Jan Tatoušek – největší osobnost z řad průmyslových designérů

Jan Tatoušek absolvoval v roce 1959 ateliér užité architektury prof. Pavla Smetany na VŠUP. Jeho designérská tvorba se vyznačovala mimořádně širokým záběrem. Zároveň se nesmazatelně zapsal i do dějin „designu všedního dne“. Od konce padesátých let do počátku let devadesátých totiž spolupracoval na vývoji palubních přístrojů, přístrojových desek, volantů a dalších prvků interiérů prakticky všech výrobců našich motorových vozidel včetně osobních Škodovek, nákladních Tater a Liazů i reprezentačních vozů Tatra. Výraznou stopu také zanechal jako externí designér podniku TESLA Litovel, pro který navrhl několik realizovaných gramofonů a řadu prototypů včetně televizoru, ale i zesilovač, který si nechal vyrobit pro vlastní potřebu. Zapomenout nesmíme ani na charakteristické a všudypřítomné ovladače elektrických přístrojů pro průmysl, řešené jako ucelený systém s nezanedbatelnou estetickou i informační hodnotou, které byly vyráběny v závodě Elektropřístroj Písek.
 
Ve zmíněných důležitých okruzích své designérské práce se Jan Tatoušek řadil k designérům, kteří přispěli k estetické a uživatelsky-funkční kultivaci československých výrobků v době, kdy našemu průmyslu vládla, řečeno jeho vlastními slovy, materiální bída s technologickou nouzí. Jeho srdeční záležitostí byly od mládí kromě umění zmíněné dopravní prostředky, nejvíce pak motocykly. Jan Tatoušek, který už jako šestnáctiletý dokázal „zkrotit“ americký motocykl Harley Davidson, se jako zralý muž dostal k návrhu motocyklu, který dostal oficiální označení Jawa UŘ-SST. Tři tajemná písmena na konci znamenají „Super sport Tatoušek“. Snad žádný z našich a málokterých světových designérů se nemůže pochlubit tím, že realizovaný strojírenský výrobek nesl jeho jméno. Tento motocykl, známý také jako „Bizon“, zůstal zároveň také jediným ze všech Tatouškových návrhů, který se dostal do výroby. Realizace návrhů kol Velamos i dalších prací narážela na překážky doby normalizace i transformace.
 
Jan Tatoušek se ve své tvorbě neomezoval jen na designérskou praxi. Publikoval několik statí vesměs v odborném tisku, které ovšem nepostrádají nadhled, ostatně stejně jako jeho samotná designérská tvorba a literární přesah. Psaní nikdy nezanechal, a naopak dlouho poté, co odešel do „designérského důchodu“, se mu začal věnovat naplno, byť zcela soukromě. Napsal desítky esejí o designu, umění, životě i svých přátelích.
 
Konečně velmi významnou součástí Tatouškovy profesní dráhy bylo dlouholeté působení v čele odborné hodnotitelské komise pro průmyslový design Českého fondu výtvarných umění. Tento celoživotní nestraník, ba vnitřní odpůrce tehdejšího režimu, významně přispíval k tomu, že hodnocení prací externích designérů pro průmysl se nesla výhradně v duchu zcela apolitickém a odborném s důležitým důrazem na estetické a funkční kvality. Ne náhodou byl Jan Tatoušek také dlouholetým předsedou polistopadové Asociace designérů ČR.