Když se roku 1923 vrátil z
pražských studií do
Zlína, už měl za sebou projekt místní
radnice – a to přitom šlo o školní práci, která zvítězila v soutěži obeslané věhlasnými architekty. Na Gahurovy schopnosti upozornil
Tomáše Baťu profesor Jan Kotěra, když projektoval
zahradní obytnou čtvrť pro zaměstnance továrny. Když Kotěra v roce 1923 zemřel, mladý architekt projekt převzal a záhy se stal jedním z nejvýznamnějších spolupracovníků známého
továrníka.
Kde se vzalo jméno Lýdie?
František Gahura patří mezi nejvýznamnější české architekty tvořící ve stylu
funkcionalismu. Narodil se 10. října 1891 ve Zlíně, na adrese Padělky č. 424, v jedné z nejchudších lokalit na okraji tehdejšího Zlína. Byl nejmladším ze 13 dětí, které se v Gahurově rodině narodily, ale pouze on a jeho starší sestry Antonie a Marie se dožili dospělosti. Vyučil se
sochařství a štukatérství v
Uherském Hradišti, ve studiích pokračoval na Uměleckoprůmyslové škole v
Praze. Od sochařiny a modelování postupně přešel k architektuře: studoval u již zmíněného
Jože Plečnika a poté na Akademii výtvarných umění u
Jana Kotěry.
Pro
Baťu pracoval už během studií, od roku 1924 pak téměř deset let působil jako
vedoucí stavební kanceláře obuvnické firmy. Projekt, jímž se rozloučil se svým šéfem, byl
Památník Tomáše Bati, připomínající jeho tragickou smrt při letecké havárii. Byl dokončen v roce 1933 a
letos v říjnu se po téměř sedmdesáti letech opět otvírá v původní, čisté podobě: takový, jak jej František Lýdie Gahura zamýšlel. „Chtěl bych, aby architektura památníku vyjadřovala velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus i prostotu – to byly všechno zvláštnosti Tomáše Bati,“ uvedl tehdy architekt.
A jak to bylo s Lydií? Slečny a paní nepochybně zaujme fakt, že prostřední jméno přejal František Gahura v roce 1916, kdy se oženil se spolužačkou z Uměleckoprůmyslové školy Lydií Rousovou. Bylo to prý na znamení toho, jak si váží jejího rozhodnutí vzdát se umělecké dráhy a zůstat doma s rodinou. Méně už se ví, že i Lýdie si pozměnila své jméno přidáním jména Františka.
Nemocnice, kino, školy i obchodní domy
V Baťových službách Gahura postupně kreslil plány dalších
zlínských zahradních čtvrtí, projekty
továrních budov i
plány Baťových závodů. Projektoval také
areál Baťovy nemocnice,
parkový prospekt internátů na dnešním náměstí T. G. Masaryka nebo budovy takzvaných
Masarykových škol. Ty byly odstřeleny v roce 1988 a na jejich místě dnes stojí
Kongresové centrum od Evy Jiřičné.
V roce 1931 se centrum Zlína rozrostlo o Gahurův
Obchodní dům a vzápětí o
Velké kino, které se s kinosálem pro 2 500 návštěvníků stalo největším kinem v republice. Přestože se mluvilo jen o dočasném řešení a kino se mělo stát součástí většího kulturně-společenského komplexu, svému účelu sloužilo ještě před dvěma lety; nyní je zavřené kvůli rekonstrukci.
Gahurovým dílem byl i
regulační plán Zlína. Ten sice vznikl roku 1934, ale kontinuitu si udržel až do dnešní doby. Podle něj se budovaly nejenom jednotlivé městské čtvrtě Zálešná, Podvesná, Díly, Lesní čtvrť a Lazy, ale i jejich účelné propojení se středem města a továrnou.
Víte, že?
Dovedete si představit kostel postavený ve stejném stylu jako Baťovy domky a tovární areál? Můžete jej vidět na vlastní oči, a to v Gahurově rodném Kudlově. Kaple sv. Václava vznikla v roce 1927 a materiál na její stavbu daroval sám Tomáš Baťa.- Gahurovým dílem jsou i projekty obchodních domů firmy Baťa; byl autorem standardní koncepce, podle které se stavěly obchodní domy v jednotném stylu například v Berouně, Brandýse nad Labem, Čáslavi, Kolíně, Mělníce, Mladé Boleslavi, na Václavském náměstí v Praze nebo ve Slaném.
- Architekt Gahura žil s rodinou na Kudlově v domě č. p. 6 na Václavské ulici, který si sám přestavěl. Jejich děti Kazi (*1919) a František (*1929) zemřely v roce 1934 na vrozenou nemoc krve. Lydii její zdravotní stav nedovolovat mít další dítě, a tak Gahurovi přijali za vlastního nemanželského syna Jana (*1938).
- Až do roku 1945 byl František Lýdie Gahura městským architektem, dlouholetá spolupráce s firmou Baťa skončila o rok později, kdy byl architekt nucen odejít do Brna. Zde 15. září 1958 zemřel, pochován je na Lesním hřbitově ve Zlíně, který sám projektoval.