Masopust aneb "masa popusť"
Masopust v minulosti představoval
čas hodování a veselí mezi dvěma různými postními dobami, kdy se lidé měli do sytosti najíst i napít, a byl proto spojený s různými tanečními
zábavami,
zabijačkami, oslavami, ale i svatbami. Pak totiž následoval čtyřicetidenní
půst před Velikonocemi, kdy se lidé zříkali jídla, ale i dalších věcí, které pro ně byly v životě zbytečné či postradatelné.
Lidé si někdy myslí, že v období masopustu se nemá jíst maso. Samo slovo "
masopust" tomu nahrává. Avšak jeho význam je zcela opačný. Název totiž tvoří základy slov "
masu popusť", tedy pořádně se najez masa.
Většina z nás se také zajímá o to,
kdy masopust přichází. To však není až tak jednoduché. Jedná se o období začíná po svátku
Tří králů, tedy 7. ledna. Ovšem stanovení termínu závěrečného dne, masopustního úterý před Popeleční středou, je dáno
výpočtem, jehož základem je stanovení termínu Velikonoc.
Masopust a Velikonoce 2023
- Tučný čtvrtek 16. února 2023
- Masopustní neděle 19. února 2023
- Masopustní úterý 21. března 2023
- Popeleční středa 22. března 2023
- první jarní úplněk 6. dubna 2023
- Velký pátek 7. dubna 2023
- Velikonoční neděle 9. dubna 2023
- Velikonoční pondělí 10. dubna 2023
Tajemství masopustních masek
Nejočekávanějším masopustním dnem bylo úterý, kdy
„chodily maškary“, ty bývaly a dodnes jsou velmi rozmanité. Některé, zejména ty zvířecí, mají velmi dlouhou tradici a pocházejí z doby před rozšířením křesťanství. Masky zvířat se v Evropě užívaly po celý středověk, a to zejména v období zimního slunovratu a v průběhu zimních měsíců. Existuje
několik druhů tradičních maškar, které se dodnes objevují pravidelně. Patří k nim například strakatý, žena,
Žid, slaměný, ras,
Turek, bába s nůší, medvěd nebo kobyla. Každá postava vyjadřuje určitý typ, a proto bylo někde zvykem je dělit na
červené – pěkné a
černé – škaredé. Pokud by vás masopustní masky zajímaly blíže, udělejte si výlet do některého z muzeí, které je vystavuje. Jedno z nich je v
Hlinsku, v památkové rezervaci
Betlém, druhé najdete v
Milevsku a třetí v
Zákupech.
Průvody maškar obvykle
chodily od domu k domu, přičemž se
zpívalo, tancovalo a žertovalo na adresu jejich obyvatel. Někdy se žertování neomezilo jen na slovní zlomyslnosti, ale nezřídka došlo i na mazání sazemi a házení do sněhu. U každého stavení hudba zahrála dva až tři kousky. Maškary byly většinou odměňovány
koblihami, vejci, uzeným masem, ale i obilím a penězi. Masopust byl zakončen tradičním lidovým obřadem "
pochováním basy", které symbolizovalo na 40 dní konec tanečních a hudebních veselic.
Tradice zapsaná v UNESCO
Na některých místech naší země jsou
masopustní tradice tak prastaré a unikátní, že byly zapsány na Seznam nemateriálního kulturního dědictví
UNESCO. Jde především o masopustní
Masopustní obchůzky na Hlinecku, které jsou stále živou součástí lidové kultury. Ve vesnicích
Hamry,
Studnice,
Vortová a
Hlinsko – Blatno si tento pradávný obyčej předávají místní obyvatelé z generace na generaci již od konce 19. století v téměř nezměněné podobě. Dodnes se zde například za masky
převlékají pouze muži a masky si udržují
podobu popsanou již
před více než
sto lety.
Vypravte se na
Hlinecko v době konání tradičních masopustů – tradičně se konají ve skanzenu
na Veselém Kopci a v obci
Hamry, kde si
maškary zadovádí 4. února, pozlobit domácí i přespolní si maškary troufnou v
Jeníkově a okolí 11. února, ve
Vortové a Studnicích je zastihnete 18. února a posledním rozloučením s průvodem strakatých, slaměných, Židů, rasů, Turků, medvědem i kobylkou bude
21. února v
Hlinsku.