Zásadním místem románu
Cejch spisovatele
Zdeňka Šmída je
polední kámen nad
krušnohorskou vesnicí Bach. Podle románu by zaniklá vesnice měla ležet někde mezi
Přebuzí a
Novými Hamry. Každý, kdo někdy byl na besedách se
Zdeňkem Šmídem anebo četl některý z mnoha rozhovorů ale ví, že žádný Bach ani polední kámen neexistuje. Existují
Krušné hory, existuje román
Cejch, ale místa, kde se knížka odehrává, je esencí různých Bachů a různých kamenů. Například v rozhovoru u příležitosti svých sedmdesátin pro trampský časopis Puchejř Šmíd popisoval, jak knížka Cejch vznikla a jak stavěl srub, který v ní je zmíněný.
„Srub jsem stavěl na bouračce,“ říká Šmíd.
„Uprostřed lesa byla hromada kamení, kterou jsem rozebral a postavil jsem si základy. A během toho rozebírání a stavění základů jsem nacházel stopy starého života, a tak jsem si připadal, jako když objevuji nějakou starou civilizaci, jako v Bradburyho Marťanské kronice, kde astronauti objevují stopy dávného života. Tak jsem to bral, třeba jsem našel v hlíně kousek betléma, nebo knoflík, nebo flašku, ve které byl zbytek takového toho svinstva, jak se tím natírá dobytek, aby na něho nešli ovádi. A začalo mě zajímat kdo tam žil. To jsem pak skutečně zjistil, žila tam rodina, kde muž v první světové válce přišel o zrak. Jmenoval se Schreiber, písař. Hledal jsem dál, a protože mě Krušné hory oslovují svou zvláštní smutnou duší, začal jsem z toho všeho plést Cejch. To už bylo za perestrojky a věděl jsem, že už se dá psát dost odvážně. Cejch je hlavně o neštěstí lidí, se kterými hází historie tam a zpátky.“
Místem možné inspirace může být
zaniklá obec Chaloupky, dříve Neuhaus, v mělkém údolí, jímž protéká
říčka Rolava, německy Bach, potok. Na louce nad lesem leží obrovský balvan, z něhož je vidět směrem do Chaloupek. Zřetelně jsou vidět místa, kde byla škola, hospoda i jednotlivé chalupy. Jiní ale Bach hledají spíš v oblasti mezi
Božím Darem a
Horní Blatnou. Mohlo by jít třeba o
Ryžovnu, další ze zlikvidovaných krušnohorských vesnic? Tam zůstaly dvě stodoly a stará škola, nyní
pivovar.
Příběh o lásce, pomstě a horské vsi od jejího založení v 15. století až po její zánik ve století minulém je svědectvím o údělu prostých lidí, kteří netuší, že nejsou ničím víc než figurkami na cynické šachovnici dějin. Cejch se dočkal dvou divadelních zpracování, a to v
Západočeském divadle v
Chebu a v
Činoherním klubu v
Ústí nad Labem pod názvem
Les divokých sviní. Na chystaný seriál podle knižní předlohy nedošlo, k soužití Čechů a Němců v západním pohraničí se ale Šmíd vrátil ve sbírce povídek
Lesk a bída Čekání. Jak sám autor uvádí,
„…na povrchu jsou to příběhy spíš humorné, ale ta spodní vrstva, kterou odhalí vnímavější čtenář, ta moc legrační není. Spoustu lidí ta knížka naštvala, což je v pořádku, čekal jsem to. Já sám jsem v pohraničí strávil přes dvacet let, takže vím, o čem píšu.“