Colloredo – Mansfeldský palác patří pod správu
Galerie hlavního města Prahy. Colloredo-Mansfeldský palác patří k vynikajícím příkladům
pražské palácové architektury s bohatým stavebním vývojem snoubícím v sobě prvky
vrcholného baroka a pozdějších
rokokových a druhorokokových úprav. Barokní objekt nacházející se na jednom z nejexponovanějších míst staré Prahy u
Karlova mostu byl postaven na základech románské a gotické zástavby a renesanční budovy. Mezi jeho majiteli najdeme řadu zajímavých osobností od hraběte
Jáchyma Ondřeje Šlika, popraveného za účast při pražském stavovském povstání, přes jezuitský řád, saského kurfiřta, krutého
hraběte Bredu až k Pavlu Jindřichovi
knížeti z Mansfeldu-Fondi. Kníže nechal v letech 1736-1737 původní palác, navržený zřejmě Giovannim Battistou Alliprandim, přestavět Františkem Ignácem Preé do vrcholně barokní podoby. Definitivní novorokokovou tvář interiérům stavby pak v šedesátých letech devatenáctého století vtiskla
rodina Auerspergů, která pak kolem roku 1900 přestavěla velkou část paláce na
luxusní činžovní dům.
Nejkrásnějším a zřejmě nejlépe dochovaným prostorem paláce je taneční sál, jehož definitivní výzdoba byla patrně dokončena v letech 1736–1737. Autory nástropní
fresky s námětem shromáždění olympských bohů jsou freskař
Pietro Scotti a kvadraturista Giovanni Battista Zeist.
Palác je spojen s významnými šlechtickými rody, ale také s
kulturními a historickými událostmi, mezi jinými s posledním zasedáním královské rady
„zimního krále“ Fridricha Falckého po bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Po druhé světové válce byl palác využíván Československou akademií věd. V současnosti objekt spravuje Galerie hlavního města Prahy, která chystá jeho důstojnou obnovu a zapojí ho do svých aktivit.
Prohlídková trasa, která zpřístupňuje návštěvníkům reprezentační prostory piana nobile, seznamuje návštěvníka s historií a architektonickými kvalitami paláce a nabízí
jedinečný zážitek z prostor naplněných stopami minulosti a komplikovaného vztahu moderní společnosti k historickému dědictví.