Alexander Dubček – populární politik a tvář Pražského jara 1968

Alexander Dubček se narodil 27. listopadu 1921 v Uhrovci v místní škole, ve stejném domě jako Ľudovít Štúr. Dětství a rané mládí prožil v Sovětském svazu, kam se jeho rodiče odstěhovali jako členové družstva Interhelpo. Na Slovensko se rodina vrátila až v roce 1938. Alexander Dubček se vyučil strojním zámečníkem, v roce 1939 vstoupil do tehdy ilegální Komunistické strany Slovenska a pracoval ve zbrojovce v Dubnici nad Váhom. V roce 1944 se připojil ke Slovenskému národnímu povstání a byl dvakrát zraněn; jeho bratr Július padl. Po válce působil v různých politických funkcích, absolvoval Vysokou školu politickou a získal akademický titul doktora sociálně-politických věd. V letech 1955–1958 v Moskvě studoval politické vědy současně s Michailem Gorbačovem. Na vrchol mocenské pyramidy vystoupal v lednu 1968, kdy nahradil tehdejšího prezidenta Antonína Novotného ve funkci prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa.

V následujících měsících, později označovaných jako Pražské jaro, se právě Dubček stal symbolem reformního procesu, uvolnění a demokracie. Vše skončilo v noci z 20. na 21. srpna, kdy do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem a postupně se zmocnila kontroly nad celým státem.

Ve funkci Dubček setrval do dubna 1969, kdy byl sesazen z postu prvního tajemníka ÚV KSČ a odvolán ze všech stranických funkcí. Několik měsíců působil jako velvyslanec v Turecku, v roce 1970 ale byl vyloučen z komunistické strany a odvolán ze všech funkcí. Zdálo se, že to je konec jeho politické kariéry: až do důchodu pracoval jako dělník a technický úředník, žijící pod dohledem Státní bezpečnosti, účast na disidentských akcích odmítal.

Na politickou scénu se populární slovenský politik vrátil při Sametové revoluci v listopadu 1989. Byl vážným kandidátem na funkci prezidenta republiky, nakonec ale ustoupil ve prospěch hlavní tváře sametové revoluce Václava Havla. Dubček se poté ujal křesla předsedy parlamentu a v březnu 1992 se stal předsedou Sociálně demokratické strany Slovenska.
 
Po rozpadu federace by se s nejvyšší pravděpodobností stal prvním prezidentem samostatné Slovenské republiky, ale jejího vzniku se už nedožil: v září 1992 jeho služební vůz havaroval na 88,9 km dálnice D1. Nepřipoutaný Dubček vypadl z vozu, v bezvědomí byl převezen do nemocnice Na Homolce a tam 7. listopadu zemřel. Příběh života plného zvratů, vzestupů a pádů by nedokázal napsat ani dramatik absurdního divadla Václav Havel.