Výstava fotografie a byzantských ikon v Senátu

„Jsme v autě, někde poblíž tehdejšího Tita Velese (dnes už je to jen Veles, po pádu východního bloku) bývalé Jugoslávie. Míjíme siluety stromů, které rychlost auta rozmazává. Díváme se na obří, ošklivé paneláky v Bělehradě, na malé, nedokončené cihlové domy ve vesnicích Grdeličky Klisury. Překráčíme hranici tehdejšího komunistického Maďarska, pak vidíme, jak se pod námi majestátně rozprostírá Dunaj… Cestujeme celou noc, na dálnici jedou jen kamióny, máme jediné auto, jsme tři ženy, je to noc v železné oponě. A za svítání, když se ranní mlha rozplývá, vidíme před sebou Komárno, tenkrát před rokem 1989 průchod do Československa. Jsme v našem druhém domově. Za pár hodin se před námi nádherně rozprostře Praha. Opět jsme na cestě Athény – Praha“. 

Jsou to vzpomínky sester Vasdeki. Když člověk vyroste s jedinečnými obrazy, je opravdu těžké nenechat se jimi ovlivnit. Je téměř nemožné nezabývat se pojmem Obraz, ve všech jeho dimenzích. Joanna Vasdeki se věnovala fotografickému obrazu a Eva malířskému obrazu. Na výstavě v honosném Valdštejnském paláci budou prezentovány pečlivě vybrané ikony a fotografie ze dvouch zemí sester Vasdeki, Řecka a České republiky. Za zmínku stojí, že místnost, kde se výstava koná, se oficiálně nazývá "Mytologická Chodba" Waldštejna – něco, co dává téměř mystický rozměr tomu, že vystavují umělkyně řecko-českého původu v prostoru s tímto sémiologickým parametrem, přímo pod známým Pražským hradem.

Pár slov o umělkyních:
Joanna Vasdeki se od mládí věnovala literatuře a psaní, a když končila postgraduální studium v ​​úplně jiném oboru, než je umění, rozhodla se ponořit do umění fotografie. Joanna vypráví:

„Život je skutečně zaplaven nečekanými překvapeními a vývojem. Při dokončování magisterského studia hotelového managementu jsem se rozhodla věnovat fotografii. Někdy si uvědomíte, že jste na zásadní cestě svého života, když se stane mnoho malých, ale ve skutečnosti velkých, věcí, které vás vedou ještě dál na cestě, kterou jste si vybrali. Všechno to začalo hlubokou láskou k černobílé fotografii (ne náhodou, když  jsem vyrůstala, sledovala jsem vyvolavání černobílých fotek v malé koupelně, v krásném bytě na Vinohradech). Když pocházíte ze dvou zemí, dvou domovin, dvou zcela odlišných kultur, vliv této kombinace na vaše Bytí má nepopsatelnou sílu. Obrazy nepřekonatelné estetiky z Prahy a obrazy chaotické, divné krásy z Athén mě provázely od raných dětských vzpomínek. To jsou také obrázky na mých fotografiích. Fotím, abych si pamatovala."

Joanna Vasdeki se v oboru fotografie pohybuje přes 20 let jako fotografka, publicistka, teoretička, kurátorka a učitelka. Ke konkrétní výstavě by ráda vyjádřila vřelé poděkování za jejich příspěvek Vladimíru Birgusovi, Zdeňku Lhotákovi a své rodině v Praze. 

Eva Vasdeki začala svou uměleckou cestu jako malířka a grafická umělkyně v Athénách, kde měla na kontě řadu skupinových i samostatných výstav. Ale již během studií na athénské škole výtvarných umění začala důkladně navštěvovat ateliér Ikonografie u tehdejšího profesora Sozose Giannoudise. Průběh jejího života ji stále více obracel k mystagogickému umění ikonografie. Krátce po studiích začala malovat kostely v Řecku ale i v zahraničí  (Jižní Korea, Kypr aj.). Eva věřila už jako pětiletá že bude malířkou: “Vzpomínám si na obrazy ve své mysli, představuji si anděly, světce a především Krista. Abych byla hodna věrného ztvárnění těchto svatých osob, studuji nejméně 30 let umění ikonografie v byzantských a katolických kostelech. Důvod k malování ikon v dnešním světě je, že toto vzácné umění s postupem času nebledne, naopak se stává vyhledávaným. Není to nahodou, vzhledem tomu že naše doba je zahlcená digitálním světem, je tradice potřebnou, stálou neocenitelnou hodnotou. Stále více lidí si objednává ručně malované ikony. Jedinečná krása ikon zastavuje čas, čerpá z minulosti a svití věčným světlem do historie lidstva”. 

Výstava se koná pod záštitou českého senátora Jaroslava Zemana.