Typická a vzácně dochovaná ukázka formy pojizerského domu. Bývalá svobodnická usedlost a rychta byla postavena v malebném údolí řeky Jizery v roce 1716. Je jedním z nejkrásnějších a zároveň nejtypičtějších příkladů roubené architektury českého venkova.
Od svého vzniku prodělal objekt četné stavební úpravy, nejrozsáhlejší v roce 1794 a 1841. Statek tvoří samostatnou urbanistickou jednotku obklopenou trámcovou hradbou se dvěma branami, horní zděnou s dřevěnou zvoničkou vystavěnou v roce 1794 a dolní dřevěnou.
Obytný trakt s připojenými hospodářskými prostorami je patrový, roubený. Zděné chlévy a konírna byly vystavěny v témže roce jako horní brána. Původní dispozice domu byla rozšířena v roce 1789 o roubenou světničku v patře upravenou v roce 1842 jako výměnek. Stavební celek doplňuje bohatě skládaná lomenice a pavlač s řezanými sloupky.
Z původních staveb se v areálu dvora dochovala roubená stodola. Součástí usedlosti je socha Panny Marie z roku 1784 a patrový roubený špýchar, který byl v šedesátých letech přenesen z Malého Rohozce. Pravidelně se zde pořádají přehlídky lidového umění a folklóru především z oblasti Pojizeří.
Expozice Hospodářův rok
Stálá expozice „Hospodářův rok“ je věnovaná tradičnímu způsobu zemědělství, obřadům a obyčejům, které byly spojeny se životem hospodáře a jeho rodiny v průběhu roku. Expozice bude průběžně aktualizována v návaznosti na hospodářský a výroční kalendář. Poznáte zde, jak se slavily svátky, které patřily k životu každé rodiny: Velikonoce, Letnice neboli svatodušní svátky, Posvícení či Vánoce.
V době, kdy na statku v Dolánkách čp. 12 hospodařila rodina Dlasků, se práce s půdou odvíjela v trojhonném hospodářském systému, spojeném s úhorováním (ozim – jař – úhor) a společnou pastvou dobytka. Převládala ruční práce konaná v rámci usedlosti, práce zajišťovali především členové rodiny. Nejdražším nářadím byl okovaný záhonový pluh spojený s jedním až dvěma páry koní nebo volů, okovaný vůz s několika typy korby. Většina ostatního nářadí byla dřevěná a pocházela z rukou hospodáře nebo některého šikovnějšího souseda. Chovatelství se primárně zaměřovalo na pokrytí potřeb vlastní usedlosti a to v zajištění tažné síly – chov koní, zásobení mlékem – chov skotu, ovcí a koz, masem – chov prasat, ovcí, drůbeže a vajec – drůbež. K základnímu výčtu plemen přibyl později ještě chov králíků na maso a stejně směřovaný i chov holubů. V hospodářství se využívaly i další produkty kůže ovcí, koz, skotu, ovčí rouno, peří, a další, které se stávaly i předmětem směny s městem.
S tradičním zemědělstvím v tomto období úzce souviselo mnoho zvyků, rituálů a magických praktik zaměřených na zajištění prosperity, ochrany před škodlivými vlivy a uchování, obnovení odpovídajícího právního stavu. Magické praktiky povětšinou souvisí s chovem skotu a snahou o zajištění dostatku mléka. Do těchto úkonů byly často aktivně zapojeny křesťanské atributy, jako sv. hostie, svěcená voda a další. Široká škála obyčejů se odrazila v kontrolách polí a katastru, přijímaní do obce, výplatě obecních služebníků atp.
Kolovrátek, stav i jehla
Nová stálá expozice (2020) představuje zájemcům, jak si obyvatelé Pojizeří vyráběli klasické oděvy - kroje, a to od konce 18. do počátku 20. století.
Návštěvníci se dozví, jak se pěstoval len a konopí, jak se činily kůže a spřádala příze, česala vlna, tkalo plátno, či bělily a barvily látky. Další část se věnuje vlastnímu šití, zdobení krajkou či výšivkou. Pozornost návštěvníka si zaslouží i zajímavá fakta ohledně údržby ošacení - jak se dříve pralo, mandlovalo a žehlilo.