přejmenováních se z něj stal
Památník obětem nacismu a padlým bojovníkům za svobodu 1938–1945. Švehlova bronzová socha zmizela neznámo kam.
Větší štěstí měl
„Říčanský Švehla“, tedy socha oblíbeného politika v
Říčanech. Socha odhalená v roce 1936 byla za druhé světové války ukryta ve sběrně kovů na pražských
Maninách, po nástupu komunistů ji mladí agrárníci ukryli do studny v
Lipanech. Znovu byla vztyčena roku 1990 v parku, který nese Švehlovo jméno.