Představte si Zlín na začátku 30. let: Dynamické město v zahradách, ve kterém platí „nejde – neexistuje“. Na 30 tisíc Baťových spolupracovníků posílá ročně do světa přes 30 milionů párů obuvi. Jenže přichází 12. červenec 1932 a zakladatel firmy a současně starosta Zlína Tomáš Baťa umírá při letecké havárii. Na den přesně za rok se veřejnosti otevírá nad městem zcela nová stavba, která je poctou zakladateli – místem, které ho bude dál připomínat.
Autor projektu František Lýdie Gahura přitom volí netradiční cestu: namísto složité expozice přibližuje šéfa lidem stavbou samotnou, když do ní propisuje Baťovy základní vlastnosti: velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus a prostotu. Za hlavní výstavní artefakt určuje věrný model Junkers F13 – letadla, ve kterém skončila Baťova životní cesta.
Bez jediné cihly a za použití pouhých tří materiálů (sklo, železo, beton) vytváří Gahura své vrcholné dílo. Typický zlínský standard (železobetonový skelet z modulů 6,15 × 6,15 m), který firma Baťa používá téměř na všechny své stavby (továrny, internáty, školy) rozehrává do zcela nové podoby. Katedrální sklo, netypické osvětlení (loučové lampy) i ukrytá symbolika jen umocňují jedinečnost výsledného díla.
K moci se však po druhé světové válce dostává komunistická strana. Zviditelňovat Baťův odkaz už není na pořadu dne. Zlín se mění v Gottwaldov, již znárodněný podnik Baťa ve Svit a Památník Tomáše Bati v Dům umění. Architekt Eduard Staša budovu přizpůsobuje potřebám krajské galerie a filharmonie. Tyto instituce najdou v bývalém památníku útočiště po následujících takřka šedesát let. Až sametová revoluce uvede věci opět do pohybu.
Zlín se s dědictvím vlády jedné strany postupně vyrovnává. Filharmonie a galerie dostávají lépe vyhovující prostory a stavba ve svahu Gahurova prospektu čeká na nové využití. Po celospolečenské diskuzi, vyvolané námětem britského teoretika Kennetha Framptona vyučujícího architekturu na Columbijské univerzitě v New Yorku, je rozhodnuto. Objekt prochází dvouletou obnovou pod vedením architekta Petra Všetečky a v roce 2018 se znovu představuje veřejnosti v autentické podobě ze 30. let pod názvem Památník Tomáše Bati. Od roku 2019 je prostor celoročně přístupný veřejnosti.
Prohlídky památníku probíhají celoročně: od října do konce března každý pátek a o víkendech. V době hlavní turistické sezóny, tj. od dubna do září, pak každý den mimo pondělí.
Vysněné město – nová expozice pro rok 2026
Památník Tomáše Bati ve Zlíně zve k návštěvě nové expozice ke 150. výročí narození Tomáše Bati a 135. výročí narození architekta Františka Lýdie Gahury. Výstava s názvem Vysněné město otevírá svět, kde se fakta prolínají s představivostí. Přibližuje dialog zmíněných osobností, jejichž odvaha, střety i kompromisy formovaly podobu Zlína. Nejde o klasickou výkladovou expozici, ale o zážitek z prostoru, který vznikl jako pocta odvaze snít.
Expozice určená pro jubilejní rok 2026 je do konce roku součástí prohlídkového okruhu památníku.
Objevte Památník Tomáše Bati ve Zlíně, skvost funkcionalismu s unikátní expozicí, komentovanými prohlídkami a modelem letadla Junkers F13.
Hlavním artefaktem je věrný model letadla Junkers F13, v němž Tomáš Baťa tragicky zahynul.
Celoročně – od října do března každý pátek a o víkendech, od dubna do září denně kromě pondělí.
Pouze tři materiály: sklo, železo a beton.
Jako pocta zakladateli firmy Baťa a starostovi Zlína Tomáši Baťovi po jeho úmrtí v roce 1932.
Jde o vrcholné dílo zlínského funkcionalismu.
Architekt František Lýdie Gahura.
Katedrální sklo, netypické loučové lampy a symboliku v architektuře.
Sloužila jako Dům umění pro krajskou galerii a filharmonii.
Novou expozici Vysněné město k 150. výročí narození Tomáše Bati a 135. výročí Františka Lýdie Gahury.
Formou zážitku z prostoru a dialogu osobností, kde se prolínají fakta a představivost.
Otázky a odpovědi jsou automaticky sestaveny z obsahu této stránky.
funkcionalistická architektura, komentovaná prohlídka, model Junkers F13, výstava Vysněné město, loučové lampy