Posázavský motoráček jezdí z Prahy po trati tzv. Posázavského pacifiku přes Vrané nad Vltavou a Jílové u Prahy do Týnce nad Sázavou a zpět. Vlak jede každou neděli od posledního březnového víkendu do 28. září.
S Posázavským motoráčkem vyrazíte z
Prahy hlavního nádraží, Vršovic, Kačerova či Braníka a pojedete po
trati Posázavského pacifiku, budete stoupat malebným údolím řeky
Vltavy přes
Vrané nad Vltavou,
Davli a dále po 42 m vysokém
kamenném viaduktu nad Žampachem do
Jílového a cíl má v
Týnci nad Sázavou a Čerčanech.
Soupravu vlaku tvoří elegantní
osobní vozy Bix ze 60. let tažené variantně motorovou
lokomotivou ř. T 458.1 "hektor" nebo motorovým vozem ř.
M 286.1 "krokodýl", případně motorovým vozem ř.
M 262.0 "kredenc". Kapacita vlaku je přibližně 120 míst k sezení a 5 míst pro jízdní kola. Kola, kočárky a zavazadla se přepravují v zavazadlovém oddíle motorového vozu nebo ve vyhrazených místech v osobních vozech.
Z historie tratě Posázavského Pacifiku
Posázavským pacifikem se nazývá železniční trať z
Prahy přes
Vrané nad Vltavou a Čerčany do
Světlé nad Sázavou a měří 157 km. V Čerčanech je rozdělena na dva úseky, dolní a horní. Celá trať byla budována postupně po několika úsecích a v
dobách svého vzniku se jednalo o důležitou dopravní tepnu v
Posázaví.
Největší slávy Posázavský pacifik pamatuje z dob po
vzniku první samostatné Československé republiky ve 20. a 30. letech 20. století. Pacifikem vyráželo za dobrodružstvím takové množství cestujících, že až 12vozové soupravy dřevěných vozů 3. třídy vlaků jezdících v přepravní špičce jeden za druhým nestačily.
Někteří z trempů odmítali cestovat v přeplněných vozech a
cestovali na střechách a náraznících železničních vozů. Ti co chtěli vystoupit na zastávce v Libřici (u
Davle) museli nastupovat do prostředních vozů, protože dlouhé soupravy vlaků stály přední a zadní částí při zastavení na této zastávce v přilehlých tunelech. Právě
v těchto dobách dostala železniční trať i své jméno „Posázavský pacifik“.
Zajímavosti na trati
Dolní úsek z
Prahy do
Davle sleduje
pravý břeh řeky Vltavy. Z Davle je pak trať vedena
proti proudu řeky Sázavy. Za Davlí také začíná nejkrásnější úsek Posázavského pacifiku do
Jílového u Prahy, který byl zprovozněn dne
1. května 1900. Území, kterým je trať v tomto úseku vedena, bylo pro stavbu dráhy velmi nepříznivé. Bylo zde nutno vybudovat velmi mnoho nákladných stavebních děl jako jsou vysoké náspy,
hluboké skalní zářezy, opěrné zdi, tunely
a nespočet vodních propustí. Mezi dvěma tunely byl u Jílového u Prahy vybudován v letech 1898 – 1899
jeden z našich nejvyšších kamenných železničních mostů dlouhý 109,33 m a vysoký 41,5 m.
V okolí tratě se nachází
mnoho kulturních památek, včetně několika hradů (
Zbořený Kostelec,
Český Šternberk) a mnoho turistických cílů (muzeum zlata a
trampingu v
Jílovém u Prahy,
pivovar Kácov) a tras jak pro pěší turistiku, tak pro výlety na kolech. Nejznámější z nich je
Posázavská stezka (z Petrova u Prahy do Kamenného Přívozu).
Posázavský motoráček je turistický vlak, který jezdí z Prahy po trati Posázavského pacifiku. Vlak je v provozu každou neděli od posledního březnového víkendu do 28. září.
Výchozími stanicemi jsou Praha hlavní nádraží, Vršovice, Kačerov a Braník. Vlak jede přes Vrané nad Vltavou a Jílové u Prahy do Týnce nad Sázavou a zpět.
Souprava vlaku se skládá z osobních vozů Bix z 60. let a je tažená motorovou lokomotivou ř. T 458.1 hektor, motorovým vozem ř. M 286.1 krokodýl nebo motorovým vozem ř. M 262.0 kredenc.
Kapacita vlaku je přibližně 120 míst k sezení a 5 míst pro jízdní kola. Kola, kočárky a zavazadla se mohou přepravovat ve zvláštních zavazadlových oddílech nebo ve vyhrazených místech v osobních vozech.
Posázavský pacifik je název pro železniční trať vedoucí z Prahy přes Vrané nad Vltavou a Čerčany do Světlé nad Sázavou a má délku 157 km.
Návštěvníci mohou obdivovat krásné údolí řek Vltavy a Sázavy, projíždět po historickém 42 m vysokém viaduktu nad Žampachem, navštívit muzea a hradní zříceniny jako Zbořený Kostelec či Český Šternberk, stejně jako turistické cíle jako muzeum zlata a tramping nebo pivovar Kácov.
V Čerčanech se trať dělí na dolní a horní úsek, ale specifické krajní stanice dolního a horního úseku text neuvádí.
Největší provoz byl v dobách první Československé republiky ve 20. a 30. letech 20. století, kdy docházelo k velkému množství cestujících, kteří vyráželi za dobrodružstvím.
Cestující museli nastupovat do prostředních vozů, jelikož dlouhé soupravy vlaků stály při zastavení na zastávce v Libřici v přilehlých tunelech.
Tento úsek je známý jako nejkrásnější na celé trati a pro jeho stavbu bylo nutné vybudovat množství nákladných stavebních děl, včetně vysokých náspů, skalních zářezů a jednoho z nejvyšších kamenných železničních mostů v Česku.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.